
Můžeme poděkovat stavitelům Incheba arény v pražských Holešovicích za dobře odvedenou práci. Kdyby byla někde jen malinká chybička v konstrukci budovy, Gogol Bordello by ji celou zcela jistě zbořili. Prohlašuji, že pověsti o jejich předivokých koncertech nelžou. Možná jsou ještě trochu pozadu.
Prostě nával
Popravdě jsem nečekala, že se 11.12. na koncertě této newyorské kapely ukáže tolik lidí. Po nějaké době jsem navíc zjistila, že je tam i spousta cizinců, kteří si tuto událost nenechali ujít. Mluvila jsem mimo jiné i s Kanaďany, kteří na tuhle hudební smršť přijeli z Německa. Mimochodem, i oni se mě ptali, jestli je u nás běžné, že tu na koncerty chodí tolik lidí. Sportovní hala byla doslova nacpaná k prasknutí. Pár desítek lidí se dokonce ani nevešlo na plochu pro diváky a muselo přihlížet ze stran (zase to měli blíž k pivu).

Byl to typ koncertu, na který se scházejí nejrůznější fanoušci. Od rodin s dětmi (to mě ale vážně překvapilo) po úředníky v obleku. Ovšem nejvíc tam bylo mladých lidí, kteří patrně vedou celkem divoké životy. To se dalo usuzovat i z velké spotřeby piva, cigaret (a jiných kuřiv) i ze stylu jejich oblékání.
Když se spojí tak rozdováděné publikum a tak nespoutaná kapela, není divu, že se ale dějí věci! Gogol Bordello vznikli v roce 1999 spojením muzikantů z Izraele, Ukrajiny, USA, Ghany, Ekvadoru a Ruska. Už jen to naznačuje, že u nich je o co stát.V jejich hudbě se mísí ska, rock´n´roll, cikánská a východoevropská hudba a vše rebelské od flamenka až po perestrojkový punk. Hlavně punk. Gypsy punk.
Před samotným koncertem fanoušky rozpohyboval DJ, který sice v době avizovaného začátku odešel, ale pořadatelé pokračovali reprodukovanou hudbou. Po půlhodinovém zpoždění se na podiu konečně objevil basák. Zanedlouho už byla nastoupená celá kapela v čele s frontmanem Eugenem Hutzem, který si sebou nesl lahev červeného vína. To to pěkně začalo.
Hned první písnička byla „lálací“, takže se vehementně zapojila celá aréna. A hned při první písničce mě jen o vlas minulo pivo, které už létalo vzduchem. Mimochodem, během koncertu vzduchem létalo kdeco. Lahve, kelímky, oblečení, role toaletního papíru a nakonec i lidi. Také jsem hned na začátku zjistila, že jsem vzhledem k velkému prostoru neodhadla „hranu kotle“. Myslela jsem totiž, že budu tak nějak přesně za hranicí toho nejhoršího (nebo nejlepšího?). A ono ne. Po deseti vteřinách jsem přestala litovat svoje už ne bílé boty i prsty v nich, které zakusily nemálo skákanců, dupanců a odkleplého popele z cigaret. Ale skoro dvoumetrový člověk, totiž já, přeci jen něco ustojí. Takže mě, narozdíl od mnohých jiných dívek, nemusel nikdo sbírat ze země.
Prostě Krteček

Gogolové jsou opravdu akční. Fyzičku mají zjevně všichni v nejlepším pořádku. Už po druhé písničce se musel Eugene zbavit své polovojenské košile, se kterou se na podiu objevil. A odhalil tak tričko s naším starým známým Krtečkem (se zrcátkem)! Kdo by to byl řekl, že se někdy Krteček zúčastní takové akce…Ale ani on se z podia nekoukal moc dlouho, brzo skončil propocený na zemi.
Prostě Gogol Bordello
Ona je vlastně většina jejich písniček založená na různých hlasitých a hlavně nesložitých popěvcích, které znalo celé publikum. Svorně jsme tak vytvořili jeden obrovský taneční a pěvecký sbor. Někomu by se mohlo zdát, že je gogolácká hudba po chvíli poněkud stejná, že se styl písniček nemění a má to pořád stejný rytmus. Tohle všechno je možná pravda, ale celé je to vynahrazené tou obrovskou energií, kterou do vystoupení celá kapela dává. Například pohyby jejich tanečnice by se mohly zdát i trochu přehnané, ale v celkovém bláznivém kontextu se to celkem ztratí.
Je jasné, že když jde někdo na koncert Gogol Bordello, nečeká žádný hudební, skladatelský zázrak. Jde si tam prostě zařádit. A tak se i stalo. Řádilo celé osazenstvo skupiny i celá hala. I já. A řádili jsme tak zhruba hodinu a půl. Víc už by zřejmě nebylo v lidských silách. Po přídavcích se s námi Gogolové za velmi hlasitého potlesku (a jekotu , pískotu…) rozloučili a namířili si to do Německa, kde ve své tour pokračovali.