Často to tak bývá a ani manga Crying Freeman není výjimkou. Po úvodním prvním díle série, který nám představil osudy ústředních postav i s jejich strastiplnou cestou, jež je svedla dohromady, přišla pořádně našlápnutá dvojka. Dvojka, která se snaží dostát číslovce na obálce stůj co stůj a servíruje tak od začátku akci, kterou by jí mohla závidět leckterá bondovka. Pravdou ale spíše bude, že to byl Kazuo Koike, kdo se nechal inspirovat a do svého příběhu zasadil nejednu vychytávku známou z prostředí slavného agenta s povolením zabíjet. Skryté bomby, honičky v autech, pohledné leč ostré dámy a v neposlední řadě i ono zabíjení, kterého si fandové mafiánských příběhů užijí do sytosti.
Freeman už není pouhý učedník, ale pán organizace Sto osm draků a jako takový má slušně nabitý program. Jednou zachraňuje svou snoubenku, o chvíli později už vyráží zúčtovat s italskou Camorrou. V tomhle světě se nevyplatí stát dlouho na jednom místě. A být bossem podobného uskupení není zrovna procházka růžovou zahradou, zvlášť když se vám u dveří střídá jeden protivník za druhým.
Díky nové Freemanově funkci se také můžeme více ponořit do středu mafiánského podsvětí a pěkně zblízka si omrknout, jak to v takové velké „famílii“ funguje. Znáte to, nic není víc než rodina. Sem tam se ale přece jen objeví i nějaké černé ovce, které smýšlejí trochu jinak, a tak je třeba nastolit pořádek. Drak se rozhodně s nikým nemazlí a v soubojích drtí záporáky jako chobotnice s mrštností mladého Chucka Norrise. Končetiny lítají ze strany na stranu v neuvěřitelném tempu, jako na kolotoči. Většina postav si ani nevšimne a už vyráží na onen svět. No a tím se vlastně dostáváme zpátky k nožům, bombám, pistolím a mnoha dalším zbraním, které se tentokrát v příběhu objeví, a které kreslíř Rjóiči Ikegami tak krásně zvěčnil takřka na každé stránce knihy.
„Freemane, od tohoto dne budeš nosit jméno Lung Tchaj Jang – Sluneční drak.“
Pochvalu samozřejmě zaslouží celá grafická stránka. Koikeho souputník totiž opět předvádí maximum ze svého umění a více než v prvním případě podpírá lehce stereotypní a slabší děj. Ať se jedná o rozmanitá prostředí nebo nejrůznější záhyby lidského těla (kterých je v tomto díle až přehnaně moc), je na Ikegamiho kresbu radost pohledět. Určitě není na škodu si čas od času vydechnout od frenetického zabíjení a jen tak v klidu rozjímat nad precizními linkami.
Druhá stránka věci je pochopitelně zmíněná úroveň scénáře, která alespoň z mého pohledu mírně zaostává. Příběh je zbytečně repetitivní, rozkouskovaný na několik mafiánských eskapád, a místy naivní, byť celkově zajímavý. Nakolik je ale tato zajímavost v rukou scénáristy a nakolik je to zásluha kreslíře, to ať si každý určí sám. Společně to naštěstí oběma pánům jede více než dobře.
Jestli vám podobné příběhy sedí, drobných přešlapů si nejspíš ani nevšimnete a spokojeně prolistujete až na konec bez sebemenšího zaváhání. Druhý díl je bezesporu napumpovanější než jednička, i když by se nejednou dalo říct, že méně je někdy více.
Na úplný závěr si neodpustím drobnou poznámku k několikrát omílané nahotě, která je ve druhém svazku Crying Freeman prakticky všudypřítomná a dá vám hodně práce nalistovat náhodnou dvoustranu, kde by se některá z postav nesvlékla. Pochopitelně trochu přeháním, a věřte, že nejsem žádný puritán, ale to, co v úvodním dílu představovalo příjemné osvěžení, působí ve dvojce přece jen přinejmenším uměle a nadbytečně, byť je to zpracováno nádherně. Volnost těla i ducha se dá samozřejmě pochopit, ale že by se museli svlékat všichni? Anebo to má opravdu takový vliv na prodejnost? No proti gustu… ostatně posuďte sami.
Název: Crying Freeman – Plačící drak 2
Autor: Kazuo Koike
Kresba: Rjóiči Ikegami
Počet stran: 400
Cena: 379 Kč
Vydal: Crew, 2011