Když Chinaski tak Bukowski

Už nějakou dobu s vámi hraje mladý bubeník Otakar Petřina. Jak se Vám s ním hraje a jste s ním spokojeni?

Michal: Hraje se nám s ním dobře. Už jsme ho trochu uklidnili. On jak je asi o dvě generace mladší než my a vyrostl na úplně jiných kapelách a navíc je to thaiskej boxer tak je strašně hrr. Říkali jsme mu  zpomal, zabrzdi, některý písničky potřebujou jenom bum, cvak a už je to v podstatě dobrý. Mě osobně se s ním hraje skvěle, cítím jistotu.

Ondra: Ze začátku to bylo zlý, ale už se vyhrál, takže si myslím, že z něj jednou bude opravdu výbornej bubeník. Teď už prostě hraje tak, že na pódiu nic neřešíme. Jde z něj ta energie a klid.

Jak se vůbec přihodilo, že se český kontroverzní raper Marpo stal Vaším bubeníkem?

Michal: Tak přihodilo se to tak, že než on byl vlastně raper, tak byl bubeník. My jsme v podstatě dlouho řešili bubeníka, padly asi desítky jmen a nejblíže nám byl právě Ota. Chtěli jsme člověka, který by s náma seděl ve zkušebně, vymýšlel by písničky, texty a vzal by to jako za svoje. Takže jsme si řekli, že bychom raději vzali mladšího kluka, který třeba ještě nemá tolik zkušeností, není tak vyhranej, ale my si ho vlastně tak nějak vychováme k obrazu našemu. (smích) Určitě je to lepší než brát nějakýho zkušenýho profíka, který by to samozřejmě odehrál perfektně, ale druhej den by šel zase hrát s někým jiným. To jsme moc nechtěli.

V nedávné době jste nafotili fotoseriál nebo-li editoriál. Spolupracovali jste s časopisem Instinkt, byl to čistě jejich nápad nebo jste vyvíjeli vlastní iniciativu?

Michal: Ten impuls vyšel od nich. Oni udělali se skupinou Monkey Bussiness takový fotoseriál, editorial, který byl založen na slavných fotkách Rolling Stones, který oni vzali a v podstatě zopakovali. No a pak vlastně v létě na Sázava festu, kde je fotograf Tomáš Nosil z Instinktu, který fotil všechny kapely, za námi přišli, jestli bychom nechtěli zkusit podobný projekt. Ještě ale neměli vymyšleno jak, jen říkali když Chinaski tak Bukowski, když Bukowski tak nějaký hipísáci. Nevím teda jak přišli na hipísáky, protože Bukowski teda hipísák rozhodně nebyl. No a tak jsme si dali vlastně pár schůzek, kde jsme vymysleli nápad, že by to bylo takové best of, kdy vybereme našich dvanáct nejznámějších písní a ke každé písničce nafotíme speciální fotku. Pod tou fotkou bude kus textu z té píšníčky, no a tak se vlastně pokusíme ten text dostat do jiného světla, jiného významu a překvapit lidi tím, že ty stejný slova mohou mít takhle třeba úplně jiný význam.

Nejvíce se mi osobně líbily fotky kde jste vystupovali v pozici policistů ČR, snili jste někdy o tom být třeba policistou, hasičem či snad jeptiškou?

Ondra: Jeptiška mě teda nenapadla, ale třeba na policajta jsem si hrál, samozřejmě takovýho toho tajnýho. Něco jako Bodey, Doyle a Cowle nebo takovej ten polda jako byl Bruce Willis.

Michal: Já si třeba pamatuju, jak vlastně asi před dost lety, Franta, náš kytarista, vystudoval práva, no a byly doby, kdy říkal, že k té policii půjde a že to tam srovná. (smích) Ale třeba já jsem chtěl prodávat zmrzlinu. Babička totiž prodávala zmrzlinu, tak jsem si usmyslel, že to vezmu pro ní.

