V sobotu 2. dubna se v pražském Obecním domě, klenotu secesní architektury u nás, objevil další šperk. Doslova rozzářená Dee Dee Bridgewater rychle přenesla své nadšení i na publikum. Zářilo na ní opravdu všechno. Nejenže byla Dee Dee samý široký (a hlavně upřímný) úsměv a vtípek, měla na sobě krásné šaty, tělo pokryté třpytkami a šperky, které jenom jiskřily, ale hlavně i ze zpěvu prýštila neuvěřitelná energie, radost a opravdová láska k hudbě.
Donátorský večer Jarního GALA měl za úkol sehnat dostatek financí pro pořádání mezinárodního hudebního festivalu Struny podzimu. Na oplátku nabízí pořadatelé mecenášům exkluzivní hudební zážitek. Sama Dee Dee vyslovila hned na začátku přání, že po tomto neobyčejném večeru budeme snad jen dávat, dávat a dávat. Umělecký ředitel festivalu Marek Vrabec pak ve své úvodní řeči pronesl, že večer je formou poděkování za přízeň a podporu všech zúčastněných. Poděkovat skrze Dee Dee Bridgewater byl skvělý tah.
Slavnostní příležitost přilákala do publika i některé známé tváře, jako třeba režiséra Jana Hřebejka, herce a zpěváka Jiřího Macháčka, zpěvačku Tonyu Graves, nebo i pražského primátora Svobodu. A nejen oni byli oblečeni opravdu v gala, což spolu s okouzlujícím prostředím Smetanovy síně v Obecním domě navozovalo nefalšovaný pocit výjimečnosti.
Za prvních tónů výtečného CBC bigbandu v čele s dirigentem Martinem Kumžákem, který Dee Dee celý večer doprovázel, vešla Dee Dee rovnou se zpěvem na slavnostní scénu. A od začátku do konce to byl vážně luxusní zážitek. Vidět někoho tak úspěšného, talentovaného a skvělého na vlastní oči, to se člověku jen tak nepoštěstí. Tohle byl, vážení, koncert, o kterém se vypráví vnoučatům.
Hlavní linií večera byla poslední deska Dee Dee, za kterou letos získala už své třetí Grammy, Eleanora Fagan (1915-1959): To Billie with Love From Dee Dee Bridgewater. Už podle názvu si lze domyslet, že na něm jsou Dee Dee přezpívané songy od jedné z největších jazzových zpěvaček vůbec, Billie Holiday. Právě té byl celý galavečer věnován. Zazněly písničky jako Strange Fruit, Lover Man, You’ve Changed, Cotton Tail.
Ve skladbě Miss Brown To You se předvedl skvělý bubeník. V Good Morning Heartache, která byla velmi procítěně a vskutku překrásně zazpívaná, dostal zase v povedeném jamu se zpěvem prostor saxofonista (každého sólistu pak Dee Dee po poradě s Kumžákem představila překvapivě bezchybnou češtinou). V Don’t Talk About Me When I’m Gone Dee Dee předvedla skutečně dokonalý, bravurní scat.
Aby večer přeci jen nebyl pouze o Billie, přidala Dee Dee i pár skladeb od další jazzové divy, Elly Fitzgerald, které už dříve také věnovala desku (Dear Ella, taktéž získala Grammy). Byly to písně Undecided a Lady Be Good.
Je těžké si vybrat ten nejlepší song, ale kdybych vážně musela, patrně bych volila Lady Sings The Blues. Třešinkou na dortu byla skladba Amazing Grace, kterou Dee Dee zazpívala a cappella, tedy bez doprovodu. Bylo tomu tak proto, že to byl zcela neplánovaný přídavek v době, kdy už celému ansámblu došla veškerá společně nacvičená čísla.
Jak už jsem naznačila, Dee Dee byla celý večer velmi komunikativní (je to přeci jen i cenou Tony ověnčená herečka) a vřelá. Kromě jiných veselých historek jsme se pak od ní například dozvěděli, že den před tímto koncertem navštívila pražské nastudování muzikálu Jesus Christ Superstar. Zpěvák prý skvělý, ale vážně nám doporučuje ihned vyměnit režiséra a choreografa. A co všechny v sále jistě potěšilo bylo, že jak se prý na nás tak dívá, jsme takové „eye candy“, prostě yummy na pohled. Nikdy prý neviděla tolik krásných lidí pohromadě.
Potlesk v závěru nebral konce. Dee Dee Bridgewater si právem zasloužila bouřlivé standing ovation. Když už se potřetí vrátila na pódium, byla skutečně zaskočená a dojatá. Takové vřelé přijetí prý nečekala. Umí a ještě je skromná a pokorná.
Na závěr tu mám jeden citát.
„Bridgewater je okouzlující. Doslova Vás donutí přemýšlet, jestli jste vůbec někdy viděli nebo slyšeli lepšího zpěváka.“ All About Jazz, 22. 2. 2010
Pravda pravdoucí. Už nemám co dodat.