Jak se žije ve světě loutek

Od raného věku byla fascinována historií a hmotnými odkazy našich předků, proto na Slezské univerzitě v Opavě absolvovala obor Historie – muzeologie. Okruh svých znalostí pak ještě rozšířila vystudováním Učitelství pro 1. stupeň ZŠ na Západočeské univerzitě v Plzni. Již dlouhý čas se aktivně věnuje muzejní činnosti a aplikované muzejní pedagogice. Pracovala například jako průvodkyně pro Národní památkový ústav či jako ředitelka Pivovarského muzea v Plzni. Jejímu působení v Muzeu loutek předcházela práce zaměřená na rozvoj cestovního ruchu pro Plzeňský Prazdroj, a. s. Ve volném čase se věnuje hlavně svému pětiletému synovi a koníčkům (sport, cestování, kultura, historie, muzejní pedagogika).

Práce

Jak jste se do funkce vedoucí muzea dostala? Musela jste absolvovat konkurz, testy, prokázat odborné znalosti?

Prošla jsem ústním pohovorem. Díky tomu, že se oblasti muzeologie a galerií v našem regionu již 15 let aktivně věnuji, můj budoucí zaměstnavatel výsledky mé předešlé práce znal a odborné znalosti jsem nijak prokazovat nemusela.

Co přesně Vaše práce obnáší?

Z provozního hlediska se starám o historickou budovu s úžasným geniem loci (duch vládnoucí na určitém místě, pozn. redakce), kontroluji denní provoz. Vytvářím programy pro návštěvníky, připravuji výstavy a snažím se, aby Muzeum loutek bylo živé a dělalo radost všem návštěvníkům.

Tíhla jste k loutkoherectví už jako malá holka? Vedli Vás k němu rodiče?

Loutkářství ani divadlo mými dětskými cíli nebyly. Celý život jsem směřovala k památkám a historii.  Rodiče a zbytek rodiny jsou zaměřeni technicky, takže nevím, kde se ve mně moje vášeň vzala. Ani rozumem se to vysvětlit nedá. Zkrátka jsem už od mala chtěla být kastelánem a starat se o památku. Vzhledem k tomu, že památková péče se na vysoké škole studovat nedala, rozhodla jsem se pro historii a muzeologii, jež se mi zdála nejblíže mému vysněnému oboru.   Postupem doby jsem zjistila, že mimo to, že mě baví starat se o památky a fondy, tak vidím smysluplnou činnost i ve zprostředkování informací, které památky a muzea předávají návštěvníkům a především dětem. Proto jsem se „na stará kolena“ zapsala ještě na pedagogickou fakultu. Byl to i jeden z důvodů, kvůli nimž jsem toužila pracovat v Muzeu loutek.  Dlouhodobě se věnuji aplikované muzejní pedagogice a Muzeum loutek je pro tuto činnost ideálním místem.

Myslíte, že má loutkoherectví budoucnost v konkurenci s počítačovými hrami a výdobytky moderní civilizace, kterými jsou v dnešní době děti zabavovány?

Loutkářství svou budoucnost jistě má, neboť stejně jako jiné druhy umění, reflektuje dobu a stále se vyvíjí. Ale věřím i ve smysl existence jakékoli „obyčejné“ loutky. Loutky mají  jedinečnou moc obohatit komunikaci dětí nebo i třeba mentálně či tělesně postižených lidí o zcela nové rozměry. A věřte mi, že i mladí v pubertě jsou schopni se s loutkami v muzeu pořádně „odvázat“.

Je nějaká osobnost loutkářství, se kterou byste se chtěla setkat, kdyby to bylo možné?

Ráda bych se setkala s profesorem Skupou a jeho ženou Jiřinou. Čím více se o nich dozvídám, tím víc jejich práci obdivuji a vážím si jí.

Plánujete do budoucna v muzeu nějaké projekty, které by jej ještě více zatraktivnily návštěvníkům, popř. přilákaly další věkové skupiny obyvatel?

Mimo výukových programů pro děti chystáme na tuto sezónu Father friendly program „Expedice na niti“, o kterém budeme návštěvníky zavčas informovat.

Budete expozice obměňovat, aby opětovně příchozí narazili v muzeu na něco nového?

Určitě se budeme snažit. Ovšem překvapení při opakované návštěvě nemusí vzejít pouze z naší strany. Jelikož během prohlídky mohou návštěvníci strávit čas hraním si s loutkami, mohou i sami užasnout nad tím, co nového a neočekávaného dokážou.

Volný čas a rodina

Jak Váš syn reagoval na to, že budete pracovat v Muzeu loutek? Tráví tam s Vámi čas?  Vedete ho k tomu, aby měl loutky a jejich svět rád?

Albert v muzeích, galeriích a podobných institucích prakticky vyrůstá. Můj nástup do muzea přivítal s nadšením. Loutky má rád, se zálibou si s nimi hraje a dokonce je i vyrábí. Ukazuji mu v životě hodně možností, ale je na něm, co si vybere a oblíbí. V každém případě to poznávání je moc zábavné a dobrodružné.  V předešlém zaměstnání jsem byla v trvalém stresu, nestíhala jsem, ale rodinu jsem šidit nechtěla. Nyní je to s časovými možnostmi mnohem lepší a za to jsem vděčná.

Čím se po práci nejlépe odreagujete?

Spolehlivě mě odreaguje můj pětiletý syn Albert.

Zajdete ve volném čase na představení loutkového divadla?

Chodíme jak do loutkového divadla, tak na činohru. Před časem jsme byli na dětské opeře, kde mě vlk trefil špuntem od šampaňského.

Vaší zálibou je cestování, máte nějakou vysněnou destinaci?

Baví mě cestovat jak po blízkých, tak vzdálených krajích. Mnoho restů mám u nás, na evropském kontinentě. Ze vzdálenějších destinací mě nejvíce láká Kanada a Nový Zéland. Albert touží navštívit Mongolsko. Poslední dobou jsem si jako ve snu připadala na ostrově Ouesant u Bretaně.

Hrajete si ve volném čase s loutkami v muzeu?

Ano, hraju. A někdy je to vzájemné – loutky si pohrávají se mnou.

Katka Bartošová

Studentka cestovního ruchu na VŠE v Praze. Vyznačuje se velkou upovídaností a úsměvem. Miluje sport - tančí, plave, hraje fotbal, basket, jezdí na in-linech. Zajímá se o kulturu. Ráda poznává nové lidi a místa.