V rámci focení došlo u Michala taky na změnu účesu, byl to tvůj nápad?

Michal: Bylo to tak, že jsme se sešli a já jsem říkal, že bych se chtěl ostříhat, že už mě ty vlasy štvou. Takže kdyby se vám to nějak hodilo k tomu focení, kdyby vás napadlo jak to využít, tak to můžeme udělat. No a Honza Hlaváč, což je chlapík, se kterým jsme vlastně dělali scénář k tomu focení,  vymyslel, že pojedeme do učnovskýho kadeřnickýho střediska, kde mě k tomu focení vlastně takhle ostříhali.

… jsi s výsledkem spokojený?

Já jsem spokojený. Bylo to zadarmo. (smích) Myslím si, že to vyšlo až nečekaně dobře, i ta fotka je pěkná.

Do právě probíhajícího turné „Klubový speciál“, jste převážně zařadili starší kousky jako Klára, Tabáček. Proč tomu tak je, myslíte si, že starší songy jsou oblíbenější než ty nové?

Ondra: My jsme vlastně vyslyšeli volání našich fanoušků. Chodilo nám hodně mailů, proč nehrajem ty starší, no a třeba Ota ty kořeny kapely vůbec nezná. Takže ta možnost, že si to takhle společně zahrajem všechno od začátku má určitě něco do sebe. Teď vlastně připravujem novou desku, takže i proto je to dobrý, že se člověk vrátí na začátek, zpětně k těm starším věcem. Myslím že nás to strašně baví. Mě to teda baví nesmírně.

Michal: Hlavně my jsme ty písně hrozně dlouho nehráli. No a když je lidi chtěli, tak jsme si řekli fajn. Pokud je mají rádi a nezapomněli je tak proč jim je nezahrát. Polovina toho koncertu jsou vlastně písně, které jsme nehráli snad deset let. A velice mile nás překvapilo, že to ty lidi znají a zpívají to, i na Slovensku. Jeli jsme třeba do Bratislavy, kde nám říkali, musíte hrát trošku dýl, tak jsme přidali něco staršího a ty lidi to prostě znali. Takže jsme vážně rádi a navíc je to zábava zahrát takový ty, jak my říkáme, starý prasečiny.

Když už jsme se dostali přes ty hranice. Se slovenskou skupinou No Name jste společně vystupovali v obou zemích a nyní o prázdninách jste vydali společný duet, natočili klip. Jak se přihodí, že dvě kapely mají k sobě tak blízko? Jste zároveň i dobrými přáteli?

Michal: S No Name jsme v podstatě odjeli dvě velké turné. V roce 2001 jsme to byli vlastně my kdo je dovezl do Čech poprvé, tak jsme jim to tu tak nějak připravili a vůbec jsme kamarádi skoro už deset let … prostě jednoho dne volá Igor a tvrdí, že má československou píseň jestli jí teda společně neuděláme. Tak říkáme hele, pust nám ji a jestli se nám bude líbit tak do toho jdeme. Takže on přijel, nejdřív nás teda opil vínem, pustil nám tu písničku a my pak už jen řekli, jooo, to je dobrý, to pude. (smích) A tak k tomu došlo. Trošku to takhle shazuju, jsme prostě kamarádi už celý léta a je to logický vyústění toho našeho přátelství a spolupráce.

V rámci společného projektu jste si také zahráli ve vlaku, to rozhodně není tradiční místo pro koncerty a křest cd, jak na to vzpomínáte?

