Komplikované podoby lásky a elegance koní

Nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Kolikrát už jste to zaslechli? Britská spisovatelka Jojo Moyes s tím plně souhlasí. I ona totiž od útlého věku miluje tato elegantní zvířata se stejnou nezměrnou oddaností jako Sarah, hrdinka jejího románu Krasojezdkyně.

Sarah žije v jednom ne právě luxusním bytě v Londýně. Je jí čtrnáct a ve škole nemá přátele. Pevnými body štěstí jejího života je její milovaný přísný dědeček (jediný příbuzný, který jí zůstal) a francouzský jezdecký kůň jménem Boo. Dědeček byl kdysi členem elitní francouzské jezdecké organizace a jeho cílem je dostat tam i Sarah. Pevně věří, že Boo je jejich jízdenkou zpět do Francie. A pro Sarah také cestou úniku – něčím, co mu pomůže udržet jeho holčičku od marnotratného poflakování se a nebezpečných drog, které jsou v místě jejich současného bydliště naprosto běžné. Jezdectví je jeho celoživotní láskou a stejně to cítí také Sarah.

Jako by to ale nestačilo, nastane na její trnité cestičce životem nový zvrat. Dědeček dostane mrtvici a musí zůstat v nemocnici. Sarah se o sebe stará sama až do večera, kdy jí dojdou peníze a ona je v obchodě chycena při krádeži balíčku mražených rybích prstů. Zastane se jí Natasha, právnička, která tenhle typ dětí potkává denně. Je totiž špičkovou specialistkou na rodinné právo s vycvičeným šestým smyslem. Ale na téhle dívce jí něco nesedí, a tak za ni potraviny zaplatí a doveze ji domů. Tam ale Sarah čeká další šok – vyloupený byt. Natasha vezme telefon a uskuteční dva hovory, které jim oběma změní život.

Pro nedostatek jiných řešení se totiž Sarah nakonec ocitne v přechodném opatrovnictví Natashi a jejího manžela. Ale životní priority, vášnivé temperamenty i osudové příběhy všech zúčastněných jsou dosti divoké a jejich propletení ještě přinese hodně překvapení.

Kniha Krasojezdkyně je klasickým románem zaměřeným především na ženy. Jak už jsou čtenáři Jojo Moyesové zvyklí, kromě klasické romantické linky v sobě příběh nese také poukázání na nějakou zásadní problematiku. Tentokrát se týká rodiny – toho, kam mohou člověka zavést sociální poměry, dále také významu komunikace a otázky důvěry ve vztahu, ať už jde o vašeho životního či pracovního partnera nebo vašeho příbuzného. Jedná se o příběh o silném odhodlání a není divu, že autorka opět stvořila postavy s výrazným charakterem.

Přesto musím říci, že se mi místy zdála kniha zbytečně dlouhá. Ačkoliv jde o poutavý příběh, některé zápletky se mi zdály dodatečně připsané. Některé popisy se mi zase jevily jako omáčka, kterou jsem raději přeskočila. Když jsem si přečetla závěrečné poděkování, uvědomila jsem si inspiraci autorky a představila si, kolik textu asi z knihy vyškrtla a kolikrát dané věty přepisovala. Mimo jiné totiž tentokrát psala i o poutu mezi dívkou a koněm, tedy o něčem, co je pro ni samotnou významným faktorem a máte-li něco rádi, je někdy mnohem těžší představit to neznalému čtenáři tak, aby skutečně pochopil. Závěrem tedy  uznávám, že šlo o příjemné čtení, které lze doporučit čtenářkám napříč generacemi.

zdroj obrázku:www.knihydobrovsky.cz

Korektura: K.Ch.

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.