Letouny a slunce v plné síle na Aviatické pouti

Vylákán kamarádem pomocí obří bagety k svačině jsem vyrazil na pardubické letiště, kolébky naší aviatiky. Naštěstí je můj vztah k letadlům přece jen hlubší, než zkoumání umělosti potravin na palubě Boeingu 7-něco-7 v létě cestou do Itálie, takže se bylo po celý den na co koukat. A že toho opravdu bylo!

Cesta z nádraží na letiště před začátkem hlavního programu ve dvanáct hodin se z (ne)pohodlného cestování autobusem změnila v silniční pochod. Skutečnost, že Pardubice nezajistily adekvátní dopravu na takovou výjimečnou akci, se dá pochopit. S tím je u nás vždycky problém. Když ale pěšky předstihnete dva dřívější autobusy, začnete přemýšlet, kde je pomyslná hranice únosnosti.
Pořadatelům Sto let aviatiky v Čechách tu čtyřicetitisícovou návštěvnost jistě přeji, o to víc mně ale zarazily ty dva jídelní stoly u vstupu, kde se prodávaly lístky. Když po třicetiminutovém pochodu za mohutné podpory tropického vedra uvidíte sedmdesátimetrovou frontu na vstupenky…musíte mít ty letadla opravdu hodně rádi.

Prostory rozlehlého areálu letiště se podařilo využít na maximum. Přes veliké kvantum návštěvníků nehrozily strkanice, dlouhé fronty (až na stánky s pivem), ani šlapání si po hlavě. U brány areálu se nacházely všelijaké stánky s občerstvením, suvenýry nebo produkty s leteckou tématikou. Napravo parkovaly modely hasičských aut a letadla, uprostřed probíhal hlavní program včetně leteckých ukázek, a když jste se vydali nalevo, narazili jste na zajímavé stánky (např. letecká škola, zábava pro děti) a letadlovou alej.

Program probíhal na ranveji a na travnaté ploše před ní, oddělené od diváků plotem. Je přinejmenším zajímavé, jak se obyčejný plot může alespoň na dva dny stát tím nejexkluzivnějším místem. Jediné místo, okolo kterého dravě kroužili návštěvníci, nicméně šance byly malé, neboť si některé dámy s rodinkami spletly letištní louku s koupalištěm. Přes deky se slunečníky a sedátky se na vysněné místečko u plotu útočilo obtížně. Pokud jste však měli krapet štěstí a nervy zpevněné betonem, mohli jste si plně vychutnat opravdu nápadité a propracované představení. Chronologická pozemní a letecká show od prvního Kašparova vzletu v Blériotu v roce 1910 až po pýchu moderních stíhaček Grippen nebo Mig-29. Na zemi se odehrávaly rekonstrukce historických událostí souvisejících s letectvím, velice komplexní a zábavné, nicméně pouze sekundovaly (a dobře) vzdušnému prostoru. Ladnost již zmíněného Blériotu, podmořský balet rejnoka manty připomínající let majestátního Junkers, obratný protipožární zásah vrtulníku Sokol nebo akrobacie známých pilotních skupin se postaraly o výjimečný zážitek, který hřál u srdce každého fanouška aviatiky.

Nádherné počasí, díky kterému jste jako nepovinnou součást programu mohli pozorovat, jak lidé kolem postupně červenají, nabitý program na nebi i na zemi pomohl vytvořit v Pardubicích jedinečný zážitek pro všechny, co se chtěli nejen pobavit, ale i přiučit a říct si: „Byl jsem u stoletého výročí jednoho z nejúžasnějších lidských vynálezů historie.“ Tak za sto let a přeji vám příjemný let.

Bohatou fotogalerii z Aviatické poutě externího fotografa Davida Hlaváče najdete na této adrese: http://d-hlavac.rajce.idnes.cz/20._AVIATICKA_POUT/

David Bulawa

Obyčejný, snad milý student z Ostravy s multi-rozsahem zájmů. Čeká mne studium kulturně-politické geografie a biologie na Ostravské univerzitě, které bych chtěl více usměrňovat k asijským nejen lingvistickým vědám. Miluji Japonsko, v poslední době i Koreu, Taiwan, Čínu i jiné země jihovýchodní Asie. Miluji hudbu, jak západní tak východní - nalézt v mém ipodu poslední hit Nelly Furtado nebo Kobukura není tedy výjimečný jev. Miluji filmy, jsem závislý na CSFD, a taktéž bedlivě sleduji a kritizuji západní a východní kinematografii. Miluji zvířata - a to většinou ne ta moc oblíbená. Proto mi vadí, když někdo nazve delfíny rybami nebo napíše ve slově medúza kroužkované u. Díky příležitosti přispívat na LaCultuře vás budu chtít seznámit s u nás neoprávněně opomíjenými kulturními střípky daleké Asie.