Jazzové večery jsou v plném proudu a stále nekončí

V parníku zněly rytmy z dílny Cathet fusion

Atlantský rodák Sonny Emory, znám také jako zpívající bubeník, vystoupil se svými hudebními kolegy v Ostravě v rámci svého prvního evropského turné. Ostravským divákům sice nezazpíval, rozhodně je však nepřipravil o silný hudební zážitek.

Se zahájením osmé hodiny nastoupil kvintet na pódium a za bicí usedl onen očekávaný drobný Sonny Emory, který se usmíval pod svůj hustý knír. Kdo z počátku předpokládal mírný rozjezd, byl na omylu. Kapela koncert rozjela v chytlavých rytmech plných energie.

Každému z muzikantů byl dán dostatečný prostor, aby mohl ukázat své umění. Isaac West převedl hned několik povedených sólových kousků na basovou kytaru, která se v jeho rukou, vzhledem k jeho výšce a hřmotnosti, jevila téměř nepatrná. Vlastní prostor si užíval také kytarista Chris Harris, kterému byla vidět na tváři radost při každém brnknutí na strunu. A velmi živě působil i klávesák Rendy Hoexter, jež dokázal prostřednictvím svých „kouzelných“ prstů vyloudit velmi pronikavé a líbivé zvuky kláves. Saxofonista Brain Lopes pak celý hudební zážitek příjemně dobarvil.

Sám Emory publikum ohromil nejen svým silným úderem do bicích, ale také tím, jak mezi prsty s naprostým klidem a samozřejmostí protáčel paličky. Hrál s takovou vervou, že se mu podařilo hned dvě z nich zlomit.

S vystoupením se tato partička loučila otřepaným klišé „We love you“, které ale divákovo ego jistě trochu polechtalo.

Světově uznávaný basák Victor Bailey zase kouzlil

Všichni fandové basové kytary (a nejenom ti) velmi nedočkavě čekali na den 24. října, kdy měl v ostravském klubu Fabric vystoupit velmi známý basák Victor Bailey. A toho dne se také dočkali a byli odměněni skvělým koncertem.

Victor Bailey se spolu se svým seskupením v moravskoslezské metropoli ukázal poprvé. Diváci proto byli plní zvědavosti a nedočkavě postávali před pódiem. Skupina začala hrát zlehka, ale dlouho nenechala své „hladové“ publikum čekat na pořádný nářez. Místy měl člověk dojem, že se s pomocí tónů dostává do latinských kultur a jindy zase na diskotéku.

Kromě výborného baskytaristy, který má velmi osobitý styl a byl si prakticky jist každým svým pohybem, zazářil také na trumpetu hrající Casey Benjamin. Tomu nedělalo problém z pódia sejít mezi diváky a své umění předvést na dosah ruky. Obešel si pomyslné kolečko za světla reflektorů, přidal pár rytmických pohybů a s hlasitým potleskem se opět vrátil zpět mezi své kolegy. Za zmínku nepochybně stojí i klávesista Peter Horvath, který rovněž příliš neposeděl. Rytmy loudící se z okolí ho neustále zvedaly ze židličky, jako by byl na trní. Dramaticky a s pokřivenou tváří  hrál na své klávesy, až to nabývalo dojmu, že se mu za chvíli musí prostě rozpadnout.

Nelze však opomenout ani známého bubeníka Poogie Bella, který s naprosto chladnou tváří a propoceným tričkem až po pas, dával svým bicím jeden úder za druhým.

Victor Bailey se kromě předvedení několika nevídaných triků pustil také do loudění zvuků ze svého hrdla. Je třeba uznat, že jeho „vokály“, lze li to tak nazvat, výborně dokreslovaly živou muziku. A jak už to tak bývá, tak i na tomto koncertě se diváci dočkali přídavku, museli si ho však zasloužit svým vytrvalým potleskem. Ten byl ve výsledku natolik urputný, že se hudebníci rozjeli ještě na více než deset minut.

Fanoušci moderního jazzu už ale určitě nemůžou dospat 10. listopadu, kdy se představí oblíbení Yellowjackets. Ve čtvrtek v osm hodin bude tato partička hrát v divadelním sále Domu kultury města Ostravy (DKMO). Nikdo by si určitě neměl tento jedinečný okamžik nechat ujít!

Petra Polesová