John Kennedy: Ich bin ein Berliner

Návštěva Kennedyho ale nebyla pro německé vládní představitele nijak vítaná. Tehdejší ministerský předseda Konrad Adenauer a předseda CDU (Křesťanskodemokratická unie) věděl, že jeho úhlavní sok Willy Brandt, starosta Západního Berlína a budoucí vůdčí osobnost SPD (Sociálnědemokratická strana Německa), se chystá usilovat o post spolkového kancléře v roce 1965 a Kennedyho návštěva mu k tomu může výrazně pomoct.

Zeď už stála skoro dva roky, ale Západní Berlín dosud nenavštívil žádný státník z trojlístku sektorů tohoto města. Britský premiér Macmillan a jeho francouzský protějšek de Gaulle nedali souhlas k tomu, aby se veřejně ve městě obehnaném ostnatým drátem ukázali. I proto se tato návštěva těšila mimořádné pozornosti médií, v době návštěvy bylo ve městě více než 1500 novinářů. Kennedyho letadlo dosedlo na ranvej berlínského letiště Tegel 26. června 1963 v 9:40 na minutu přesně.

Památný projev, který Kennedy pronesl před schönenberskou radnicí, byl dílem improvizace. Dav, který hltal každé jeho slovo, čítal 120 000 hlav. Kennedy měl od svých poradců projev připravený, dokonce si ho i sebou nesl na tribunu. Cílem napsaného projevu bylo udržet poklidnou situaci ve městě, měl sice povzbudit obyvatele města, ale hlavním závěrem bylo nevyprovokovat Sověty nebo Východní Němce.

Prezident USA byl ale pravděpodobně emocionálně rozrušený z toho, že na vlastní oči uviděl cementové bloky zdi a strážní věže. Kennedy začal ostře o neslučitelnosti komunistického a kapitalistického systému. Ačkoli USA razila politiku tolerování vzájemného soužití (détente).

Lass‘ sie nach Berlin kommen

„Mnozí lidé – alespoň to říkají – nechápou, v čem je podstatný rozdíl mezi svobodným světem a komunistickým světem. Ať přijedou do Berlína. Jsou i takoví, kteří tvrdí, že komunismus je budoucnost. Ať přijedou do Berlína. Jsou i takoví, podle nichž v Evropě i jinde můžeme s komunisty spolupracovat. Ať přijedou do Berlína. Najde se i hrstka těch, kdo uznávají, že komunismus je zlotřilý systém, ale že díky němu můžeme dosáhnout hospodářského úspěchu. Ať přijedou do Berlína.“ Poslední větu ještě zopakoval německy.

„Svoboda má spousty problémů a demokracie není bezchybná, ale nikdy jsme nemuseli stavět zeď, abychom udrželi lid ve vlastním státě.“ Berlínskou zeď poté označil za „nejzřejmější a živoucí demonstraci selhání komunistického systému“. Závěr byl ale grandiózní: „Všichni svobodní občané, ať žijí kdekoli, jsou občany Berlína. A proto jako svobodný člověk čerpám hrdost ze slov: ‘ICH BIN EIN BERLINER.‘“ Kennedy tak parafrázoval starořímské „civis Romanus sum“. Následné skandování: „Kennedy, Kennedy!“, bylo slyšet až do Východního Berlína.

V originále: „All free men, wherever they may live, are citizens of Berlin, and, therefore, as a free man, I take pride in the words ‚Ich bin ein Berliner!‘ „

Projev Willyho Brandta už byl v nadsázce jen do počtu. Brandt byl pochopitelně podrážděný, obavy byly na místě, předchozí týden se u příležitosti svátku v NDR konaly u zdi násilné demonstrace a patrně se bál, aby odvážný Kennedyho projev nevyvolal další vlnu nenávisti. Ještě více ho ale asi štval usmívající se Adenauer, který mával davu za jeho zády. Na místě bylo hlavně překvapení, kde je byla politika deténte? Kennedy se prostě a jednoduše nechal unést.

„Myslím, pane prezidente, že jste to zašel příliš daleko,“ komentoval Kennedyho vystoupení jeho osobní poradce McGeorge Bundy. Kennedy s ním souhlasil: „Kdybych jim řekl, aby šli rozkopat Berlínskou zeď, udělali by to.“

Další prezidentův projev již proběhl bez emocionálních úletů a přesně podle toho, jak by připraven. Promluvil na Svobodné univerzitě v budově Henryho Forda. Padala slova jako mír a porozumění, které měli sehrát významnou roli v uvolnění napětí. Zdůraznil, že problém Západního Berlína byl součástí tehdejších problémů a ne jejich centrem či příčinou. Několik málo minut před šestou večer nasedl do svého Air Force One a odlétl směrem do Irska. V Berlíně tak strávil skoro na minutu jednu osmihodinovou směnu.

V němčině se neurčitý člen „ein“ používá, pokud vyjádření vztahujeme k nějaké události. Pokud se člověk představuje ve společnosti, řekne prostě: „Ich bin Schauspieler.“ (Jsem herec.) Pokud jde o nějaké zdůraznění vzhledem k dalšímu kontextu, řekne: „Ich bin ein Schauspieler.“ Takto to patrně chápal Kennedy, protože u něj bylo zřejmé, že v Berlíně nežije. Tuto poznámku si zapsal na neformální schůzce s Brandtem vlastní fonetickou šifrou. Měl to i konzultovat s poradci Robertem Lochnerem a Theodorem Sorensenem, kteří oba uměli plynule německy. Fáma, že byl dav pobaven, protože „Berliner“ je v Něměcku (nikoliv však v Berlíně) označení pro koblihu, byla patrně dodána později, když se příběh mediálně rozšířil. Podle dostupných zdrojů bylo publikum hluboce dojato.

Kennedy nakonec pro Brandta volební vítězství neznamenal, ale volební hlasy pro SPD neustále stoupaly. Problémy křesťanskodemokratické vlády v roce 1966 znamenaly vstup SPD do vlády, Willy Brandt se stal se ministrem zahraničí. Kancléřské křeslo na něj bude čekat ještě tři roky.

Zdroje: Frederick Taylor, Berlínská zeď, BB/art s.r.o., Praha 2008 (z anglického originálu The Berlin Wall, Bloomsbury Publishing Plc, London, 2006)

BBC: 1963: Kennedy: ‚Ich bin ein Berliner‘

http://news.bbc.co.uk/onthisday/hi/dates/stories/june/26/newsid_3379000/3379061.stm

Michal Prouza

Absolvent žurnalistiky na Fakultě sociálních studií MU a ekonomie na Ekonomicko-správní fakultě MU. V projektu LaCultura.cz by měl být na pozici šéfredaktora, zkušenosti nabíral šéfredaktorováním mutace časopisu Prvákoviny, občasným přispíváním na web Idnes.cz, psaním na již neexistující vlastní blog, vytvářením PR článků. Web LaCultura.cz vede a provozuje pro zábavu a zájem o kulturu s lidmi, kteří tyto zájmy sdílí také. Zajímá se o kulturu, ženy, pivo, Portugalsko a Web "2.0".