I po šesté to Harrymu čaruje dobře

Více než půl roku nechalo studio Warner Bros. čekat své fanoušky potterovské série na nejnovější filmové zpracování. Čekací doba se tak oproti předchozím dílům prodloužila na dva roky, pátý díl měl totiž premiéru v červenci roku 2007. Hněv a pomstychtivost skalních příznivců ale porazila zvědavost – již teď je jasné, že Princ dvojí krve má nakročeno k tomu stát se nejziskovějším dílem z celé filmové (zatím) hexalogie.

Harry na konci předchozího snímku Fénixův řád při závěrečné strhující bitvě na ministerstvu ztratil svého kmotra a definitivně přesvědčil celý kouzelnický svět, že se pán zla Voldemort vrátil. Smrtijedi číhají na každém rohu a pronikají i do světa mudlů (výtečně znepokojující scéna s mostem) a všude se vznáší strach, nedůvěra a panika. Brumbál povolává zpět do Bradavic profesora Křiklana, podivína, který se rád stýká pouze s významnými žáky a seznamuje Harryho s Voldemortovou temnou minulostí…

Ze začátku je vhodné zmínit, že předloha J.K. Rowling Princ dvojí krve výrazně omezuje akční stránku a pompéznost předchozích dílů. Tu si schovala pro sedmý díl – a čtenářům je již jasné, že je o co stát. Princ dvojí krve se spíše soustřeďuje na popisování a vytváření působivého a uvěřitelného zázemí, více se věnuje vztahovým problémům hlavních hrdinů a samozřejmě Voldemortovi. Ten, dosud spíše mysticky hrůzná postava, o které se nevědělo příliš mnoho, dostává zajímavou hostorii a charakter. Do popředí se také dostává Brumbál, který byl předtím skoro až „zbožšťován.“ V Princi dvojí krve mu autorka dopřála lidské rozměry a vymezila vztah k Harrymu.

Z předchozího odstavce vyplývá, že převedení spíše zdrženlivé předlohy na plátno, bude poněkud oříšek. Kromě závěru chybí výraznější efektní momenty, které by v sálech ohromovaly diváky. Scénárista Steve Kloves a režisér David Yates se oproti předchozím pěti filmům neomezovali pouze knihou, ale zdůraznili či dokonce přidali své nápady. Nově přibyla scéna souboje Harryho a Ginny v bažině kolem Doupěte – fandové klidně mohou skřípat zuby, ale ta scéna je bezesporu působivá a nijak nepřekáží hlavnímu ději. Do budoucna je pro režiséra Yatese jistě pozitivní, že se nenechá otrocky svazovat a zkouší, experimentuje. Schopný a talentovaný na to je – což dokázal už u Fénixova řádu. Kloves ze scénáře nezbytně vyškrtl pár scén, tentokrát víceméně o nic důležitého nepřijdete a nečtenář se v ději ztrácet nebude. Nicméně některé detaily, tak typické pro rukopis J.K. Rowling chybí, což občas může vykouzlit pocit zklamání nebo otazník nad hlavou (scéna, kdy Brumbál musí (proč?) vypít jistou vodu).

Důraz, hlavně v první polovině, je kladen především na vztahy a problematiku dospívání mezi hlavními hrdiny. Harry se zamiluje do Ronovy sestry Ginny, která chodí se spolužákem Deanem, Rona zase uhání Levandule, zatímco Hermiona vzteky kouzlí ptáčky a pak je na naprosto ignorantského Rona hitchcockovsky poštve…Pokud vás teď napadla kouzelnická verze seriálu Beverly Hills, nemusíte se bát. Dialogy jsou vtipné a nápadité, emoce nepůsobí mrtvolně – přesto je zřejmé, že jde pouze o výplň, než se stane něco dramatičtějšího.

