Nedávno se s velkolepou slávou objevila v knihkupectví třetí kniha z pera Helen Fieldingové, která nám představuje další etapu života potřeštěné Bridget Jonesové, tentokrát Láskou šílené. Ačkoli jsem si ji přečetla spíš ze zvědavosti a nutkavé potřeby nenáročné literatury, byla jsem příjemně překvapená. Bridget prostě nezklame – nestydatě vystavuje všechny ženské stránky, které v sobě nosíme.
Ačkoli je Bridget Jonesová postavou, která by se pomalu dala označit za archetyp moderní hrdinky románu pro ženy, o její autorce jsem doposud slyšela jen málo. Helen Fieldingová přitom vystudovala univerzitu v Oxfordu, natočila pro BBC seriál o Africe a o svém tamějším pobytu napsala také knihu Celebrity pro Afriku. Kromě toho nalezneme na jejím autorském seznamu ještě soubor tří povídek s názvem Svátek knih a román o novinářce Olivii (Bujná fantazie Olivie Joulesové). Nejvíce ji však proslavil právě Deník Bridget Jonesové (r. 1998 získal ocenění Specsavers National Book Awards – Book of the Year), který byl v Británii vydán r. 1995 (u nás 1998). Druhý díl (Bridget Jonesová: S rozumem v koncích) pak následoval o čtyři roky později (u nás 2004).
Všichni si asi pamatujete happyend: naše milá, rozverná, impulzivní plnoštíhlá blondýnka překoná vizi okolí o nálepce staré panny a provdá se za pana Pravého. Mark Darcy ale není jen skvělý chlap s ryzím charakterem rozeného gentlemana. Je taky „špičkovej právník přes lidský práva“. Bohužel právě to se mu stane osudným. Jednoho dne, když už je otcem Billyho a nedávno narozené Mabel, jede řešit případ do válečné zóny. Zatímco nevinní zajatci jsou zachráněni před jistou smrtí, auto s Marcem najede na minu. Z Bridget se stává vdova. Jako správná matka se ovšem nesmí zhroutit. To všechno ale nevidíme – kniha začíná pár let po tragické nehodě.
Komu se stejně jako mně zježily vlasy při představě žalostně tesknící vdovy (uprostřed obýváku zaneřáděného bordýlkem z pomačkaných papírových kapesníčků, rozdupaných lentilek a dvou pištících dětí), postrádající dávku útěchy v podobě alkoholu a mužné náruče, může se uklidnit. Tak šílené to zase není. Knihu tvoří čtyři části, které bych nerada nazvala přímo životními etapami. Hlavní postava se během nich totiž duševně vyvíjí tak nenápadně, že okamžiky chvilkové vyspělosti člověku téměř vezmou dech.
Jak ale určitě víte: „Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem.“ Snadno proto narazíte na komentáře upozorňující na zoufalost či ubohost hlavní hrdinky, těžkopádnost děje a jeho vyhrocení k hranici trapnosti. Tady musím uznat, že občas bylo potřeba přivřít oči třeba při nesmyslné společné SMS komunikaci, kterou s přítelem často vedou o pšoukání, nebo propadáku kolem závislosti na tweetech, vedoucí až k tweetopici. Našla se ale místa, která vše vyvážila. Je to jako u kamarádek – jakmile je jednou přijmete takové, jaké jsou, dokážete jim jejich neškodné úchylky tolerovat.
Pozadí příběhu dobarvuje celkovou atmosféru, neschází věrná tlupa stejnou měrou potrefených přátel (v čele s Tomem, který vám velmi snadno přiroste k srdci), úsměvně nepolepšitelný sukničkář Daniel Cleever, ženská sebeúcta a dokonce i ambice po troše slávy a uznání. Stejně tak jsou všudypřítomné skvrny i drobky, vyslovená faux pas nebo naopak trefné poznámky. Kniha se čte nesmírně lehce a v odvětví odpočinkové literatury si bezesporu zaslouží čestné místo. Po celou dobu čtení mi v hlavě zněl hlas Martiny Hudečkové (dabérka Renée Zellweger jakožto filmové Bridget) a příběh se rychle odvíjel. Působivé je střídání scén, typický potutelný humor a nadání pro neuvěřitelné nehody, které se vám ale stanou tak snadno…
Helen Fieldingová
Bridget Jonesová: Láskou šílená
XYZ, 2014
400 s.