Historie koncentračního tábora Mauthausen

„Mortuorum sorte discant viventes = z osudu mrtvých ať se poučí žijící“

Autor publikace, Rakušan s českými kořeny Hans Maršálek, má k táboru vztah mnohem bližší, než by bylo zdrávo. Byl jedním z vězňů držených v táboře, a to od roku 1942 až do květnového osvobození 80. pěší americkou divizí 5. května 1945. O to víc se klaním jeho ponoření se do nelehkého tématu, na něž má osobní a nehezké vzpomínky. Jeho bádání po historickém kontextu jednoho z největších a nejobávanějších koncentračních táborů na území Horního Rakouska je velice podrobné a napsáno strhující formou. Hans Maršálek po druhé světové válce dlouhé roky působil jako kronikář tohoto nechvalně proslulého tábora. V roce 2022 vydalo Nakladatelství Academia již 4. vydání této pozoruhodné publikace.

„Hrůzy, o nichž se prostřednictvím této knihy dozvídáme, by nás měly přivést k ostražitosti vůči tomu, čeho jsou lidé schopni.“
– citace z knihy, str. 8 –

Autor v publikaci předkládá jasně doložená fakta, jež prokládá vlastními vzpomínkami a zážitky z dob, které byl nucen v táboře strávit. Osud tomu chtěl, aby veškeré útrapy nacistů přežil a mohl tak pro budoucí generace podat svědectví „z první ruky“. O to hodnotnější dílo samotné je!

Mauthausen se skládal ze čtyř hlavních táborů a dalších padesáti pobočných táborů, ke kterým náležely kamenolomy, muniční továrny, doly, zbrojovky a továrny na výrobu stíhacích letounů, které vznikali v důsledku zbrojního průmyslu a ve kterých vězni otročili. V některých se vyráběly pro vítězství rozhodující „zázračné zbraně“. Mauthausen byl vesměs využívaný na vyhlazení inteligence tvrdou a nelítostnou prací. Pro to měli Němci dokonce i zvláštní označení – Vernichtung durch Arbeit.

V publikaci autor popisuje strašlivé životní podmínky, denodenní program vězňů a chod tábora. Nevyhýbá se ani sadistickému zacházení s vyhladovělými lidmi, kteří už často neměli sílu vynášet kameny po 186 „schodech smrti“. Tito vězni byli shazování do lomu a cynicky se jim říkalo „parašutisté“. Publikace rovněž obsahuje podrobné tabulky s celkovými náklady na stravu, ošacení a ubytování vězňů, jež sestavil Hlavní hospodářský a správní úřad. Překvapily mě informace o tzv. přídavcích pro těžce pracující. Avšak, jak říká sám autor, tabulky byly málokdy dodržovány.

I v tomto táboře nebylo pro nemocné a vysílené vězně místo. I jim se dostávalo „zvláštního zacházení“, které známe z jiných koncentračních a vyhlazovacích táborů. Ani zde vězni neušli plynovým komorám a různým dalším „akcím“ určených pro vyhlazení vězňů. Při čtení mi tuhla krev v žilách.

„Tady jsou jen živí, kteří pracují nebo mrtví. Nemocní musí zemřít.“
– citace z knihy, str. 272 –

V roce 1949 byl Rakouskem v bývalém koncentračním táboře zřízen Památník s národními pomníky, kde nechybí ani ten věnovaný československým obětem. Byl odhalen 24. května 1959.

Maršálek byl jedním z nejvýznamnějších členů rakouského odboje, to byl ostatně důvod, proč ho Němci v táboře drželi. Na jeho počest je pojmenována Cena Hanse Maršálka, jenž je v Rakousku v oblasti vynikající práce v památkách, vzpomínkách a osvětě každoročně udělována.

Jedná se o nejobsáhlejší dokumentaci k dějinám tábora, která dosud vyšla. Přílohu této jedinečné publikace tvoří abecední seznam táborových výrazů, ucelený seznam použitých zkratek a vysvětlivek, rovněž přehled služebních hodností waffen SS a literaturu, z které autor čerpal spolu s bohatým jmenným rejstříkem.

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Academia.

Denisa Šimíčková