Let’s go Charlie!

V příštích dnech se chystáte opět vyrazit do zahraničí, konkrétně do Německa. Kde a kdy budete hrát?

Albert: Budeme tam teď hrát vlastně dva koncerty, jeden ve čtvrtek, nedaleko Mnichova na vojenské letecké základně a druhý potom o dva dny později přímo v Mnichovském Hard Rock Café, takže to bude určitě zajímavé.

Dalo by se vlastně nějakým způsobem porovnat české a německé publikum, například co se týče přijetí, atmosféry?

Michal: Zatím můžeme jen těžko porovnávat jelikož jsme hráli jen dvakrát na jednom místě a to jako předkapela na převážně rockovém festivalu, kde vystupovaly kapely typu českého Kabátu. To nebyla zrovna naše cílová skupina, ale teď po Mnichově to bude určitě lepší, takže potom bychom se už do nějakého srovnání pustit mohli.

Jak už bylo zmíněno vystupujete i v jiných zemích, vaše texty jsou výhradně v angličtině. Neuvažujete, třeba do budoucna, že byste se pustili i do českých, popřípadě polských věcí?

Albert: V minulosti nějaké takové texty snad i byly, my jsme s Michalem vlastně oba chodili na polskou základní školu, takže s polštinou by neměl být problém, ale přeci jen bychom se raději soustředili na tu anglickou tvorbu, takže spíš ne.

Plány do budoucna jsou tedy nepochybně spojeny se zahraničím. Jak to ale vidíte s českou scénou. Nemáte strach, že by na vás domácí publikum zanevřelo?

Michal: Tak samozřejmě bychom se rádi prosadili v zahraničí, ale nemyslíme, že by to mělo nějaký negativní dopad tady doma. Anglické texty jsou pro české publikum určitě stejně zajímavé jako ty české a  ten kdo nás bude chtít poslouchat si nás najde.

Když už jsme u toho Česka, dala by se vybrat některá „naše“ kapela, jejíž hudba vás osobně přitahuje?

Albert: Tak ono by těch kapel, osobností bylo určitě víc, Lucie, David Koller … každý z nás má tu svou. Já osobně jsem spíš takový folkař, takže Vlasta Redl a tak. Pořípadě ještě ostravská skupina Buty.

Michal: Přiznám se, že si českou hudbu příliš nepouštím, ale třeba právě Buty jsou opravdu výborní.

Tomu kdo se s vaší skupinou setkal, jistě ani neunikl doslova úžasný klip, k singlu Platonic Johny. Kdo s touto komixovou myšlenkou přišel a jaká bude vaše další spolupráce s Víťou Haratekem. Pracuje například i na vašem dalším klipu?

Albert: Děkujeme za kompliment. S tímhle nápadem přišel sám autor klipu Víťa, přezdívaný YZA. On nám totiž na koncerty dělal i vizualizace, takové synchronizované videoprojekce, a klip na Platonica vznikl právě z něčeho takového – nebyl to původní záměr. Nedávno jsme dotočili klip na Upside Down, to bude jeden z dalších singlů Charlie Straight. Klip bude úplně jiný, hraný, děláme na něm s Ondrou Urbancem a Jiřím Andrlem. Už jsme viděli náhled a  jsme zvědaví, jaký nakonec bude, těšíme se. S Víťou stále spolupracujeme, ale už nemá tolik času, protože od doby, kdy vyšel Platonic mu pořád někdo volá s milionovýma zakázkama, ach jo…

Byť hrajete stále ještě relativně krátkou dobu, máte za sebou již hodně úspěchů. Cesta k nim jistě nebyla jednoduchá. Úspěšný klip, společné hraní se skupinou Kryštof atd. Nastaly za ty tři roky hraní nějaké kritické okamžiky, například hádky v kapele, kdy by jste si řekli, že už to nemá cenu? V čem vznikají rozepře?

Albert: Ono těch úspěchů od té doby co jsme zakončili turné s Kryštofy zase tak moc nebylo.

… vydali jste desku a dostali jste se do širšího povědomi, to by se mezi úspěchy určitě brát dalo.

Albert: To je pravda. (smích)

Jak je to ale s těmi hadkami?

Michal: Tak samozřejmě vznikají takové ty klasické hádky o místa na spaní a podobně. (smích) … ale myslím, že spolu pořád hrajeme relativně krátkou dobu na to abychom se dostali do stavu, kdy bychom byli na pokraji konce kapely.

Mimo nabitého hudebního programu, koncertů a zkoušek také studujete. Zbývá vám při tom shonu například čas kdy by jste mohli sami vyrazit na koncert? Co třeba Radiohead, kteří se u nás představili koncem srpna?

Albert: Toho času je teď relativně málo, ale třeba zrovna na Radiohead jsme se podívat byli a zážitek byl samozřejmě nepopsatelný.

… to mohu potvrdit,  koncert byl skutečně vynikající.

Albert: To ano. Jejich hudba se nám moc líbí, jen je škoda, že se frontman (pozn. red. Thom York) trochu více během vystoupení neprojevil.

Na závěr bychom mohli lehce odbočit od tradičních otázek a osvěžit to jednou lehce filozofickou. Co je pro vás smyslem života, jsou to přátele, rodina nebo snad hudba?

Albert: Já si myslím, že láska je základ všeho. Není to taková ta láska v užším slova smyslu, kdy s někým chodíš, ale něco mnohem vyššího jako třeba pocit, když hodně různých lidí spojuje jedna věc, ze které mají radost. Je to pro mě i pocit, když jedeš o půl třetí v noci v dodávce z koncertu a jsi šťastný. V poslední době mi hlavně připadá, že láska je moment – to, co se děje teď, a proto se mi hrozně líbí písnička německých Tocotronic: So jung kommen wir nicht mehr musammen. Poslechněte si to na youtube živě z Hamburku, hustý.

Velmi pěkně řečeno. Nezbývá než celé kapele popřát mnoho úspěchů do budoucna, jistě jich nebude málo. Pro vás, jež jste si kluky z Charlie Straight oblíbili i pro vás, kteří se na to teprve chystáte je zde ještě závěrečný vzkaz.

Zdravíme fanoušky Charlie Straight! Děkujeme, že chodíte na naše koncerty a že Vás to s náma všechno baví. Vážíme si toho a jsme za to rádi. Máme pro Vás do budoucna připravenou spoustu překvapení, nové trička, nový klip a hlavně nové písničky a zvuky. Jdeme na to!

Daniel Šácha

Potulný pisálek a nadšený japanofil. A nejlépe obojí dohromady.