Devadesátkové panoptikum

18. března, 2020 Filip Šimeček LaCultura=HEADLINE, Recenze - tip na knihu 0

az zhasneme
Obálka knihy, Zdroj: hostbrno.cz
Devadesátky patří mezi nevyčerpatelná témata současné české prózy. Dokonce by se dalo říci, že čím
hlubší minulostí devadesátky jsou, tím je téma pro generaci husákovských autorů a autorek lákavější, tím spíše, že pro mileniály už jde o éru, kterou si nevybaví a porevoluční euforie 1990 -1995 je tak pro ně obestřena fascinující neuchopitelností. Devadesátkovým románem je i zdařilý text Jakuba Dotlačila Až zhasneme, již v názvu odkazující na bezmeznou důvěru ve volný trh v rámci kuponové privatizace.

Hlavním hrdinou je student bohemistiky Jan Otava, který přijme brigádu v masokombinátu svého strýce. Už hlavní postava ale vyvolává ve čtenáři řadu zvídavých otázek. Jan udivuje svou natvrdlostí a nezodpovědností, s níž přistupuje k přiděleným úkolům, i naivitou, kterou prokazuje při dialozích se svými nadřízenými, na druhou stranu se ale pouští do investigativní žurnalistické práce, na jejímž konci čekají jeho okolí převratné změny. S Dotlačilem se tak do české literatury vrací tradice švejkovských postav, u nichž nevíme, zda jsou tak hloupí, nebo tak mazaní. Současně se Švejkem do románu vstupuje i duch Fukse a Kafky; román je totiž totálně panoptikální.

Postavy svou motivací balancují na hraně parodie a není charakteru, který by nebyl stereotypizován. Ředitel masokombinátu je tak vykreslen jako dobrotivý strejda, který omezuje možnosti dialogu na pravicové fráze, kontroverzní podnikatel Patka je zase dravá ryba, ale neumí si nastavit na mobilním telefonu češtinu – to musí synovec jeho kolegy, který tím zároveň získá kompromitující informace. Matka hlavního hrdiny metaforicky zosobňuje naivní občanku důvěřivě vkládající svůj majetek do rukou darebáků s vidinou desetinásobku. Zdání vzdělanosti je rámováno opakujícími se reprízami vědomostního pořadu Riskuj!. Právník Motouz je karikaturou kapitalisty, který rozumí jen řeči peněz, chybí už jen doutník a cylindr. Tak by bylo možné ve výčtu postav pokračovat dál a dál.
az zhasneme
Obálka knihy, Zdroj: hostbrno.cz

Poněkud kafkovský je i vztah hlavního hrdiny a jeho (ex)přítelkyně Karolíny. Oba jako kdyby žili v jiném světě, nejsou to milenci v pravém slova smyslu. Když už to v knize eroticky zajiskří, Jan zjistí, že Karolína mu jen chtěla ukázat svůj nový kosmický skafandr. Nemožnost komunikace je tak přímo fyzická.

Ostatně postava Karolíny dobře ilustruje, v jakých nevědomých rozporech lidé v devadesátkách žili. Demonstrace proti americkému prezidentovi, kapitalismu a válečným zločinům USA po chvíli přejde v prezentaci pyramidové společnosti Herbalife, což se v té době mnohým jevilo jako etická, jednoduchá a bezriziková cesta ke zbohatnutí.

Kdy tedy zhasne samotný čtenář? Pravděpodobné až poté, co knihu dočte. Román se opravdu povedl.

Ukázka:
„Neexistují fakta…“
Nikdo nevěděl.
„… pouze jejich interpretace,“ prozradil moderátor.
„Já už ty citáty nechci,“ odfrkla si máma. „Kolik mám peněz?“
Měla pořád pět tisíc. A jako by ji soutěžící v televizi slyšeli, přešli k novému tématu. Vybrali si
podnikatelské a ekonomické termíny v cizích jazycích.
„Co znamená v anglickém jazyce phoenixing?“ zajímalo pana Rosáka.
„Pff,“ povzdechla si máma. „Fénixing. Fénix, není to ten pták, co shoří a zase obživne z popela?“
Nikdo nevěděl. Po odpípání časového limitu nám pan Rosák prozradil, že phoenixing je anglický výraz
pro to, čemu se u nás říká tunelování.

Více z LaCultury...

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)