Jako hustě spletená mlha, z níž vám naskočí husí kůže

Taková je sbírka osmnácti povídek Neila Gaimena – Křehké věci: krátké fikce a divy, kterou v roce 2007 vydalo Polaris. Stejně jako předchozí sbírka Kouř a zrcadla, i Křehké věci odkrývají ve svém úvodu roušku původu jednotlivých básní či povídek, které se častokráte zrodily jako příspěvky do konkrétního média.  

Neil Gaiman je autorem více než dvaceti knih, držitelem několika významných literárních ocenění a oblíbeným autorem čtenářů, jež s oblibou balancují na pomezí žánrů fantasy a SCIFI a s oblibou si nechávají po těle přebíhat mráz. Gaimen totiž neváhá vypustit na své stránky kontroverzní nápady a obrazy z vlastních snů i nočních můr. To je ale jen jedním z prvků, které jeho čtenáře dokáží přikovat ke knize. Přidejte k tomu svérázný vypravěčský styl, charakterově překvapivé postavy, dějové smyčky a pointy, které si po přečtení odnesete v sobě. Gaimen je zkrátka autor, který dokáže stvořit silný příběh. Ale jak je tomu, pokud má jen omezený prostor?

Zatímco některé výtvory se zdají být pro Gaimenovu ligu běžné, jiné už nedostanu z hlavy – např. Problém se Zuzanou. Sám autor uvádí, že se jedná o první literární pokus po té, co se zotavil z meningitidy. „Jako kluk, jsem četl knížky o Narnii stokrát dokola, a když jsem dospěl, ještě dvakrát svým dětem. V těch knihách je tolik věcí, které miluju, ale odstranění Zuzany mi pokaždé připadalo velice problematické a hluboce znepokojující. Nejspíš jsem chtěl napsat příběh, který by byl stejně problematický a znepokojující.“ Zatímco celá rodina zahynula při vlakovém neštěstí, Zuzana přežila, identifikovala své sourozence a zatímco oni odešli do Ráje, ona zůstala žít na Zemi v našem reálném světě s kosmetickým a zábavním průmyslem. Stala se ve svém oboru uznávanou kapacitou, ale pronásledují jí zlé sny o Narnii, jaká by nikdy být neměla.

Kniha je tak dle mého názoru určena autorovým skalním přívržencům, kterým nesmí na seznamu přečtených knih chybět žádný z „Gaimenů“ (osobně se jim nedivím), ale také těm, kteří preferují kratší „večerníčkovou“ četbu před hltáním románů. Pokud by se snad někdo rozhodl, že si prostřednictvím publikace Křehké věci osahá Gaimenovu tvorbu, nejsem si jistá, nakolik by tohle rozhodnutí bylo moudré. Delší příběhy (ať už to byla Coralina, Kniha hřbitova, Američtí bohové nebo Anansiho chlapci) mne z čtenářského hlediska oslovily dalekosáhle působivěji.

zdroj obrázku: www.knihy.abz.cz

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.