FiHa – Jednou někdo někde plácl, že jsme ostravští Beatles a teď už se to s náma táhne

Začneme od začátku. Kritici Vás přezdívají „ostravští Beatles“. Jak jste spokojeni s touto nálepkou? Jak byste se označili Vy sami?

Nemyslím si, že je na světě muzikant, kterému by přirovnání k Beatles vadilo a tak je to i s náma. Beatles máme rádi a rozhodně nás hodně inspirují!! Na druhou stranu mám pocit, že jednou někdo někde plácl, že jsme ostravští Beatles a teď už se to s náma táhne.

Na bandzone jsem četla, že se řadíte mezi styly pop–rock a brit-pop. Co si celkově myslíte o kapelách, které tyto styly hrají v rámci ČR. Je u nás tato scéna dobrá?

U nás se teď rozmohla vlna používat označení „alternative“ nebo „indie“. Nikdo pořádně neví, co to je a co si pod tím má představit. Málo kapel o sobě napíše, že jsou pop, protože to považují za něco hanlivého nebo méněcenného. Přesto si myslím, že pop-rockových kapel je dost, a to i dobrých. Problém ovšem opět zůstává v prostoru v médiích, kterého se kapelám nedostává.

Určitě při své práci z něčeho vycházíte. Můžeš jmenovat nějaké kapely, interprety, kteří nějakým způsobem ovlivnili, inspirovali, či inspirují Vaši hudbu?

Hudby, která ovlivňuje FiHu nebo mě samotného při skládání, je strašně moc. Kdybychom měli jmenovat, tak popíšeme pár stránek. V zásadě se shodneme na klasice – The Beatles, The Who, Queen atd. Já jsem třeba vyrostl na Kiss, AC/DC, Alice Cooperovi a Iron Maiden, ale když začnu skládat, nějak automaticky se to přepne na tu popovější strunu. Není to úmyslné a věřím, že pozornější posluchač tam někde najde i ty tvrdší vlivy. Vždyť síla všech výše zmíněných kapel je vedle tvrdých kytar také v melodiích, alespoň tedy pro ty, ne tolik, zasvěcené posluchače.

Na začátku tohoto roku jste vydali desku „We Are Angry. So What?!“. Určitě jste četli hodně recenzí a všelijakých jiných reakcí. Jste spokojeni s tím, jak ji hudební veřejnost přijala?

To, že ji fanoušci přijali s nadšením, nás určit potěšilo. A jsme rádi, že nadšení a dobrá nálada ze studia se přenesla i na posluchače. A i když se třeba písničky někomu nelíbí, nemůže nad kvalitou desky jen tak mávnout rukou, protože po technické stránce nám perfektní zvuk zajistilo jedno z nejlepších českých studii SONO Records se zvukařem Pavlem Bohatým, který mimo jiné spolupracoval na poslední desce TATA BOJS. Recenze, které zatím vyšly, byly k našemu překvapení taky vesměs pozitivní. Recenzenti se shodují na tom, že by naše skladby mohly mít rádiový úspěch. Teď ještě aby si to myslela i rádia.

Album zpíváte anglicky, na můj vkus, s velmi dobrými texty. Kdo je skládá a kde bere inspiraci pro své texty?

Texty i hudbu většinou skládám já. Dříve hodně texty psal náš nynější klávesák HanS, ale nějak jsem došel k tomu, že se mi lépe zpívá text, který má něco společného se mnou a navíc si ho lépe zapamatuju. Na desce jsou klasická témata jako láska, nebo texty typu „jdeme na párty“, ale taky texty o tom, že to není zrovna jednoduché se někam dostat s kapelou, která hraje popík (smích)! No a zbytek, to jsou sexuálně dvojsmyslné texty. Takže sex, drogy a rock’n’roll (smích).

Kdyby jsi to měl nějak rozvinout i pro ty, kteří Vaši hudbu příliš neznají, tak o čem Vaše texty většinou jsou?

Jak říkám, vážná témata střídají ta lehčí, dvojsmyslná, zábavná. Většinou mají ovšem nádech hořkosti, byť je to veselá a jednoduchá hudba. Věci prostě vždycky nejdou tak, jak si představujete a to se v textech odrazí.

Letos jste měli možnost hrát na Colours of Ostrava. To je docela velký úspěch představit se na jednom z největších festivalů u nás. Jak na Vás působila celá atmosféra Colours a jaké byly Vaše dojmy z koncertu?

Pro nás to byl úspěch téměř dvojnásobný, protože jsme všichni z Ostravy. Zahrát si na největším festivalu u nás je super, zvlášť když ho máme skoro před domem. Letošní festival nás dostal hlavně po zvukové stránce. Ze čtyř dnů jsme areál navštívili dvakrát a vždycky jsme byli nadšení ze zvuku a o to víc jsme se těšili na naše vlastní vystoupení. Nechci, ať to zní nevděčně, ale náš čas byl dost brzo, takže jsme měli strach, ať tam vůbec někdo dojde. Ale opak byl pravdou! Lidí došlo požehnaně a ohlasy byly více než pozitivní. Bohužel z oficiálních médií se o našem úspěšném koncertu na Colours nic nedozvíte, protože pro novináře začíná festival tak kolem 17. hodiny na hlavní stagi.

Když už jsme u těch festivalů, tak preferujete raději klubové koncerty, nebo festivaly?

My máme raději ty venkovní nebo festivalové koncerty. Zvlášť teď, kdy finišujeme s pár novinkama k pódiové show, pro kterou potřebujeme více místa. V tom jsou klubová pódia limitující. Navíc na klubové koncerty neznámých kapel se moc nechodí. Jsou ovšem výjimky, jako třeba Olomouc. Tam hrajeme moc rádi, protože lidi vždycky dorazí.

A nakonec, jaké jsou plány FiHy do budoucna?

Náš první singl „Angry“ se dostal do rádia, což pro nás znamená trochu do toho šlápnout, ať je těch rádií víc a víc. Máme k němu i klip, o kterém si myslíme, že je hodně povedený. Z toho vyplývá náš krátkodobý cíl – dostat ho do televize. Mimo to pracujeme na pódiové show, jak už jsem zmiňoval, a kromě početného koncertování máme na stole scénář k novému klipu. Je toho požehnaně, což je podle mě dobrá zpráva pro fanoušky.

Děkuji za rozhovor a jménem LaCultury přeji kapele mnoho úspěchů a dlouhé trvání!

Eva Peterková

Maminka mi vždycky říkávala, že Jsem velký lajdák!