Film Imaginaerum vstoupil do finských kin v roce 2012, tedy rok poté, co vyšlo stejnojmenné album. Film vychází z alba a vypráví příběh o starém umírajícím hudebním skladateli, který vzpomíná na své mládí. Jedná se o hudebně laděné fantasy drama z finské produkce. Setkáme se i s označením muzikál, ale s tím bych nesouhlasila. Na to je tam hudby trochu málo a kromě dvou výstupů samotné kapely Nightwish to má do muzikálu opravdu daleko. Ale nejedná se o snímek, u kterého si lehnete, vypnete mozek a budete vegetovat, protože tento film vás donutí přemýšlet. Naštěstí na konci dostane divák odpovědi na všechny otázky, které ho během sledování napadly.
O čem že Imaginaerum je? Tom Whitman (Francis X. McCarthy) trpí těžkou demencí, kvůli níž si nevzpomíná prakticky na nic z dospělosti a navrací se do svých dětských let, kde žije ve vlastním světě. Jeho hudba, přátelé, rodina a vzpomínky na jeho dceru jsou rozmazané. Když Tom upadne do kómatu, jeho dcera Gem (Marianne Farley), se kterou nemá zrovna nejlepší vztah, dá souhlas k odpojení od přístrojů. Jenomže Tom mezitím ve své mysli jako desetiletý chlapec (Quinn Lord) cestuje ve svých vzpomínkách, které ho nejvíce ovlivnily a které měly svůj podíl na špatném vztahu s jeho dcerou, jež mezitím díky Ann (Joanna Noyes) zjišťuje nové skutečnosti a svůj vztah k otci postupně přehodnocuje.
Režie a technická stránka jsou vydařené. Co se týče vizuální stránky, je film opravdu bezchybný (fantazii tvůrcům můžeme jen závidět). Děsivé scény jsou dokonale vykreslené. Scény na sebe rychle navazují a občas je hranice mezi realitou a sněním tenká. Herci odvedli dobrou práci, možná jen představitelka Gem Whitmanové občas moc přehrává. Film by si nicméně zasloužil lepší scénář, který místy pokulhává. Ale tato jednoduchost příběhu je vyvážena famózností vizuální stránky.
Perličkou mezi scénami lze označit tu, kde uvidíme kapelu Nightwish. Děsivá Anette jako Sněhurka, hrůzostrašný Marco, šílená dcera, která otci odřezává lebku, aby si přečetla jeho vzpomínky, a k tomu píseň Scaretale. Bohužel takových emočně nabitých a děsivých scén ve filmu moc není (pokud pomineme strašidelného Sněhuláka v podání Illka Villiho a ano, i sněhuláci mohou být mrchy). Jediné skladby z CD, které ve filmu uslyšíme a při nichž uvidíme celou kapelu, jsou zmiňovaná Scaretale a Slow, Love, Slow (která patří taktéž k povedeným scénám odehrávajícím se v baru s jazzovým nádechem). Ale na film tohoto rázu je to přeci jen trochu málo.
Pokud bych se měla pokusit film shrnout do pár vět, určitě napíšu tohle:
Imaginaerum je temný, originální a opravdu dobře se na něj dívá. Mně osobně se snímek líbil a každopádně si dle mého zaslouží více než jedno zhlédnutí. Má atmosféru, dokáže na diváka zapůsobit a pro mě byl skvělým filmovým zážitkem s třešničkou na dortu v podobě výborné hudby od kapely Nightwish.
Žánr: Drama / fantasy / muzikál
Země: Finsko, Kanada
Délka: 86 min
Režie: Stobe Harju
Námět: Stobe Harju, Tuomas Holopainen
Scénář: Stobe Harju, Mikko Rautalahti, Richard Jackson
Hudba: Nightwish, Petri Alanko
Hrají: Francis X. McCarthy, Quinn Lord, Marianne Farley, Ilkka Villi, Joanna Noyes, Tuomas Holopainen, Stéphane Demers, Ron Lea a další