Tuto knihu jsem si vyhlédla na stránkách nakladatelství Argo už loni na jaře. Knížka však není zrovna útlá a její překlad trval bezmála půl roku. Loni na podzim jsem se ale konečně dočkala…
Už tenkrát na jaře mě zaujala ukázka z knihy. Šlo o kapitolu, která se zabývala plánováním hostiny z počátku 15. století. Autor upozorňuje, že je třeba připravit množství zlatého, stříbrného, cínového i dřevěného nádobí, čtyři tisíce kusů nebo více. Přikládám výňatek z jeho receptu na parmské dortíky: „Na jmenované parmské koláče, které máme připravit, vezměte tři nebo čtyři velká prasata, pokud bude oslava větší, pak si myslím, že byste měli ještě jedno přidat. Krom čtyř velkých prasat je na něj zapotřebí 300 holoubat, 200 kuřat, 100 kapounů a 600 malých ptáků.“ Klobouk dolů před tehdejšími šéfkuchaři. Věřím, že taková hostina by potrápila organizátory i v dnešní moderní době, kdy máme k dispozici špičkově vybavené kuchyně a moderní technologie.
Kniha obsahuje skutečně 100 dobových receptů, nebo přesněji řečeno 100 výňatků z historických pramenů, které pojednávaly o jídle. Nejde vždy o výňatky z kuchařských knih, často jsou to úryvky z různých literárních děl, ve kterých je pouze obsažena zmínka o tom, jak se lidé tehdy stravovali. Autor každou stručnou ukázku doplňuje letopočtem, z kterého dílo pochází, jménem autora a názvem pramene. Poté následuje několikastránkový komentář Williama Sitwella, ve kterém přibližuje čtenáři dané historické období, přidává další informace k receptu, případně další ukázky z daného díla, přidá nějaké perličky a zajímavosti.
Z knihy je znát, že má autor načteno, že se o dějiny jídla skutečně zajímá, šíře a hloubka jeho znalostí v kulinářské oblasti mě udivuje. Tato kniha je pouze špičkou ledovce jeho znalostí, je pouze shrnutím všeho, o čem ve svém životě četl, nakousne nějaké téma, nějakou historickou dobu, lehce vás informuje a je jen na vás, jestli vám ona krátká zmínka bude stačit, anebo jestli vás téma zaujme natolik, že si o něm budete chtít načíst víc.
Sám autor William Sitwell vlastní velké množství historických kuchařských knih a nám nabízí prostřednictvím této knihy malou ochutnávku z nich. Dozvíme se tak například, jak připravit starověký egyptský chléb, co je to indické Kičrí, kde se vzaly sušené ryby, těstoviny, horká čokoláda, zmrzlina, listové těsto, sendviče, suflé, sýrové fondue, jak lidé objevili vidličku, budete překvapeni, jak daleko do historie sahají pro dnešní dobu běžné recepty, jako je želé, hrachová polévka, masový vývar, rajčatová omáčka, vinné nebo zelné listy plněné masem, kde se vzaly notoricky známé recepty jako „Vejce á la Benedikt“ a bujabéza a kdo je vlastně vymyslel.
Poslední strany této knihy nám představí několik významných šéfkuchařů moderní doby a jejich nejznámější, potažmo nejzajímavější recepty. Jedním z těch kuchařů je i notoricky známý Jamie Oliver. Autor se však neomezuje na pouhé představení daného šéfkuchaře čtenářovi. Vždy se snaží vypíchnout konkrétní přínos pro gastronomii, nějakou zajímavost, čím se odlišuje od ostatních, co revolučního vymyslel, nikoli pouze suchý životopis.
Kniha není pouhou zábavou na jeden víkend. Za víkend ji možná stihnete prolistovat, nikoli přečíst. V knize jsou příběhy několika desítek šéfkuchařů, množství kuchařských úprav a stovka různých „receptů“. Není to jednoduchá četba, nejedná se o kuchařku nebo o román, jde o literaturu faktu, o historickou knihu nabitou informacemi. Autor se pouze dívá na historii lidstva z pohledu gastronomie. Věřím, že Vás kniha zaměstná na mnoho večerů. Já ji mám doma už asi dva měsíce a ještě jsem ji celou nepřečetla. Encyklopedii také nepřelouskáte za víkend. A tato kniha se dá množstvím faktů k encyklopedii přirovnat.
Knize Dějiny jídla ve 100 receptech dávám sto bodů ze sta. Dlouho jsem nad tím přemýšlela, ale vážně jí nemám co vytknout. Je až k nevíře, že jde o první autorovu knihu. Doufám, že zdaleka ne poslední. Nevím, jak vy, ale já se už těším na jeho další počin!
William Sitwell – DĚJINY JÍDLA VE 100 RECEPTECH
Argo 2014
360 str.