Hitlerovy placky – úryvek z knihy Luboše Pavla

Já nevím, že si ti lidi dneska stěžujou, že už ani nemají nic do huby. To když já neměl nic do huby, chachá! to se s dneškem nedá srovnávat. Jenom si vemte, co se všechno vyhazuje do popelnic. Dneska už máme i speciální hnědý popelnice jenom na jídlo. Chudák se nemusí přehrabovat.

Takže, když jsem bydlel s mým kamarádem Martinem Ferdusem ve sklepním bytě, tak jsme často neměli co jíst. Vedli jsme bohémský život, to znamená, že jsme to nechávali na bohu. Byli jsme svým způsobem věřící. Například jsme věřili, že se uživíme jako umělci. Já psal ulítlý, temný povídky, tak záhadný, že jsem jim nerozuměl ani já a Ferdus psal scénáře a točil filmy. Tak symbolický, že každýmu musel vysvětlovat, co ty symboly znamenají a navíc ho to stálo všechny peníze, co vydělal po brigádách.

Nejčastěji chodil do Douwe Egberts balit kafe a z legrace přidával do těch pytlíků projímadlo, protože jinak to byla dost nudná práce, tak si to dělal kreativnější. On tam chodil pod falešným jménem Petr Koníček, protože to byla brigáda jen pro studenty, což on nebyl. Tak on tam stál u toho pásu jako Charlie Chaplin a promýšlel si zasněně ty svoje scénáře a občas na něj někdo zavolal „Petře!“ nebo „Koníčku!“ a on vůbec nereagoval, což je pochopitelný, jelikož nebyl zvyklej, aby na něj někdo volal Petře nebo Koníčku. Takže si brzo vysloužil přezdívku „Mimoň“ a bylo to s tím jménem vyřešený.

Ale to jsem utekl od jídla. Někdy jsme opravdu neměli co jíst, kafe bylo vždycky, z nějakého záhadného důvodu, asi proto, že kafe jsme ani jeden z nás nepili. Ferdusovi to nedělalo dobře na ledviny a já zas po kafi okamžitě usnul. To bylo až záhadný, jak já rychle usnul, jako Vávra, že ano, dva tři loky, něco jsem zažbrblal k Ferdusovi, estli je to kafe z obchodu nebo z Douwe Egberts a odpověď jsem žádnou neslyšel. I kdyby byla, už byl v limbu.

Návštěvám chutnalo, to ano, kafe je vždycky nakoplo a už letěli ze dveří. My měli totiž toaletu venku na dvorku. Martin se jim pak omlouval, že vzal v práci špatnou várku…. Já ho za to nesnášel, kolik holek už potom ke mně podruhý nepřišlo. Takže s holkama to u nás bylo blbý. No a tím se dostávám k jádru pudla. Vařit jsme si tudíž museli sami. A jednou, když nebylo z čeho, Ferdus povídá: „Uděláme si hitlerovy placky.“

Je vám jasný, že jsem se na něj díval dost nedůvěřivě? Ukázalo se ale, že hitlerovy placky jsou mouka, voda a sůl. Vodu a sůl jsme měli, s moukou to bylo horší. Řekl jsem mu: „Hele, je to tvůj nápad, běž vyžebrat od sousedů trochu mouky. Na, vem si pytlík od tabáku, aby to nevypadalo, že chcem všechnu. Já zatím rozdělám v míse sůl s vodou.“

Ferdus se skutečně za chvíli vrátil s moukou i se sousedkou, protože když jí Martin pověděl, že má v plánu dělat hitlerovy placky, tak jí to velmi zaujalo. V životě o ničem podobném neslyšela. Znělo to exoticky. A v tu chvíli dostal Ferdus ten spásný nápad a odběhl ven obtelefonovat pár známých a pozvat je na naše hitlerovy placky.

Samozřejmě nikdo nechtěl přijít jen tak, takže jeden přinesl kus sýra, jiný domácí marmeládu, i pár vajíček někdo donesl, objevila se tam i lahvinka vína, někdo, když viděl, jak teprve kuchtíme, odběhl na roh pro špenát, zkrátka, bylo to tenkrát celkem fajn.

Lidem hitlerovy placky ohromně chutnaly, povídalo se, popilo se, byla dobrá nálada, a my od té doby vždy věděli, co máme dělat, když se nám ve spíži proháněla meluzína. A tato setkání později mezi našimi přáteli vešla ve známost jako „oslava konce 2. světové války“. Pravda, vzniklo to původně jako krycí název těch kamarádů, kteří potřebovali říct něco doma rodičům, když odcházeli a brali sebou z ledniček a spíží zásoby, ale časem se na tento pravý důvod zapomnělo a názvu jsme užívali všichni.

