Páchat dobro: reportáže o odvaze pomáhat

„Jaké to asi je, každou noc usínat se strachem o život.“
– citace z knihy, str. 26 –

Expert na mezinárodní rozvoj a novinář Jiří Pasz procestoval plejádu zemí, kde se soustředil zejména na zdokumentování různých humanitárních a rozvojových projektů, fotil dopady přírodních katastrof a v neposlední řadě zpovídal oběti válek a jiného nelidského zacházení.

Rodáka z Havířova zavála jeho houževnatost a touha pomoci do dalekých krajin, do míst bez institucí, bez základní míry bezpečí, terorizovaných skupinami krvelačných rebelů financovaných různými státy, zájmy, ale i zločinci. Navštívil řadu afrických slumů a uprchlických táborů, do kterých se ubírali zbídačení lidé vyhnáni ze svých domovů. V táborech rozesetých po celé Africe panují drastické poměry. Kromě hrozícího nebezpečí extrémního násilí, zde panují otřesné hygienické podmínky nesoucí s sebou nejrůznější závazné onemocnění.

Jeho rozhodnost a odvaha vydat se do míst, kde by normální smrtelník nevkročil ani v tom nejdivočejším snu, je ohromující. Jeho chtíč po dobrodružství je nevyzpytatelný.

Při této obdivuhodné práci poznal rovněž řádku na první pohled nenápadných lidí, kteří nechápali své jedinečné činy, spočívající v pomoci druhým, jako projev odvahy či něčeho, co by stálo za povšimnutí. Často se jedná o osoby, které samy mají málo, avšak z dobroty srdce jsou schopny i z toho nepatrna vydolovat pro bližního svého obrovský kus podpory, a o to málo, co mají, se ještě s hlubokou pokorou rozdělit. Od takových lidí se máme co učit.

Někdy jsou skutky těchto lidí na pomyslné hraně života, jindy nabídnou tolik potřebné pohlazení, obejmutí, utěšení. Ono někdy i obyčejné poplácání po rameni dokáže v druhém vyvolat neskutečný příval nové energie a odhodlání postavit se nepříjemnostem a letargii.

„Pomoc je skutečně složitá disciplína.“
– citace z knihy, str. 53 –

Ze Středoafrické republiky, která je jednou z nejméně stabilních zemí na planetě, pokračoval do Ugandy zmítané křesťanskou sektou Josepha Konyho, jež je tvořena unesenými dětskými vojáky (tzv. Armáda božího odporu, LRA). Kony je samovolný prorok, jenž byl dlouhou dobu jedničkou na seznamu nejhledanějších teroristů světa.

Slyšet vyprávění bývalých dětských vojáků byly pro autora jedny z nejstrašnějších, které patrně zaslechl a z popisů prožitých hrůz se vám bude obracet žaludek. Do čtení se tak pusťte pouze, pokud víte, že to vaše psychika zvládne.

„Co znamená žít ve zhroucením světě? Znamená to nevědět, co bude za chvíli, nemít základní jistoty kontinuity a bezpečí.“
– citace z knihy, str. 14 –

Příběhy lidí, kteří neoplývají žádnými superschopnostmi, naopak, osud jim často nepřál, všechny ale spojuje jedna důležitá věc. Nežijí pasivní život, nestarají se jen o sebe a neotáčejí se těžkostem zády. Příběhy lidí, kteří se nebáli nebezpečenství a hrdinně mu čelili.

Autorovy kroky z Afriky mířily dále do Libanonu, Nepálu, Myanmaru, Haity, Mauritánie či vietnamského slumu. Jeho vyprávění je dechberoucí a rozhodně není v mých silách popsat v krátkosti všechny oblasti, o kterých píše. Kniha je nabitá toliko zajímavostmi, že samotná recenze by vydala na několikastránkový elaborát.

Berte prosím v potaz, že v žádném případě nejde o lehké čtení. Autorovy postřehy a názory se opírají o konkrétní zážitky a zkušenosti, jež zažil přímo v terénu, a proto je potřeba si čtivo postupně dávkovat v únosné míře tak, aby čtenář neskončil v depresivních stavech.

„Množství a zbytečnost zla je jednoduše ohromující.“
– citace z knihy, str. 40 –

Kniha reportáží „Páchat dobro“ je plná příběhů, které dokazují, že svět, ve své hrůzné podobě, v sobě stále ukrývá naději a krásu lidské povahy. Kniha je věnována opravdovým hrdinům, o nichž se ale v médiích nemluví… Panu Paszovi děkuji za příval pozitivna a moc mu děkuji za jeho ušlechtilou práci, kterou nám, obyčejným smrtelníkům, navíc zprostředkovává formou neuvěřitelně čtivého textu!

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.

Denisa Šimíčková