
Epický žánr smyšleného vyprávění – takový je knižní žánr román. Ovšem můžeme si pod tím představit ledacos. Pokusíme se tedy tímto článkem vám jeho tajemství trochu osvětlit.
„V románech se dá najít emocionální pravda, kterou jinde nenajdete. Abyste napsali román, musíte se vžít do role jiného člověka. Nepíšete sami za sebe, ale za někoho jiného – taková proměna v někoho jiného je pramen divů.“ – Siri Hustvedtová
Román je povětšinou oproti jiným žánrům rozsáhlejší. Vrství se do několika kategorií. Přes různorodé odlišnosti je přeci jen v pár věcech stejný. Tak za prvé se román pyšní přezdívkou uplakaných knih. V každém románu najdeme nehynoucí lásku, přátelství až za hrob a rodinné drama také není výjimkou. Následně tu máme části, díky kterým tento žánr dostane další přívlastek a tím se odliší od ostatních. Třeba taková smrt jednoho či dokonce obou hlavních hrdinů je jasným znakem pro romány tragické.
Pokud se vyprávění příběhu odehrává v minulém století a ještě hlouběji v minulosti, už to nazýváme románem historickým. V těch můžeme také nalézt nespravedlnost, krutost a svět zpustošený různými válkami. Zde už se dostáváme k románům válečným.
Pak tu máme skupinu dětí v pokročilém věku, kdy hlavní protagonisté řeší nejen strasti s láskou, ale i vlastní dramata ve školách, kde se příběhy většinou odehrávají. Tomuto žánru říkáme román pro mládež, nebo anglickým označením YA – Young Adult. Od něj se dostaneme k NA – New Adult, neboli romány pro dospělé, zde hrdinové už jsou starší, většinou pracují, nebo mají čerstvě po promoci. Tato kategorie je převážně okořeněna sexuálními scénami.
A jako poslední, který si dnes zmíníme a hlavně ten nejvíce diskutovaný, je román erotický. Ty bývají přehlceny sexem nabitými scénami od první věty až do poslední stránky, kdy čtenář nedobrovolně okusí dopodrobna vylíčené scény. Dále máme kategorie románů podle zemí, psychologické, humoristické, životopisné a romány senzační, dobrodružné, naturalistické a další. Z každé podkategorie máme od všeho trochu, ale hlavní myšlenka je většinou stejná.
Všechny tyto kategorie můžeme ovšem spojit i do jednoho titulu. Jako příklad můžeme uvést světoznámý román Romeo a Julie, kdy se skloubí tragédie s historií. Ovšem je možné román prohloubit i do jiných žánrů. Třeba takový fantasy má čím dál častěji romantickou záštitu a detektivky také nejsou výjimkou. Vždy to celou dějovou linii příjemně okoření. Romány jako takové můžeme řadit pod kategorii červené knihovny a především beletrie, která se navíc rozděluje na věkové skupiny.
Žánr román je na světě již mnoho let, podle posledních informací něco málo přes 1000 let. A jistě se na vrcholu ještě mnoho stovek let, ne-li dalších tisíciletí udrží. Těší se veliké oblíbenosti a šikovný autor, který si s románem krásně pohraje, se dokáže dostat do nemálo pamětí čtenářů.
Nevím, jak vy,ale já se pořád nedokážu při slově román zbavit asociace tlusté zaprášené bichle z antikvariátu s měkce ošoupanými rohy a zažloutlými stránkami. Přitom už jsem přečetla moře románů,které byly úzké (kolem 200 stran) a voněly čerstvě vytištěným inkoustem. A nejmilejší román? hmm asi prostě zeměplochy,které patří k humoristiké fantasy.
Ano, i já sama občas žasnu nad tím, co dnes román je a co byl.
Zeměplochu jsem ještě neměla tu čest číst, ale chystám se na ni a vážně dlouho. :)
Děkuji za komentář. :)