Hvězdné barvy Colours of Ostrava 2011

Čtvrteční den se rozjížděl pozvolna. Město promoklé deštěm začaly zlehka objímat první tóny jednoho z největších festivalů u nás – Colours of Ostrava. Na hlavní stagi zahájil hudební slavnosti souboj dvou balkánských dechovek  Balkan Brass Battle. Ostatní pódia byla v tónech odlišných. Vystoupila například Luísa Maita, The Herbaliser či Rain Machine. Zahájení patřilo taktéž workshopové scéně, na kterou se ve večerních hodinách snesly různé druhy tance.

Avšak hlavní lajna pokračovala právě na stagi České spořitelny. Tam, od půl desáté, vystoupili irští Clannad a zvuky to byly opravdu pohádkové. Kapela, častokrát srovnávaná se zpěvačkou Enyou, letos přijela v původní sestavě, takže se bylo na co dívat.

Nicméně tahačem večera se stali bezesporu Public Image Limited v čele s legendárním Johnem Lydonem. Ten započal hudební smršť, která předčila snad všechna očekávání a strhla sebou i ty, kteří vůbec neměli tušení, o koho jde.

„Vystoupení Public Image Limited? Jedním slovem krása! Přesné bicí Bruce Smithe, provázené hutnou basou Steva Winwooda a (nejen) kytarovým uměním multiinstrumentalisty Lu Edmondse, to vše završil jedinečný projev frontmana Johna Lydona. Kapela šlapala od začátku až do konce a z Lydonova hlasu naskakovala husí kůže. Výborný výběr skladeb, nenudila ani prodloužená verze písně Religion (cca 10 min.!). Nemám, co dodat. Ostrava zažila jeden z největších kulturních zážitků za poslední dobu,“ popsal LaCultuře událost Rudee z Degradace.

Sám John Lydon vnímal jak festival, atmosféru, kterou publikum vytvořilo, tak celé město, kde byl už od středy, velmi pozitivně. Hovory se po koncertě točily kolem dojmů, které měl z celého svého pobytu v Ostravě, i kolem starých časů, éry ještě za Sex Pistols. Dokonce řeč přišla i na vnímání dnešní „punkové generace“ co se hudby, image a vlastně i všeho ostatního týče. Nicméně srovnávat dnešní punk a ten tehdejší, jak sám říká, je nemožné. „Když vidíš ty lidi, tak nikdo se takhle v 79.  neoblékal. To přišlo až později. Je to komercializace. Idea punku byla rozbít všechny sociální bariéry. Měli jsme tehdy všemožné oblečení, všemožná náboženství, všemožné barvy a nebylo nic, co by nás jakýmkoliv způsobem limitovalo“, vzpomíná John Lydon.

Co se týče dalších dnů, ty přenesly kousek festivalu také do ulic Ostravy, kde se představil třeba Tomáš Klus a další… Nicméně hlavní osobnosti vystupovaly opět za „Colours hradbami“. Mezi nejzajímavější můžeme určitě považovat partičku Nightwork, jejíž Globální oteplování přineslo Ostravě slunečné počasí. Skupina předvedla opravdu unikátní show. I když více než klasický koncert hudební kapely to vypadalo jako improvizovaná divadelní komedie, která ovšem vykouzlila úsměvy celému publiku. Show byla samozřejmě prodchnutá vynikajícím zpěvem Vojty Dyka, o jehož jak hereckém, tak pěveckém talentu nemohl být pochyb. Publikum neuniklo ani pár minutám aerobicu a songům typu „Měsíčku na nebi hlubokém“. Zajímavý pohled se naskytl při zaměření na první řadu „fanynek“, které byly většinou mužského pohlaví a zpívaly „Já jsem gay, jsem gay, jsem teplej“.

Nezapomenutelná podívaná se naskytla u kapely z New Yorku a předskokanů Lady Gaga – Semi Precious Weapons. O live výstupech této prapodivné skupiny se tradují už skoro legendy. Nicméně ten, kdo neměl možnost je vidět před Lady Gaga, vlastně nevěděl, do čeho jde. A jak by se dal tedy označit koncert Semi Precious Weapons? Jedním slovem jízda! Show byla energická a strhující, plná rozlitého Jacka Danielse, bizarních outfitů a silných kytar. A to od začátku až do konce. Toto je jednoznačně kapela, která patří na podium.

Jak se říká – „konec patří vítězům“. A mě se zdálo, že pro něj Colours nemohli vybrat nikoho lepšího, než právě Nicka Cavea a jeho Grinderman. Stačilo jen aby vyšel a patřilo mu jak pódium, tak celé publikum, ke kterému od začátku svérázně chodil a komunikoval. Jeho naprostá nepředvídatelnost, živočišnost a Ellisovo zuřivé mlácení do činelu podtrhovalo energickou show, kde bylo jedno jestli se zpívá nebo křičí, jestli je Nick na podiu nebo tahá zamotaný stojan mikrofonu směrem k řadám publika. Skladby, u kterých by se zdálo, že na CD až tak nevyzní, naživo vygradovaly do té správné syrové podoby. Zkrátka dělal si co chtěl a vydával ze sebe takřka „vše“. Pro mě to byl jednoznačně nejlepší koncert festivalu a jedna z největších akcí, kterou kdy Ostrava zažila.

To by byl konec Colours of Ostrava, jistě jen pro tento rok. Samozřejmě byl podán pouze výběr z pestrobarevné nadílky hudby, kterou tento festival nabízí. Další výkony kapel bychom mohli zmiňovat dále, protože vynikající show předvedli Swans, Yann Tiersen nebo temný hlas Brendana Perryho a takto lze pokračovat ještě dlouho. A pokud se divíte, že jsem vynechala The Horrors, tak pro ty je vymezen článek zvlášť, který bude doplněný rozhovorem, který LaCultuře kluci poskytli!

Nicméně popsat, a hlavně stihnout, každou kapelu zvlášť je takřka nadlidský úkon, ale doufám, že jsem alespoň některé potěšila. Někteří snad se mnou smýšlejí stejně, někteří určitě vnímali kapely jinak a někteří byli na úplně jiných interpretech. Každopádně doufám, že si každý našel „to svoje“ a hlavně si festival pořádně užil, protože o to šlo v první řadě! Loučí se s Vámi Eva Peterková a příští rok nashledanou!

Eva Peterková

Maminka mi vždycky říkávala, že Jsem velký lajdák!