
Ani v druhé knize neopustila téma složitosti rodinných vztahů, ba naopak ho ještě více rozvedla na ploše tří rozsáhlých povídek, které vystihují každodennost rodinných domácností, ale i náhlé zvraty a ztráty členů rodiny. Autorka si v tématu přímo lebedí, nahlíží ho z různých úhlů a její talent tkví i v jazykovém zpracování. Jazyk zbavený veškerých okrasných metafor, které by postihovaly city hlavních postav, naopak nahlíží na třeba i tragické události velmi chladným okem, jakoby nestranným pohledem. Celkově její styl vyvolává pocit chladu, když mrazivé situace mezi rodiči a dětmi, sourozenci, rodiči a prarodiči ústí do nepřekonatelných citových krizí.
Všechny tři povídky volně spoluje leitmotiv zmizení z rodiny, ze stereotypu života. Každá má velmi silný příběh, ve kterém autorka popisuje do detailů motivace jednání, které jsou v rámci dětských vypravěčů často velmi nelogické a taky kruté.

První povídku Zmizel spojují hned dvě tragické události. Ta první ovlivní už tak napjatý vztah mezi dvěma bratry, kteří se liší snad všemi vlastnostmi, které nás napadnou, a ta druhá vede k naprostému rozpadu rodiny a uzavření se ještě více do svého světa. První rána zasazená do rodinných vztahů je amputace nohy mladého Jakuba, vypravěče povídky, která vede k rozdělení rodiny na dvě části, na matku a zraněného syna, na otce a syna sportovce, druhá rána je synovo zmizení, po němž se každý ze zbylých členů rodiny hledá, kterak se vyrovnat s tak velkou ztrátou a nabrat nový dech do života. Toto nové nadechnutí se postupně mění v závislosti, které aspoň na okamžik pomáhají uniknout a zmizet z reality světa.
Na Krátko je název druhé povídky, která se umístila v soutěži o nerealizovaný scénář. Na ploše sta stran opět vyvstávají rodinné problémy, opět boj mezi sourozenci, který je zde předem určen pátráním po vlastních otcích a následné závisti mezi sourozenci. Neúplná rodina klade různé otázky a touhy dětí žít jiný život než ten se zklamanou matkou s kapesníkem na čele a mígrénou v hlavě. Ale tato touha se nenaplní a vytoužený otec není tím, který může pomoci změnit dětství ve šťastné období. Proto se hlavní hrdina mladý Vojta vrací po svém zmizení zpět domů do svých zajetých kolejí.
Do třetice zvolila Petra Soukupová vypravěče dospělého, a to matku malého kluka, která bilancuje po smrti otce a hledá příčiny odcizení tím způsobem, že se obrací do dětství a vypráví svůj příběh. Tento text je složitě provázán dopisy a odkazy k minulosti i přítomnosti postav. Objevuje se i motiv tragédie, který provází všechny tři povídky, každou ale po svém.
Myslím, že Petra Soukupová ukazuje své literární mistrovství hlavně ve zvoleném netradičním tématu odcizení v rodině a tím, jak toto téma zpracovává. Nekompromisně odkrývá traumata a šrámy běžného rodinného života. Pouští se do psychologických sond jednotlivých členů rodiny. Jak sama říká, jsme na světě sami a v rodině jsme také sami a každý přece někdy chce na chvíli zmizet.
Ukázka:
Je noc a já se najednou probudim, nevim proč, vidim jenom siluety nábytku, a jak se tak snažim rozkoukat, zahlídnu, že u stolu někdo sedí, ale proč, je tma, proč by tam brácha seděl, ale stejně ho volám jménem a hlas už se mi chvěje, ale ta postava nic, a pak se zvedne, já mlčim, protože sem už strachy mimo, a dojde až ke mně, a je to zrůda, já začnu řvát a řvu, co to jde, taky se počůrám, a zrůda rozsvítí a sundá si z obličeje punčošku a brácha na mě syčí, abych přestal, ať se uklidnim, ale já nemůžu, brácha do mě párkrát šťouchne, ale já sem k nezastavení, tak on zhasne a zaleze do postele, a to už je tu máma a nejdřív mě utěší, taky řekne bráchovi, aby jí to laskavě vysvětlil, ale on dělá, že je rozespalej a že vůbec neví, co se děje, mamka mu nevěří, pak přijde táta a řekne, ale prosim tě, kdo ví, co se mladýmu zdálo, a brácha se zase otočí ke zdi, mamka s tátou na sebe koukají chvilku beze slova, pak mě mamka sebere, převlíkne a uloží k sobě, a zatímco já pomalu usínám v ložnici, slyšim v polospánku, jak se máma s tátou v obýváku kvůli tomu hádaj. A ráno se na mě brácha šklebí.
Soukupová, Petra: Zmizet. Brno: Host, 2009.