Když byl bůh králík a svět byl ještě malý

Bylo nebylo, žila jedna holčička, která se jmenovala Eleanor Maud. Na první pohled to byla úplně obyčejná holčička, ale sotva člověk nahlédl do jejího světa, spustil se na vlny nečekaných příhod, mračil se nad sledem těch podivných i běžných událostí, jihly mu oči nostalgií a smutkem nebo pocukávaly koutky v pobaveném úsměvu. Elly byla jedinečná. Svědkem toho jedinečného života se stal její bratr a bohem bdícím nad jejími skutky jeho vánoční dárek – malý, heboučký králík (jenž se mimochodem jmenoval Bůh).

Po zajímavém prologu, který vás osloví svým způsobem vyprávění, následuje první část knihy a to události po roku 1968 – Ellyin starý život v malém domě v malém městečku, v katolické škole. Život kotvící v přístavu ochranitelské náruče jejího bratra, proplouvající kolem neskutečně normálních rodičů (jaké bych si přála), sympatizující s hvězdnou tetičkou Nancy (tajně zamilované do jejich matky) a proplétající se s provinile komplikovaným životem její nejlepší kamarádky Jenny Penny.

Kniha čtenáře pohltí zejména za druhou polovinou první části, která dává Ellyině bárce životem nový nátěr. Její rodina se přestěhuje do báječného sídla u moře, rodiče začnou poskytovat ubytování s toužebným očekáváním poznat nové přátele a jejich sen se nakonec opravdu splní, když do jejich života vstoupí Arthur. Postava tak fantaskní, jak si jen dovedete představit. Postava, která zaplní každý kout místnosti, do níž právě vstoupila, a každý kout Ellyiny duše.

„Byl to příjemný letní den, ten den, kdy jsem poprvé spatřila pana Arthura Henryho, jak rázuje po vesnici a za jeho pitoreskní postavou zůstává brázda otevřených úst a cornwallských drbů. Měl na sobě plátěné sako a pumpky, žlutomodře pruhovanou košili a růžově puntíkatý motýlek, který byl tak velký, že mu skoro zakrýval krk. V jedné ruce držel špacírku, v druhé noviny a tu a tam se ohnal po vosách přilákaných sladkou květinovou vůní, kterou vydávala jeho bledá pleť. (…)

,Věříš v Boha, Arthure?´ zeptala jsem se, když jsem spořádala poslední dílek koláče. ,Jestli věřím ve staříka s bílým plnovousem, který sedí na obláčku a soudí nás smrtelníky podle morálního kodexu očíslovaného od jedné do deseti? Proboha, to ne, moje drahá Elly, to opravdu nevěřím. S takovou by mě vzhledem k mé mizerné minulosti vykopnul z tohoto života už před lety. Ale jestli věřím v tajemství; v nevysvětlitelný jev, kterým je život sám? Tak to ano, v to věřím. To je zdrojem umění, krásy, lásky a nabízí to lidstvu vrcholné dobro. To je pro mě Bůh. To je pro mě život. V to věřím.´ Znovu jsem se zaposlouchala do vyzvánění šepotajícího na vlnách, které volalo, volalo. Olízla jsem si prsty a zmuchlala alobal do kuličky. ,Věříš, že by Bůh mohl být králík?´zeptala jsem se jen tak mimochodem. ,Neexistuje vůbec žádný důvod, proč by Bůh neměl být králík.´“

Po sérii drobných příhod přichází druhá část knihy oddělená rokem 1995. S ním se příběh mění. Elly už není malá holčička, která předčasně dospěla. Je to velká holka, která stojí na vlastních nohách, ačkoli jí pod ně život hází jeden klacek za druhým. Musí překonávat překážky a vyrovnávat se s problémy, stejně jako my všichni. Ačkoli ty její jsou o něco větší než ty, jež ve svém životě běžně máme.

Sarah Winman věnovala svůj život převážně herectví v televizi i divadle. Jak se ale můžete dočíst v některých zahraničních rozhovorech, před pár lety se v ní něco změnilo. Přála si vytvořit něco nového; umění bez nutkavé myšlenky vydělávání na živobytí. Protože už od dětství ráda psala, zapsala se do uměleckého kurzu a chvíli po té se začal líhnout román, který vkročil na britský knižní trh v červnu loňského roku, získal několik ocenění (například Newton First Book Award za nejlepší literární debut) a byl přeložen do 20 jazyků. V českých knihkupectvích můžete knihu objevit od začátku tohoto září.

Britská autorka také připouští, že ačkoli se nejedná o autobiografii, jsou si s Elly v mnoha věcech podobné a některé prožitky nebo místa jsou vytrženy přímo z jejího života jako například místa, kde její postava vyrůstá, nebo den, kdy se dozví o atentátu na Dvojčata. Na otázku (v rozhovoru pro Cookie Book Club), proč dostal jméno Bůh právě králík a jaký je vztah k Bohu, odpovídá prostě a skromně: „Králík pro mě symbolizuje dětství, to je všechno. Čas nevinnosti a lehkomyslnosti, čas, kdy jde život stále kupředu a často vás navštíví kouzlo. Když se králík ve druhé části knihy vrátí, přináší tím Elly vzpomínku, aby znovu otevřela své srdce a uvěřila v tajemství života.“

Svět malé a později i velké Elly sledujeme jejíma dětskýma očima, je to příběh běžné anglické dívky a jejího normálního života, na jehož pozadí se odehrává několik soubojů násilí a lidskosti. Je to příběh, který dokazuje větu, kterou jsme slýchávali tak často, až se z ní stala písnička ohrané desky, založená kdesi v koutě. Klišé, které vystihuje citát ruského spisovatele I. G. Erenburga: „Často se říká obyčejný člověk, ale je to totéž jako říct obyčejný zázrak – vždyť život každého člověka je krásný, složitý a neobyčejný.“ Ale nakonec, přesvědčte se sami.

Když byl bůh králík (When God Was a Rabbit)
Autor: Sarah Winman
Překlad: Petra Diestlerová
Vydalo: nakladatelství Motto, Praha 2012
Počet stran: 344
Cena: 299,- Kč

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.