Co se vlastně stalo v Amityville a Enfieldu?

Kde jsou ty časy, kdy jsme se děsili u Stephena Kinga. Po vydání Démonologů Geralda Brittla
se duchařská literatura dostala na úplně jiný level. Historky inspirované skutečnou událostí táhnou a čerpáme-li navíc z příběhů, které byly zfilmovány, čtenářský úspěch je zaručen.

„Tohle je ta nejstrašidelnější kniha, kterou jsem kdy četl,“ vyjádřil se o Démonolozích proslulý hororový režisér James Wan. A není se čemu divit. Autor čtenáře provází pozoruhodným životem manželů Warrenových, kteří svůj osud spojili s bojem proti démonickým silám. Podle knihy spolupracovali jak na případu strašidelného domu v Amityville, tak i v případu posedlé panenky Annabelle. Oba tyto příběhy se dočkaly filmového zpracování. Ed Warren v knize vysvětluje poměrně erudovaným způsobem, jak vlastně démonická posedlost funguje a vyvrací určité mýty a nejasnosti, které kolem tohoto tématu panují. I když je kniha prodchnuta katolickou agitkou, veškeré příběhy působí, jako kdyby se skutečně staly tak, jak autoři popisují – včetně hromady hororových klišé o tom, že démoni se zjevují s ocasem a rohy a naříkají bolestí při pokropení svěcenou vodou.

Při kritickém odstupu ale zjistíme, že se v knize objevuje pár nesrovnalostí. Vezměme si třeba kapitolu Enfieldské hlasy popisující děsivé události jedné britské rodiny v letech 1976 – 1979. Autor paranormální jevy připisuje výhradně démonickým silám, zatímco čerpáme-li z více zdrojů, zjistíme, že některé jevy (ohnuté lžičky, ťukání do zdí) bylo dílem samotných členů rodiny za účelem zvýšení mediální publicity. Pozoruhodné také je, že většina popisovaných událostí se odehrává mezi lety 1973 – 1976. Je náhoda, že v roce 1973 spatřil světlo světa slavný film Vymítač ďábla, který obsahuje veškerá klišé, jež se později objevila v reálných popisovaných případech?

A konečně – manželé Warrenovi v knize zdůrazňují, že během stovek případů nashromáždili tisíce fotografií duchů a přízraků. Proč tedy v knize není ani jedna? Hromada nábytku, která údajně vznikla po řádění poltergeista, není pro čtenáře dostatečně výmluvnou ilustrací. Neškodilo by rovněž z těch stovek případů zmínit ty, v nichž byli Warrenovi neúspěšní (statisticky nějaké takové být musely). Jinak to vypadá, že Warrenovi byli vlastně takoví neohrožení superhrdinové, kteří kosili pekelnou havěť jak na běžícím pásu.

Filip Šimeček

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)