Herci, tvoření především britským ansámblem, jsou tradičně dobří. Mluvím samozřejmě o těch zkušenějších v rolích profesorů, Smrtijedů či rodičů – Alan Rickman, Maggie Smith či Helena Bonham Carter si své role užívají. Hlavní trojici vévodí Emma Watson jako Hermiona, která má největší šanci se prosadit i jinde než v Potterovi, herecky zraje jako víno. Rupert Grint v roli Rona je odkázán většinou na pitvoření a výraz blbečka, nyní dostává od scénáře do arzenálu také pár zábavných hlášek. Nejslabším, i když stále lepšícím se článkem tria, zůstává Daniel Radclife, který se už od prvního dílu nemůže zbavit těch samých poloh. Stejně jako každé potterovské pokračování i Princ dvojí krve dává šanci novým postavám, popřípadě dává větší prostor starým známým. Držitel Oscara Jim Broadbent v roli profesora Křiklana je bohémsky výtečný, postava Ginny sympatické Bonnie Wright utrpěla především českým dabingem, Evanna Lynch jako Lenka je kouzelně střelená a Tom Feltonův Draco se umí přesvědčivě tvářit naštvaně i zoufale.

David Yates opět dokázal, že Harry může být ještě temnější. Zaměření se na atmosféru Prince je logické, jinak by Harry taky mohl dopadnout jako dvouhodinová konverzace. Pocity mrazení i hřejivé úlevy se v přiměřených dávkách dostávají v pravý moment, přesně jak režisér zamýšlí. Temná kouřová znamení Smrtijedů na nebi vyvolávají nervozitu, temné uličky a prázdné obchody stísněnost a scéna v jeskyni je už čistý hororový zážitek – za takovou atmosféru by režiséři dnešních strašidelných snímků doslova vraždili. Motorovou pilou. Je proto škoda, že ač kniha obsahuje poměrně vydařené finále, film tuto pasáž krutě odbyl. Žádné metání vizuálně nádherných kouzel ve stylu Fénixův řád nečekejte.

Přestože je šestý díl o stupínek slabší než svěží, dynamická pětka, tak se Yatesovi z nejméně zfilmovatelného dílu Harryho Pottera podařilo až na pár drobností dostat maximum – spokojeni tak budou všichni. Diváci dostanou opět kvalitní podívanou ze světa kouzelníků a filmový průmysl talentovaného režiséra.

PS: Pokud máte tu možnost, zajděte si na kopii s titulky. Dabing je opravdu nepovedený. Chápu jeho existenci u pohádek, ale Harry Potter už dávno není pohádka pro děti.

Harry Potter a Princ dvojí krve
Harry Potter and the Half-Blood prince
Rok: 2009
Země: Velká Británie, USA
Stopáž: 153 min.
Režie: David Yates
Hrají: Daniel Radclife, Emma Watson, Rupert Grint, Alan Rickman, Maggie Smith, Michael Gambdon, Helena Bonham Carter, Jim Broadbent, Evanna Lynch, Tom Felton

Foto: © 2009 Warner Bros. Ent.
Harry Potter Publishing Rights © J.K.R.
Harry Potter characters, names and related indicia are trademarks of and © Warner Bros. Ent. All Rights Reserved.

David Bulawa

Obyčejný, snad milý student z Ostravy s multi-rozsahem zájmů. Čeká mne studium kulturně-politické geografie a biologie na Ostravské univerzitě, které bych chtěl více usměrňovat k asijským nejen lingvistickým vědám. Miluji Japonsko, v poslední době i Koreu, Taiwan, Čínu i jiné země jihovýchodní Asie. Miluji hudbu, jak západní tak východní - nalézt v mém ipodu poslední hit Nelly Furtado nebo Kobukura není tedy výjimečný jev. Miluji filmy, jsem závislý na CSFD, a taktéž bedlivě sleduji a kritizuji západní a východní kinematografii. Miluji zvířata - a to většinou ne ta moc oblíbená. Proto mi vadí, když někdo nazve delfíny rybami nebo napíše ve slově medúza kroužkované u. Díky příležitosti přispívat na LaCultuře vás budu chtít seznámit s u nás neoprávněně opomíjenými kulturními střípky daleké Asie.