Itch My HaHaHa – nejlepší klubová párty v Brně?

I když pořadatelé na svých stránkách vyhrožovali, že začátek akce bude skutečně už v osm hodin, protože je program opravdu nabitý, stejně (jak tak bývá zvykem ve většině klubů) tady okolo osmé nebyla skoro ani noha, natož nějaké ucházející publikum, pro které by se mohlo začít hrát. Kapela DVA tedy spustila svoje geniální vystoupení až něco před půl devátou. Jak už jejich název napovídá – jsou opravdu dva – ona a on, dvojce z Hradce Králové, která jezdí hrát do Brna více než často. On sedí a hraje na kytaru… ona zpívá hlavní vokál a u toho bravurně střídá několik dechových nástrojů. Jejich hudba by se dala popsat jako experimentální, elektro-akustická, se silným vlivem folku. Ale věřte, že i kdyby vás tento popis ani trochu nezaujal, zůstanete při jejich vystoupení koukat s otevřenou pusou minimálně na poněkud zvláštní projekce, které obstarávají dva VJs pomocí projektoru přímo na pódiu.

Bláznivou smrští všemožných hudebních i vizuálních efektů bylo potom vystoupení polské skupiny The Complainer & the Complainers. Asi pět lidí s potřeštěnou image a ještě potřeštěnější hudbou, která sice měla potenciál roztančit všechny v sále, ale bohužel se chytily jen první řady. Jejich hudba opravdu nejde popsat, musí se to slyšet…nebo ještě lépe vidět. Svoje avantgardně popové písničky doplnili i několika cover-verzemi, asi nejbizardnější byla ta poslední od Marilyna Mansona… no, asi by z ní nebyl zrovna nadšený, ale nám se to opravdu líbilo.

Třetí Pivot byli avizováni jako hlavní hvězdy večera. A taky že opravdu byli. Pod pódiem bylo narváno, každý, kdo na večírek dorazil, chtěl vidět jednu z nejzajímavějších australských kapel posledních let. V sále se setmělo, jenom modré světlo dodávalo koncertu patřičnou atmosféru. Pivot jsou rovněž experimentální kapelou, používají kytary i elektroniku. S minimem zpěvu se pohybují na hranici post-rocku a ambientu. Chvílemi zněli trochu nadpozemsky… a krásně. Rozhodně byli tou nejzajímavější kapelou večera, protože něco takového tady u nás jen tak neuslyšíte.

A poslední MIDI LIDI? Ty snad ani nemusím brněnskému publiku představovat. Minimalistické elektro, jehož součástí jsou i videoprojekce, dávají dohromady zážitek, kterým by nepohrdli snad ani diskofilové a ostatní vyznavači taneční hudby. Na pódiu vystupují tři hudebníci, ve skutečnosti k nim ale patří ještě tři výtvarníci, kteří tvoří barevné potrhlé projekce. Celé je to prostě jedna velká show, kterou na Flédě Midi Lidi přizpůsobili tanečnímu publiku… A dostali ho do varu tak, že mi v tu chvíli ani nepřišlo divné, že přede mnou křepčí moje učitelka angličtiny.

Další Itch My Hahaha můžeme čekat zase během května, tedy doufejme. Protože tenhle večírek opravdu stojí za to…a to nejen díky tomu, že studenti za něj zaplatí ještě méně než za normální vstupenku z předprodeje.

Lucie Šmídová

Jsem, jaká jsem...až mě napadne něco originálního, tak to sem napíšu || keywords: hudba, umění, (nová) média