Slečna Stinnesová na cestě kolem světa

Životopisný román „Slečna Stinnesová na cestě kolem světa“ rakouské autorky Liny Jansen pojednává o odvážné a cílevědomé ženě, která se jako vůbec první zástupkyně něžného pohlaví dobrovolně rozhodla objet svět automobilem. Jedná se o Claru Eleonore Stinnes, jež byla ve své době známou německou závodní jezdkyní, která na dráze porážela muže jako nic. Tehdy to bylo něco neslýchaného a vlastně i nechtěného. Není nic horšího než zraněné mužské ego. Však i její vlastní rodina ji za jejího nezvyklého koníčka odsoudila a vyobcovala ze svého středu.

Nesmírně houževnatá Clare vyrostla v zámožné rodině průmyslového magnáta. Bez toho by to ani nešlo – na její nákladný koníček bylo potřeba nejen peněz, ale i nutného vzdělání a konexí! Díky tomu se mohla plně oddat svému snu i přes nepřejícné řeči nejbližších. Naštěstí se však našli nadšenci pro věc, kteří pomohli její nezvyklý sen zrealizovat. Vždyť pro automobilku, která Claře poskytla na cestu automobil typu Adler Standard 6, to byla reklama jako blázen.

O Clare jsem dříve nikdy neslyšela, což mi přijde jako obrovská škoda. Je totiž prototypem odhodlané ženy, která si šla tvrdě za svým. Už od malička se ráda vrtala v motorech, zajímala se o techniku a ekonomiku. Jediný otec dceru podporoval, avšak jeho předčasný skon její touhu dostat se do světa vyhrazeného primárně mužům, jí to malinko zkomplikoval.

V románu je nám moc pěkně popsána její osobnost. Byla mi sympatická její nezkrotnost a nezávislost. Na cestě dělá Clare společnost nejen dvojice mechaniků, ale i kameraman, ženatý Švéd Carl-Axel Söderström. Zkraje bojovala s nevolí mužského osazenstva posádky, která neuměla překousnout, že výpravu vede žena. Respekt si však záhy vydobyla. Kluci by potřebovali pořádně profackovat. Ale Clare se jen tak nevzdává a jejich slovním útokům se ctí odolává, ba většinou jim je vrací ještě tvrdším úderem. Naopak, popichování a lehká původní nevraživost mezi Clare a Carlem byla roztomilá. Tady se pěkně potvrdilo, že co se škádlívá, to se rádo mívá. Po návratu z expedice se totiž rozvedl, aby se svou vyvolenou mohl začít plnohodnotný rodinný život na statku v jižním Švédsku, kde vychovali nejen tři vlastní děti, ale i kupu těch v pěstounské péči.

Zpět však k jejich riskantnímu, ale jedinečnému dobrodružství. To započalo v Německo, projeli Československem, Vídní a Budapeští, dále zamířili na Balkán, do Turecka, Sýrie, Libanonu, Iráku, Persie, následovala Arménie, Gruzie, až doputovali do Moskvy. Odtud pak pokračovali jen Clara a Carl-Axel na Sibiř, překročili zamrzlé jezero Bajkal, poušť Gobi, až dorazili do Číny a Japonska. Odtud se přesunuli trajektem do Limy. Následovalo překročení And a cesta do Buenos Aires. V závěru cesty se přesunuli letecky do Los Angeles. Jejich „kroky“ vedly dále do New Yourku, kde se jim dostalo přivítání od samotného amerického prezidenta Herberta Hoovera. Jako správná obdivovatelka automobilového průmyslu si nemohla nechat ujít prohlídku po nové továrně Ford přímo majitelem Henrym Fordem. Z Ameriky cestovali trajektem Paris do francouzského přístavu Le Havre a odtud zpět do Berlína, kam dorazili po více než dvou letech cesty plné zážitků a neuvěřitelných 47 tisících ujetých kilometrech.

Je jasné, že ani jim se po cestě nevyhnulo neštěstí v podobě poruch, nepěkných nehod či nemocí spojených s určitými částmi světa. Očkování tehdy neexistovalo a o exotických nemocech se téměř nic nevědělo. Nebezpečí tak číhalo doslova na každém ujetém kilometru. Na druhou stranu si do sytosti užívali pohostinnosti lidí, které na cestě potkávali a kteří jim ochotně v mnohých nesnázích nezištně nabídli pomocnou ruku.

Neodolala jsem a koukla na krátký sestřih z originálního filmu, který na cestě pořídila díky svému pozdějšímu manželovi. Hned je pocit z přečteného jiný. Najednou vím, jak Clara i Carl-Axel vypadali a potěšilo mne, že je na pásku zachycen i její milovaný pejsek, kterého se rozhodla na výpravu vzít s sebou.

Autorka čerpala historická fakta zejména z cestovního deníku samotné Clary. Knihu doporučuji všemi deseti. Na dovolenou je to čtení jako dělané.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Alpress.

Denisa Šimíčková