Je to jedno z nečekaných překvapení letošních Nobelových cen za literaturu. Znáte vlastně jméno onoho laureáta? Něco z jeho díla? Odpovědí bude pravděpodobně udivené ne, přesně takové, jaké bych pronesl já sám. Jak to, že nejcennější literární ocenění získal člověk okolnímu světu takřka neznámý? Výběr byl úkolem komise Nobelovy ceny, zatímco tím naším je se s Patrickem Modianem seznámit na vlastní pěst.
„Koneckonců je náš život předurčen místem a časem, kde jsme se narodili,“ prohlásil kdysi Modiano. On sám asi nemůže být zdárnějším příkladem. Narodil se totiž do složité doby poválečné Francie, na sklonku června 1945. V nepřítomnosti své matky a otce byl vychováván prarodiči a značně přilnul ke svému mladšímu bratru Rudymu, což se mu také stalo osudným.
Byl to právě skon desetiletého Rudyho, který přinesl tragický mezník do Modianova života. Přiměl jej vypsat se z tohoto tragického momentu na papír. Modianova raná díla od roku 1967 do 1982 byla zasvěcena právě odkazu jeho malého sourozence. Vzpomíná tak ve svém memoáru Un Pedigree (Rodokmen) z roku 2005.
Další významný vliv na osobnost budoucího romanopisce zanechal přítel Modianovy matky, jistý pan Queneau. Tento pán společně se svým dílem Zazie v metru napomohl mladému romanopisci proplížit se do společnosti nakladatelů Gallimard, kteří následně zotvírali dveře Modianovým prvním novelám do světa literatury. Debut La Place de l’Étoile, jenž vzbudil značné kontroverze, vyšel roku 1968. Aby také ne, příběh židovského kolaboranta za druhé světové byl pro tehdejší společnost nemyslitelný. Znamenal mnoho nenávistných pohledů a nesmírné rozhořčení Modianova otce. Z literárního hlediska čas kritiku otupil a nyní jej považuje za jedno ze zásadních děl svědectví holokaustu.
Kromě literatury se tento laureát věnuje i scénáři, jmenovat zajisté můžeme jeho prvotinu v rámci spoluautorství, Lacombe, Lucien. Je přinejmenším pozoruhodné, že scénář tohoto filmu se zápletkou podobá La Place de l’Étoile. Opět se setkáváme s kolaborantem, tentokrát francouzským mladíkem, který po odmítnutí složkami francouzského odboje přechází na opačnou stranu, milic ovládaných nacisty. Ne všichni Francouzi byli při okupaci na té správné straně, vypráví film, a tušíte správně, že ne všichni Francouzi to pochopili.
Další Modianova tvorba je především ražení krátkých novel a příběhů, snad díky tomu i velice plodná. Doposud sepsal více než 30 knih a když k tomu připočteme scénáře a dětské knihy, jedná se o pořádný ranec celoživotní práce. Jeho specifický život vytvořil specifický styl, který kopíruje do svých příběhů – události historické, s nepochopitelnými lidskými osudy. Ty jsou často obtížné, stižené nacistickou okupací a antisemitismem. Přitom jsou díla úsporná, ve Francii velmi žádaná, kde jeho knihám přezdívají petite musique, malá hudba.
Byla to právě Ulice temných krámků z roku 1972, která přinesla Modianovi tu nejcennější trofej. Téma retrospektivního hledání ztracené paměti je přesně ten typ příběhu, který s sebou přináší jistou pozoruhodnou mystiku. Detektiv ve výslužbě, který prodělal amnésii za války, se rozhodne nalézt svou ztracenou paměť. Cesta k minulosti však není jednoduchá a už vůbec ne pěkná…
Snad byl Patrick Modiano autorem dlouhodobě podceňovaným. Jeho petite musique je u nás málo hranou záležitostí. Přitom by si člověk myslel, že právě díky jeho kontroverzní tématice, plné nebezpečenství, může vyvolat širší zájem. Uvidíme, zda se tak stane po masivní popularizaci, která mu nyní právem náleží.
zdroj fotografie: jewishcurrents.org