Ondra: My jsme vlastně vůbec měli takový náročný týden. Začalo to v kriminále, pokračovalo v bordelu, tam jsme fotili, pak v klášteře a skončilo to ve vlaku. Cesta přes Slovensko byla docela v pohodě, to bylo ráno, měli jsme kafíčka a hráli tu společnou píseň. Přes Moravu už to ale bylo horší, tam nastoupili novináři se slivovicí. (smích)

Michal: Bylo to vlastně udělaný tak, že o půl osmé ráno vyrazil z Košic rychlík, který měl připojený dva zvláštní vagóny, jeden byl normální a druhý byl konferenční, který byl prázdný, byl tam bar, velký místo kde kluci postavili aparát. Těch zastávek bylo asi šest nebo sedm, v Košicích ráno nastoupili novináři, my jsme jim tu písničku zahráli, pokřtili jsme ji. Pak jsme chvíli hráli my, chvíli No Name. V Prešově vlak zastavil, tam novináři vystoupili a pro změnu nastoupili další a takhle to vlastně pokračovalo až do Prahy, do odkladového nádraží Praha-Jih, což nebylo v plánu. (smích) Tam ty naše dva vagóny odpojili a nechali nás vlastně v pustině, takže to byla taková pěkná tečka. Nikdo nevěděl kde jsme, nikdo nikde nebyl, všechno oplocený, tma. No a když jsme teda zavolali taxíka, tak jsme mu ani nebyli schopný říct jak nás nabrat, protože jsme fakt netušili kde jsme. Bylo to zábavný, ale zároveň hodně náročný.

Plánujete další společný projekt?

Michal: S No Name ne, ale máme jednu hezkou písničku se slovenským textem, tak to bychom byli rádi kdyby nám zazpívala Zuzana Smatanová. O tom už se taky bavíme dlouho, protože jsme s ní taky odjeli turné a vlastně připravujem věci na novou desku a máme tuhle jednu písničku, kde počítáme právě se Zuzkou. Nebyl by to úplně duet, Zuzana by zpívala většinu a já bych se v refrénech připojil. Je to krásný text od Vlado Krause, slovenského textaře a myslíme, že to Zuzaně bude strašně slušet.

Blíží se čas Vánoc, jak se na něj připravujete, nakupujete dárky s předstihem?

Ondra: My právě většinou když je čas vánoc tak dojíždíme nějaké to turné, takže nám to vždycky vychází, že se těsně před Štědrým dnem probíráme z komatu z turné. Není neobvyklé, že vybíháme nakupovat dárky na poslední chvíli, protože opravdu není čas to řešit. Uvidíme jak letos.

Michal: Vždycky si říkám, že by to bylo dobrý od září začít řešit, ale prostě vím, že jsem třeba loni kupoval dárky právě toho 23. Ale jinak máme vánoce rádi, viď. Vždycky je konec šňůry, jsme doma a hlavně se pak zase někam jede hrát, třeba na Silvestra. (smích)

Trávíte tedy Silvestr společně?

Ondra: Jak kdy.

Michal: U nás se to celkem střídá. Jeden rok hrajeme, jeden ne.

Ondra: Jeden rok jsme například strávili v Chicagu.

Michal: Tam jsme hráli na Silvestra od půl dvanáctý do jedné, to bylo perfektní a představte si, že jsme dokonce dodrželi prohibici. (smích)

Ani jsme se nenadáli a po společně strávené půlhodince jsme se museli rozloučit. Kapela se již musela připravit na začátek svého koncertu. Pódium jim pěkně rozpálila kapela Fate Magazine, která je doprovází při jejich turné. Koncert byl opravdu úžasný a dostal do varu všechny přítomné fanoušky.

Na závěr mé veliké Dik patří Danielu Šáchovi, který se stal mou velikou oporou a pomohl mi při přípravě tohoto článku a v neposlední řadě kapele Chinaski.

Lucie Steffková

Již pár měsíců se řadím mezi studenty Ekonomické Žurnalistiky na VŠB. Patřím mezi lidi, kteří se neustále smějí a snaží se vykouzlit úsměv i na jinak zabručených tváří. Miluju sport, upřímnost a nejvíce své přátele, bez kterých si život nedokážu představit. Tak to jsem já pánové a dámy, bez obalu, přesně taková, maková.