Kniha Etická coura provokuje už svým názvem. Autorky, Dossie Easton a Janet W. Hardy, působí ve svetříku pastelové barvy jako usedlé babičky, ovšem zdání klame. Jejich celoživotní akademický výzkum sexuality, sexuální koučing, a především životní styl plný volné lásky nenechává čtenáře na pochybách v otázce, zda jde o odbornice na svém místě. Co do tématu je Etická coura jediným titulem na českém trhu, který se podrobně věnuje polyamorii, tedy myšlenkou udržovat vztahy s více partnery. Jako příručka je ideálním návodem pro ty, které polyamorie oslovila a chtějí se vydat v jejích stopách, či třeba jen studují historii tohoto životního stylu. A Easton s Hardy se nebojí nazývat věci pravými jmény. Coura je osoba, která miluje svou rozkoš. Proč se za to stydět?
Ačkoli jsou autorky maximálně obezřetné ve vynášení kategorických soudů a zdůrazňují, že polyamorie je i co do definice značně individuální (někteří touží jen po sexu, jiní po platonické lásce apod.), kniha je zákonitě ovlivněna jejich vlastní sexuální preferencí. Nejvýraznější vliv má na knihu zřejmě příslušnost autorek k LGBT a fetish komunitě i jejich pojetí polyamorie coby (do jisté míry) politického protestu (připomeňme, že polyamorie byla v USA doménou řady hippie komun). Kniha je tak protkána informacemi o dalších sexuálních menšinách, věnuje se rovněž BDSM a dalším specifickým formám sexu, velký prostor je věnován ochraně zdraví. To může být na jednu stranu zajímavé pro ty, kteří se v těchto dílčích tématech nevyznají, na druhou stranu heterosexuální odpůrci latexových oblečků spoustu kapitol s nezájmem přeskočí. Zejména v českém prostředí také pro mnoho čtenářů a čtenářek nebude zajímavá kapitola o swingers party či orgiích, protože skupinový sex zpravidla vyhledává spíše menší část polyamory orientovaných osob. V českém prostředí to navíc jen podtrhne stereotyp, že polyamorie rovná se nepřetržitá swingers. Z knihy je tak patrné, že polyamorie je v každém kulturním kontextu spojena s jinou subkulturou či světonázorem.
Za nejcennější část knihy lze považovat praktické návody jak pracovat s žárlivostí či konfliktem, což může být použitelné i pro monogamní páry, které mohou na svou vztahovou krizi nahlédnout z odlišné perspektivy. U každé kapitoly následuje praktické cvičení, což ještě víc prohlubuje proces učení i reflexi.
Etická coura je knihou brutálně upřímnou, tím pádem i lehce šokující, ovšem její respektující styl nedává příliš prostoru pro kritiku ze strany monogamistů. Autorky neútočí na ty, kteří to ve svém intimním životě mají jinak, různé formy polyamorie a sexuality označují za možnost, nikoli za danost. Nesnaží se polemizovat o tom, co je lepší a horší, nejsou ve svých tvrzeních militantní. Prostě jen na vlastním příkladu ukazují, jak být šťastný a naplněný i bez tradiční rodiny.
Ukázka:
První párty skupinového sexu, které Dossie navštívila, se konaly v jednom bytě v San Franciscu a pořádala je geniální Betty Dodsonová. Všichni, kdo tam žili, byli oddáni feminismu, osvobození gayů a sexuálnímu osvobození, a jejich komuna byla vědomým experimentem k dosažení radikální změny podmínek, v nichž si můžeme užívat sexu. Odstranili všechny dveře a nábytek a z podkrovního bytu udělali jeden velký otevřený prostor. V kterýkoli den jste mohli najít na balkóně několik nahých opalujících se lidí, zatímco další připravovali večeři, jiní hráli šachy, nějaký pár souložil a někdo další se uspokojoval vibrátorem.