Léčebna

„Na světě jsou místa, která lidé v případě potřeby či krajní nouze vyhledávání, aby se buď schovali, upustili páru, nebo aby tam mohli provést něco nezákonného či tajného. Místa, kde zaprodávají duši.“
– citace z knihy, str. 161 –

Thriller „Léčebna“ je druhým díle detektivní série s Connie Woolwine, velmi empatickou forenzní psycholožkou, která se v tomto románu dobrovolně vydává mezi čtyři zdi jedné z nejpřísněji střežené psychiatrické léčebny vůbec.

Helen Fields je mezi fanoušky napínavého čtení již proslulou autorkou, její sedmidílná série s inspektory Lucem Callanachem a Avou Turner získala velmi pěkný ohlas.

Pro mne osobně se jednalo o první titul, který od této britské autorky četla a musím říct, že se mi to líbilo velice! Connie byla neuvěřitelně citlivá a chytrá, imponovala mi od samého začátku, děj měl spád, nechybělo napětí, a i dost drastické vyústění celého příběhu. Navíc mi bylo „sympatické“ prostředí, ve kterém se děj odehrává. Léčebna Charlese Horacia Parryho je totiž určena pro rehabilitaci pacientů trestných činů spáchaných v nepříčetnosti a nachází se uprostřed majestátní, avšak nepřístupné krajiny.

Celkově mi sedl styl vyprávění, líčení prostředí, tajemno, nebezpečno, psychiatrické profily držených pacientů – sériových vrahů, šílenců a sociopatů, kdy si nakonec nejste jisti, jestli náhodou není nebezpečnější zdravotnický personál než samotní pacienti!

„Podstatou lidskosti je ukrývat nejtemnější touhy za fasádou normálnosti a každodennosti.“
– citace z knihy, str. 19 –

Forenzní psycholožka Connie je společně se svým policejním kolegou uzavřena na nejhorší oddělení psychiatrie, aby zde prošetřili násilnou smrt mladé zdravotní sestřičky a vyřešili okolnosti následného únosu. Chování zdravotnické personálu ve „věži“, jak se přezdívalo nejstřeženější části celého ústavu, bylo opravdu na pováženou. Do rukou těchto „zdravotníků“ by se jistě nechtěl dostat nikdo. Otázkou je, nakolik si sérioví vrazi a další šílenci zaslouží významnější péči. Někdy je těžké přistupovat k někomu, kdo násilně vraždil, ač tak mohl učinit neúmyslně, tzv. v rukavičkách. Nicméně, pokud zákon káže se o tyto jedince patřičným způsobem postarat, ti s pověřením musí svou práci odvádět co nejlépe…

„Pořád podléháte iluzi, že dobrota znamená, že se člověku nic zlého nestane.“
– citace z knihy, str. 356 –

Jasně, některé situace byly přes čáru, některé byly jen těžce uvěřitelné, ale bylo to po čertech skvělé čtení. Bavilo mě to od začátku do konce a do poslední chvíle jsem vraha i únosce odhadovala špatně. Ona Connie byla někdy dost naivní, ale pro navození té správné dramatičnosti se to dá přehlédnout.

Jeden z nejlepších thrillerů, který jsem kdy četla. Možná jsem knihu dostala do rukou jen v tom nejlepším rozpoložení, možná za to může prostředí, ve kterém se děj odehrává, každopádně jsem si čtení nehorázně užila, a tudíž doporučuji všemi deseti!

„Mrtví někdy představují zajímavější společnost než živí.“
– citace z knihy, str. 11 –

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Albatrosmedia.cz.

Denisa Šimíčková