Co vás napadne, když zaslechnete slovo tantra? Rozechvěje se vám bránice očekáváním meditačního óm? Přeběhne vám po zádech lechtivé mrazení v očekávání čehosi nemravně smyslného? Vybaví se vám v podvědomí silné vůně a rytmická hudba? Inu, to všechno k tantře určitým způsobem patří. Jako všechny prastaré příběhy i tantra si prošla mnohým uchopením. O jejím původu a nejrůznějších tvářích vypráví Viliam Poltikovič v knize (a filmu) Příběh tantry.
Natočíme dokument
Inu nebylo to tak, že by se Viliam Poltikovič jednoho dne probudil a řekl si, že už má těch mýtů o tantře dost, popadl kameru a vydal se točit Indii. Po částech, díky setkání jednotlivých prvků, se zrodil nápad spojit je a doplnit v projekt dokumentárního filmu. Koproducentem se stala Česká televize (ČT), která poskytla nefinanční podporu v podobě zázemí, zvukového dokončování animace apod. Kvůli tomu ale bylo třeba vystřihnout některé prvky, které rada ČT označila jako nevhodné pro veřejnoprávní obrazovku. Nepředstavujte si ale divoké orgie, řeč je např. o brethariánství.
trailer k filmu, zdroj:www.youtube.com
„Vměstnat příběh tantry do jednoho byť celovečerního dokumentárního filmu není jednoduché, v knize je prostor větší, ale téma zůstává téměř neuchopitelné, protože v tantře si protiřečí jak praktici, tak i odborníci, vědci. (…) Film i kniha chtějí představit tantru v její rozmanitosti a původnosti,“ uzavírá Poltikovič úvod knihy (s.39) a pouští se do vyprávění o putování za poznáním tantry prostřednictvím návštěvy jejích zásadních míst a setkáním s řadou osobností, kteří se tantře dlouhodobě věnují.
Kniha jako přítel a učitel pokolení
A proto je tady kniha v červené pevné vazbě s papírovým přebalem, kde na černé obálce vynikají syté barvy spojení muže a ženy v jeden vesmír. Kniha vydalo nakladatelství JOTA na křídovém papíře, který dovoluje vysokou kvalitu četných barevných fotografií. Celkem má 311 stran a je trochu filosofickým, trochu antropologickým, částečně zeměpisným průvodcem.
ukázka knihy, zdroj:www.jota.cz
Výraznou část knihy tvoří rozsáhlé přepisy rozhovorů: s jedním z nejvýznamnější představitelů tantry na Západě Danielem Odierem, indickou duchovní učitelkou jménem Amandí Má, psychiatrem Stanislavem Grofem, s Jeho Svatostí dalajlamou, tipetologem Danielem Berounským, Milanem Calábkem – zakladatelem Univerzity Nové doby a spisovatelkou Hanou Blochovou, která poukazuje na paraely tantry a středověké mystiky Karlštejna.
„Ty čteš Poltikoviče?“
Pozastavil se s překvapeným úsměvem můj muž nad knihou položenou na křesle. Inu, přiznám se, knihu jsem objednala pro kamarádku a nějaký Poltikovič mi (s prominutím) nic neříkal. Když jsem ho uviděla na fotografii, byla moje první myšlenka: „Ha, typicky host pro Duška!“ A jak jsem si o něm načítala informace, moje myšlenka se potvrzovala.
Viliam Poltikovič je člověk o kterém nejvíce vypovídají jeho činy.Vystudoval katedru dokumentárního filmu a je autorem více než 120 snímků. Nakladatelství JOTA o něm v této souvislosti píše: „Natočil řadu filmů o Romech, léčitelství, psychotronice, o různých duchovních skupinách a aktivitách u nás i v zahraničí – některé z nich získaly ocenění na festivalech doma i v cizině. V rámci natáčení hodně cestuje a o své cestovatelské zážitky a zkušenosti ze světa spirituální praxe se dělí na četných projekcích a přednáškách v různých koutech naší republiky.“
Napsal také dvě knihy: Duše východu a Touha po absolutnu: Svatí muži Indie. Pro bližší seznámení s jeho prací i osobností doporučuji nahlédnout na jeho webovou stránku.
https://youtu.be/JA6WI72DH0o
Beseda po premiéře filmu Příběh tantry, zdroj:www.youtube.com
„Tantra je dobrým pomocníkem v rozbíjení starých struktur, používá i metody a techniky, které jsou na první pohled provokativní, bizarní až nepochopitelné...“ uvádí autor (s. 29) v rámci představení tantry jako cesty k hledání sebe samého i pochopení vyššího smyslu a životní změny.
Závěrem
Co jsem si tedy z knihy odnesla? Inu tantra, tak jako jiné starobylé duchovní směry má za sebou řadu uchopení a vzniklých směrů a záleží na každém, jak se k ní postaví. Může být děsivá i mírumilovná, nemravná i přečistá. Až o někom uslyšíte, že praktikuje tantru, rozhodně se nejdřív nenápadně poptejte „A jaký typ?“.
Bez ohledu na to, je třeba uznat, že kniha je skutečně velmi zdařilou prací. Prostupuje z ní profesionální zkušenost zpracování stejně jakou srdečná znalost a osobní blízkost k tématu. Přesto Poltikovič nikomu tantru nepodsouvá, nesnaží se být jejím propagátorem. Nabízí čtenáři předkládá historii tantry, představuje kulturní zázemí jejího vzniku i současné praxe a pomocí rozhovorů ukazuje na různá současná uchopení – představuje ji v dobrém i špatném světle, v celistvosti. Čtenářův názor tak může vzniknout zcela samostatně. A tento přístup je tím, co na knize oceňuji nejvíce.