Fajny jazzík aneb ohlédnutí za koncertem Bárta & Illustratosphere

Ve čtvrtek 27. února 2015 proběhl v ostravské aréně Gong jazzový koncert Dana Bárty & Illustratosphere a jejich hostů. Aula s kapacitou 1 509 míst byla nabitá lidmi i energií.

Prolog: Čtvrtek – týden do koncertu: Do kanceláře se nám spolu s lidmi tlačí chřipková epidemie. Imunitní systémy kolegyň podléhají, zatímco usrkávám bylinkové thé a odolávám. Cha-chá!

Neděle – čtyři dny do koncertu: Zatracený ples. Takovouhle kocovinu už jsem neměla ani nepamatuju…

Pondělí – tři dny do koncertu: Po ránu vůbec nemám hlas, bolí mě hlava a poněkud pochrchlávám. Tak to asi nebyla kocovina.

Úterý – dva dny do koncertu: Byla jsem nekompromisně (a samo sebou pro své vlastní dobro) zaslána k doktorovi, kde jsem vyfasovala antibiotika a neschopenku. Tak a mám po ptákách, tedy po koncertě. Je třeba rychle sestavit záchranný tým reportérů a vyslat je do terénu.

A tak se stalo, že ve čtvrtek 27. 2. se po silnici R56 hnala zelená Octavia Combi bez mé maličkosti a pánská osádka (ve složení Pavel Koňařík, Tomáš Sábel, Zdeněk Petřek) si svůj výlet náležitě užívala. Vhozeni do neznámých vod, vyzbrojeni kvalitním fotoaparátem OLYMPUS PEN (nový mazlíček Pavla, který se stává domácím fotografem LC,pozn. red.) a neodolatelným šarmem svých osobností jali se prozkoumávat uličky moravskoslezského velkoměsta. Do bývalého průmyslového areálu Dolních Vítkovic dorazili údajně s ležérní suverenitou, jako by kolem jezdili denně. Jak jinak pánové, jak jinak. Elegantním krokem zamířili k informačnímu centru vyzvednout své první novinářské akreditované vstupenky. Usměvavá slečna za okýnkem jim s politováním sdělila, že nic takového skladem nemá a jestli něco není na recepci. Nebylo. Pavel tedy nelenil a zavolal PR Janáčkovy filharmonie Ostrava, paní Janě Knižátkové. Telefon krátce zacrvlikal a kousek od Pavla jej zvedla sympatická paní. Vstupenky byly předány a pánové se vydali do útrob bývalého plynojemu Vítkovických železáren, který pochází z roku 1924 a je národní kulturní památkou. Co však bylo v onen večer podstatnější, v roce 2012 byl proměněn v multifunkční kulturní aulu a právě zde se konal koncert Dana Bárty, Illustratosphere a Janáčkovy filharmonie Ostrava.

V aule jsem dosud nebyla, takže jsem lačnila po informacích. „Jo, majů to tam pěkné,“ přikývli uznale a konejšivým hlasem dodali: „Ale tož zas o tolik si nepřišla…“ Soudě dle jejich svítících očiček, nevěřila jsem jim ani zbla, leč ocenila jsem přátelskou snahu nepřitěžovat mi k horečkám mrzutosti. Načež se rozpoutala debata, kdo měl lístek v červené a kdo v žluté sekci, jaké kolem seděly fešné Ostravačky, a z kterého balkónu byl fajnější výhled. Mhm, pánové asi moc z koncertu neproseděli. Taky dobře, očividně se celou dobu příjemně bavili, při jazzu bych se taky radši vlnila prostorem. A že to nebyla žádná béčková zábava, ale pořádně nabité jazzové songy + „opomíjená klasika z muzikálových dob“.

Předem nás varovali, že bude možné fotit pouze bez blesku a pohyb fotografů bude omezen kvůli záznamu koncertu pro Českou televizi. Jak se však ukázalo, naše obavy ohledně fotografických výsledků byly zbytečné a po chvíli osmělování se Pavel neváhal postavit (dle svědectví reportérského dua P&S) takřka doprostřed pódia a sympaťák Bárta s radostí zapózoval pro co nejlepší kousky. Z fotografického materiálu jsme vám vytvořili video, na jehož pozadí zaznívá jedna z písní koncertu – Isobel z desky Theyores).

Celkem zaznělo 12 jazzově laděných skladeb (např. Innerview, Živý, B‚Artagnan, Dua, We all). Jednalo se převážně o oblíbené kousky ze starších období, a tak po burácivém aplausu ve stoje následovaly dva kousky přídavkem.

Dan Bárta i kapela Illustratosphere ve složení Robert Balzar, Filip Jelínek, Miroslav Chyška a Jiří Slavíček podali profesionální výkon naplněný maximálním hudebním prožitkem. Výslovné pochvaly se od našich reportérů dostalo účinkujícím hostům; klavíristovi Jiřímu Levíčkovi, jakož i celé Janáčkově filharmonii Ostrava, pod vedením dirigenta Stanislava Vavřínka se speciální poklonou houslovému sólu.

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? Žiju v malebné krajince Vsetínských Beskyd a snad právě proto mám ráda spoustu věcí, které souvisí s přírodou. Jako skoro všichni Valaši, i já jsem hodně tvrdohlavá a stejně tak přátelská; ráda poznávám nové lidi a zkouším nové věci. V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.