Láska, bohatství, voňavé byliny,hřejivé plameny a další kouzla svatojánské noci

Dnes slaví svátek nositelé jednoho z nejstarších a nejčastějších jmen – Jankové, Honzové a Janové. I svatý Jan Křtitel ostatně patří k nejuctívanějším světcům. A předvečer jeho svátku (blízký letnímu slunovratu) je právě onou svatojánskou nocí, kdy si magie otevírá cestičku na náš svět, bylinky získávají na síle a lidé se vydávají oslavit léto, život a najít poklady.

Kdyby tenkrát Cyril s Metodějem nepochodili a nerozšířili v naší zemi křesťanství, patrně bychom za státní svátek vyhlásili právě slunovrat, který letos připadl na úterý (21.6.2016). Jenže křesťanství se uchytilo a církev, která nedokázala vyvrátit kořeny lidských tradic, je uměla pro své ovečky kompromisně poupravit. A tak se magickou nocí stal předvečer svátého Jána. Koření z bylin natrhaných této magické noci se nazývalo svatojánské a chránilo před nemocemi (nebo se sním tak trošku čarovalo).

Jan se narodil pouhých šest měsíců před narozením Ježíše, jeho matkou byla Alžběta, příbuzná Panny Marie. Po dovršení 30 let se stal poustevníkem, žil na poušti u Mrtvého moře, oblékal se do šatů z velbloudí srsti a jedl kobylky upražené na kamenech. Pak odešel k řece Jordán, kde se brzy stal známým a oblíbeným kazatelem. Předpovídal příchod Krista a řadu svých posluchačů přesvědčil, aby se dali pokřtít vodou z řeky a tím se očistili od všech hříchů. K Jordánu přišel i Ježíš a Jan ho také pokřtil. Touto významnou událostí začala podle Bible Ježíšova činnost jako vyvoleného Božího syna.(…) Význam Jana Křtitele tkví v tom, že právě on zavedl křest vodou, jeden z nejdůležitějších rituálů, jímž jsou noví věřící přijímání mezi křesťany. Jan Křtitel se stal patronem Malty, francouzských krajů Burgundska a Provence. Také mnoho řemesel a profesí má tohoto světce jako ochránce – mezi jinými tkalci, kožešníci, koželuzi, vinaři, hospodští, hudebníci, tanečníci, zpěváci, ale i majitelé biografů (!),“ píše magazín http://www.mojemedunka.cz.

Zatímco báby kořenářky a zaříkávačky plnily košíky rozličnými bylinkami, dívky mlčky trhaly devatero kvítí – kopretina, šípková růže, smolnička, chrpa, rozchodník, netřesk, mateřídouška, fialka, zvonek – na čarovný věneček. Ten si pak svobodné dívky daly pod polštář a ráno jej házely do vody, aby se jim zjevila tvář jejich budoucího ženicha. Ty zadané házely věneček přes svatojánský oheň, a pokud ho její milý chytil, bylo to dobré znamení, že si pár zachová pro příští rok věrnost.

Svatojánský oheň samozřejmě není jen tak nějaký táboráček. Hranice (dříve stavěná z jedlového dřeva) měla vytvořit očistný oheň, symbolizující slunce, které tak získá na síle. Stateční jedinci pak přes oheň skákali, což prý zajišťovalo pevné zdraví, a s pevně spojenými dlaněmi skákaly také páry, které chtěly vyvěštit, zda je čeká šťastné manželství.

Zapálená košťata se pak roztáčela a házela do nebes, aby se čarodějnice držely daleko od vesnice. Téhle magické noci totiž svých rejů užily také víly, rusalky, divoženky, bludičky a jiní démonové. Snadno na ně mohli narazit třeba hledači zlatého kapradí, které je mělo zavést k pokladům.

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.