Jako Alenka v říši knih

Když jsem v pátek brzy ráno za zuřivého deště nastupovala v Olomouci do vlaku, říkala jsem si, jestli je opravdu dnes ten správný den na výletování. Nicméně jeden, dva dortíky ve vlaku mě naladily na správnou notu a po příchodu do areálu na pražském Výstavišti jsem své ranní rozpoložení brzy přehodnotila.

Kromě tří hlavních sálů plných knih, ve kterých jednotliví nakladatelé prezentovali svou produkci, byl každý den plný nejrůznějších přednášek a workshopů, jejichž prostřednictvím se návštěvníci mohli zapojit do dění celého festivalu. Program festivalu byl rozdělen do několika tematických bloků – výsostní místo držel čestný host festivalu: Maďarsko, které Svět knihy také zahajovalo.

Můj přednáškový maraton začal přesně v poledne, kdy jsem se usadila na besedě v rámci bloku Odraz historie v literatuře s Petrem Zítkem, redaktorem Lidových novin a českým historikem. Během svého povídání o nové knize Češi v srdci temnoty vyprávěl a více rozváděl jednotlivé epizody, o kterých v publikaci píše. Dozvěděli jsme se tedy zase něco víc o pozadí popravy Rudolfa Slánského nebo o tom, že kromě Palacha a Zajíce existovaly v Československu další „hořící pochodně“.

Jelikož byl letošní ročník zasvěcen literatuře sci-fi a fantasy, mnoho přednášek se vázalo k této tematice. Jiný blok se věnoval knize jako hotovému produktu – o počátcích českého knihtisku hovořil odborník na slovo vzatý, Petr Voit. O tom, jak se kniha, ať už papírová, audio či elektronická, vlastně dělá, vyprávěli majitelé nakladatelství, kteří se na jednotlivé druhy knih zaměřují. Zároveň poskytli i několik cenných rad pro začínající autory: „Když už mi budete psát e-mail s tím, jak úžasnou a báječnou knihu jste napsali a že právě naše nakladatelství je to nejlepší a že svůj výtvor chcete vydat zrovna u nás, tak to prosím nepište jako hromadný e-mail. Nám se ty další adresy pak taky zobrazí. A ne, nepůsobí to dobře.“

Hned potom, co jsme se dozvěděli, jak se text knihy má, nebo spíše nemá dělat, jsem se přesunula na další přednášku věnující se současné knižní obálce a knižnímu designu. Proti sobě zde pořadatelé postavili dvě dvojice grafiků – zástupce starší generace preferující tradiční obálku a zástupce generace mladší, značně progresivnější a modernější tvůrce. Na základě jejich ukázek jsem se opět utvrdila v tom, že pokud má dnes obálka knihy působit i jako mocný marketingový nástroj, tradiční pojetí knižního designu už přeci jen trochu pokulhává. Poslední dva bloky se věnovaly jednak literatuře pro děti a mládež, jednak literatuře online, jelikož vývoj nezastavíš.

Můj maraton pobíhání z jednoho přednáškového sálu do druhého skončil v 17 hodin, kdy jsem se značně vyčerpaná a s hlavou jak pátrací balon konečně přesunula do druhého(!) sálu plného vystavovaných knih.

Nikdy bych neřekla, že den mezi knížkami bude tak náročný. Zároveň však festival zboural i další moje domněnky a předsudky:

 1. Děti pořád čtou a o knihy mají zájem. Po jednotlivých sálech pobíhaly dokonce celé třídy dětí, i když většinu z nich možná více upoutal balonek zdarma.

 2. Starší lidé stále čtou a o knihy mají zájem. Babiček i dědečků s hůlkami bylo všude požehnaně, knihy prohlíželi a sem tam i nějakou pro vnoučata na Vánoce zakoupili.

To, co mě ale bohužel nepřekvapilo, byl počet návštěvníků v mém věku – na mnoha přednáškách nás byla menšina, po sálech se také ploužilo jen pár malých skupinek. Třeba se mi za rok zbortí i tato domněnka, uvidíme, tak neseďte doma a vyrazte do Prahy na příští ročník Světa knihy 2015! Uvidíme, kolik se nás sejde.

Martina Víchová

„Čtení knih je nejhezčí způsob zabití času.“ Knížky dřív nebo později zlákají každého, k čemuž může přispět právě i knižní rubrika LaCultury.