Webstránka autora: www.lubospavel.cz

Zdroj obrázku: pixabay.com

Více z LaCultury...

  • Luboš Pavel na Čaji o páté8. září, 2017 Luboš Pavel na Čaji o páté Luboš Pavel napsal několik knih, divadelních her a filmových scénářů. V roce 2000 vyšla novela Dumbstin, pak pohádka pro děti i dospělé Neobvyklá pohádka o Šídlovi a Teplomilovi, na cestě […]
  • Nepřekonatelný klasik Jára Cimrman14. prosince, 2020 Nepřekonatelný klasik Jára Cimrman Ani ne za měsíc máme Vánoce a musím uznat, že oproti minulým letům je vzhledem ke koronaviru kolem mne mnohem méně reklamy k vánočním dárkům. Tenhle tip (pro každého, kdo má rád český […]
  • Jít či nejít, to je oč tu běží aneb letní Shakespearovské slavnosti30. června, 2016 Jít či nejít, to je oč tu běží aneb letní Shakespearovské slavnosti Nejvyšším purkrabství Pražského hradu, nádvoří Hudební a taneční fakulty AMU na Malostranském náměstí, hrad Špilberk, Slezskoostravský hrad a Bratislavský hrad – to jsou místa, kde se […]
  • Že není možné, aby vás kapela pohltila zaživa? Eat You Alive to dokáže!5. listopadu, 2013 Že není možné, aby vás kapela pohltila zaživa? Eat You Alive to dokáže! Kapela Eat You Alive k nám už jednou zamířila, a to na letošní Rock For People. V prosinci, v rámci Evropského turné, se do Česka chystá znovu. Milovníci šílené hudby si toto rozhodně […]
  • Mezi řepkovými lány něco smrdí11. února, 2018 Mezi řepkovými lány něco smrdí „Tak dlouho oslavovala MF Dnes volný trh, až ji koupil Andrej Babiš,“ říká jedna česká anekdota. U čtení Žlutého barona se ovšem smát nebudete. Strhující reportáž Zuzany Vlasaté a Jakuba […]
  • Nindža Yppah veze do Prahy báječný mišmaš26. prosince, 2012 Nindža Yppah veze do Prahy báječný mišmaš Hostem lednových EuroConnections bude elektronický producent Yppah, stálice slavné britské značky Ninja Tune. V Paláci Akropolis představí společně se svojí kapelou originální zvukový […]
  • Lacrimosa připravuje nové album!11. února, 2012 Lacrimosa připravuje nové album! O plačících klaunech v podobě Lacrimosy jsme už neslyšeli pěkně dlouho. Po koncertu na Masters of Rock před dvěma lety, a nějakých následujících v rámci turné této partičky, jako by se po […]
  • Já jsem flamenco: Hvězdný španělský kytarista Tomatito o tom přesvědčí pražské publikum  v Hybernii 1. prosince13. října, 2013 Já jsem flamenco: Hvězdný španělský kytarista Tomatito o tom přesvědčí pražské publikum v Hybernii 1. prosince Jednoznačným vrcholem letošního festivalu Kytara napříč žánry bude vystoupení hvězdy španělského flamenca Tomatita. Charismatický kytarista byl žák a spolupracovník legendárního Paca de […]
  • Free Fest Troja představí francouzskou senzaci Caravan Palace26. dubna, 2012 Free Fest Troja představí francouzskou senzaci Caravan Palace Jedna z prvních open-air akcí sezóny, festival Free Fest Troja si pro svůj pátý ročník připravil skutečnou lahůdku – poprvé ve své historii přiveze v sobotu 12. května do areálu Loděnice […]
  • 35. Letní filmová škola v Uherském Hradišti10. srpna, 2009 35. Letní filmová škola v Uherském Hradišti Již po 35. se letos ve dnech 24.7. – 2.8. konala tradičně v Uherském Hradišti Letní Filmová Škola. Asi není moc zapotřebí rozebírat, co je vůbec Letní Filmová Škola zač, jelikož to docela […]
  • Halina Birenbaumová – Naděje umírá poslední2. září, 2017 Halina Birenbaumová – Naděje umírá poslední Halina Birenbaumová měla deset let, když vypukla druhá světová válka. Žila ve Varšavě v ulici Nowiniarské, no společně s bratry a rodiči se musela přestěhovat do ghetta, protože byli Židé. […]
  • Románový debut známé novinářky vypráví o uprchlických dětech8. května, 2022 Románový debut známé novinářky vypráví o uprchlických dětech Dvě dcery řeckých uprchlíků, dva životy mezi dvěma zeměmi. Jaké to je, když se v deseti letech dítě ocitne samo v daleké cizí zemi, neumí jazyk, neví, kam se ztratili jeho rodiče, a vůbec […]

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis