Elaine a Vincent Lóre na Čaji o páté

Elaine a Vincent Lóre jsou především autory vlastních světů. Práce na vlastních nápadech a myšlenkách je pro ně nejen koníčkem, ale i životní náplní, o které mluvili na Čaji o páté.

Jak jste se dostali k psaní?

Vincent: U mě to skoro vypadá, že jsem se dostal k psaní omylem. Vždy mě bavil film a vše okolo něj. Nejvíc mě ale fascinovaly akční scény, a proto jsem měl za hlavní cíl stát se filmovým kaskadérem. Což je docela daleko od psaní knih, ale to je jej zdání. Právě díky tomu jsem se k psaní dostal. Nejprve jsem, jako správný choreograf, rozepisoval některé akční scény z dřívějšího rukopisu, který nikdo nesmí vidět – z dnešního pohledu je to hrůza, a pak už to šlo ráz na ráz. Šířil jsem se příběhem jako lavina. Psal jsem, co předchází a následuje po akční scéně a pak už jsem dělal kompletní literární scénář celého příběhu. Teď už se toho nedokážu pustit a neskutečně mě to baví.

Elaine: Abych řekla pravdu, tak to už je tak dlouho, že podrobnosti už nevím. Od dětství mě bavily knihy a vše kolem nich, a když jsem se naučila psát, tak jsem se od sepisování deníků dostala až k té lehké dívčí poezii. Během puberty jsem s psaním částečně polevila, protože jsem bohužel neměla velké štěstí na profesorku češtiny, která mi všechno kolem knih dostatečně znepříjemnila. Psala jsem si doma do šuplíku povídky a neměla jsem rozhodně v plánu je někomu ukazovat. A pak jsem potkala Vincenta, který si chtěl nějaké ty moje pokusy přečíst. Začátky byly hodně nesmělé, protože jsem od přírody člověk, který si až tak moc nevěří. A bez Vincenta, který tvoří celý příběh takřka sám, bych to nikdy nedotáhla k napsání románu.

Společně vytváříte vlastní svět. Můžete ho čtenářům Čaje o páté trochu přiblížit?

Vincent: Pro mě osobně je svět Počátku v konci uvěřitelnější verzí běžně vnímané reality. Přeci jen, ten lidský svět mi přijde tak nějak prázdný. A že se v něm objevují postavy, které nemají reálně uchopitelný základ? Lidstvo přeci vždy fascinovaly nevysvětlitelné a tajemné věci a v našem příběhu jich bude dost.

Elaine: My máme především ten svůj svět, který málokdo v našem okolí chápe. A pak jsou tu ty další světy, které představujeme čtenářům. Teď je to zrovna svět Počátku v konci, který není od toho reálného světa vzdálený nějak moc, spíš naopak. Jen v něm figurují věci, jevy a bytosti, které se zdají neuvěřitelné. Ale jsou opravdu tak neskutečné, jak se zdají být?

Jaké to je tvořit ve dvojici?

Vincent: Je to radost a zároveň zlost, ale všeříkající odpovědí bude, že už bych nechtěl dělat single.

Elaine: Je to nekonečná jízda na horské dráze! Není nic lepšího, než se o půlnoci nad sklenkou vína dohadovat, jak by měla vypadat správná příšera.

Vaše prvotina Počátek v konci je fantasy horor. O čem je?

Vincent: Je to o zničující megalomanii. Je to komorní příběh nečekaného páru. Je to velkoformátové téma o touze po moci. Je to o lásce, která se snaží napravovat. Je to o tom, že se každý může změnit a také o tom, že už je skoro na vše pozdě.

Elaine: Jak řekl Vincent, prostě příběh, který by chtěl zažít každý. S jistou dávkou nadsázky.

K románu vydávate i epizody, které jsou prequelem postav. Plánujete i ty vydat knižně?  

Vincent: Jde o internetovou předmluvu ke knize, a tak to i zůstane. Knižní vydání Počátku v konci bude plně ucelené a některé myšlenky z epizod na webu bude už obsahovat.

Elaine: Epizody, které najdete na našem webu či facebookových stránkách, jsou jen představení postav jako takových. V knize budou totiž zažívat takové situace, že na epizodní chvilky budou ještě s láskou vzpomínat.

Je něco ve vaší tvorbě inspirováno skutečností, nebo jde čistě o fikci?

Vincent: Napsáno na základě skutečných událostí. :-) Ale vážně, ať vytvoříte sebevíc fantaskní svět, vždy v něm musejí být uvěřitelně jednající postavy a toho nejspíš nedocílíte jinak, než že budou inspirované vámi, ať už čerpáte z té vaší dobré nebo špatné stránky, nebo lidmi, kteří vám zkřížili život. Rozhodně se tedy nejedná o čistou fikci.

Elaine: Jde o to, z jaké stránky to budeme brát, inspirovaly se naše knižní postavy námi, nebo mi jimi?

Jaké jsou vaše spisovatelské cíle?

Vincent: Jsou až neslušné a o neslušných věcech se na veřejnosti nemluví.

Elaine: Lépe bych to neřekla.

Jaké jsou vaše oblíbené knihy? Které z nich vás nejvíc ovlivnili?

Vincent: 1984 mě nepřestává uchvacovat. Stejně tak nikdy nepohrdnu příběhem Philipa K. Dicka nebo Stephena Kinga. Hodně mě ale také ovlivňují filmy. Copak existuje vetší akční jízda, než je Terminátor 2?

Elaine: Miluju Ch. Moorea a myslím, že on mě do určité míry ovlivnil hlavně jeho neskutečným smyslem pro humor a nadsázku. Knih bych tady musela vyjmenovat spousty a mezi nimi i nějaké ty guilty pleasure, o kterých se na veřejnosti prostě nemluví. A kdo tvrdí, že žádné takové kostlivce nemá, tak pěkně kecá!

Co by jste poradili lidem, kteří se chtějí věnovat psaní?

Vincent: Nikdy to nevzdat. Pokud tomu, co děláte, opravdu věříte, nakonec k cíli dojdete a je jedno, jak dlouho to bude trvat.

Elaine: Makat, makat a zase makat. Hlavně na sobě, na svém myšlení, rozšiřování obzorů a rozhodně se ničeho nebát. A jedna osobnější rada pro ty, kteří si nevěří: neposlouchejte, že něco nezvládnete, protože to většinou říkají lidé, kteří nejsou ochotní pro sebe udělat vůbec nic a jen házet klacky pod nohy druhým.

Webstránka autorů/zdroj fotografie: evlore.wordpress.com

Jana Mišúnová

"Nikdy nejsi moc starý na to, abys mohl začít znovu snít nebo se vydat za dalším cílem." C.S. Lewis