Decadence now – laciná kontroverze?

První místností se nese téma bolesti. Ano, té fyzické, kdy nechápavě kroutíme hlavou při pohledu na injekční stříkačku v žíle, ale také bolesti psychické, těžko postižitelné pouhými slovy, natož pak obrazem. Spojujícím leitmotivem umělců zde je autoportrét ukazovaný jako jeden z hříchů člověka. Díla nám pak demonstrují, kam až je dotyčný autor schopen zajít při zachycení sebe samého. Kdo z nás se nebojí odhalit svá nejcitlivější místa? Kolik z nás by dokázalo představit se před svými blízkými ve zvráceném světle? Ne, tak, jak se běžně chováme, s maskou, kterou nám dala společnost, spoutaní konvencemi, mnohdy ustrašení a pohodlní. Osobnosti jako Joel-Peter Witkin, Yasumasa Morimura, Damien Hirst a další vzaly tento těžký úkol na svá bedra a přináší pohled na své Já, který se ovšem nemusí mnoha lidem vůbec líbit.

Krajnost těla: Sex – tak zní název druhé sekce. Jak ale odlišit, co je ještě erotika a co porno? Díla umístěná zde vám určitě odpověď nedají. Právě naopak. Při prohlížení obrazů plných sexu, felace, fetišismu atd. jsem si uvědomila, jak se nám otázka sexuality vymkla z rukou. Nelobbuju za puritánství a návrat do středověku, jen si nejsem úplně jistá, jestli je naše společnost opravdu tak otevřená, jak se tváří. Sex tvoří běžnou součást našeho života, přesto je v dnešní době hodně diskutovaný jako problematické tabu. Sexuální scény se objevují v každém druhém filmu, ale zároveň sex v umění těžko přijímáme. V čase, kdy se někteří rodiče bouří proti sexuální výchově na školách, nás umělci opět převezli. Proč zakrývat oči, před něčím, co je přirozené? Proč se stydět? Cindy Sherman jako nestárnoucí legenda fotografie, proslulá především svými bláznivými autoportréty, vás přesvědčí, že lze brát umění i sexualitu s nadsázkou.

Třetí kapitola expozice má název Krajnost krásy: Pop. Náráží na subkulturu punku, která v 70. letech přinesla kontrast k obecně vnímanému ideálu krásy. Umělci si berou na paškál symboly masové kultury a zasazují je do dobových kontextů. Skvělým příkladem je zde sousoší Mickey Mouse a jeho Minnie držících srp a kladivo, jdoucích vstříc lepším zítřkům od ruského autora Alexandra Kosolopova. Opět cítíme, jak máme nad symboly komerce navrch. Jak si dokážeme dělat legraci, brát s věci s nadhledem a chlubíme se, že nepatříme k těm, kteří jdou s davem. Upřímně, vzali byste si domů předložku s Hitlerem?

Doprovodný program právě ke třetí sekci nabídne Uměleckoprůmyslové muzeum s expozicí, Pokoj č.13. Musím říct, že mě tato část velmi příjemně překvapila. Najdeme zde poukázání na snobismus (vystavovaná díla tvoří také některé módní kousky z butiků v Pařížské ulici), ale také na high society užívající kokain. Další dimenzí jsou zvrácené hračky pro nejmenší. Postavičky z pohádek Tima Burtona se mi zdály roztomilé, protože režisérův styl mi morbidní nepřipadá. Hůře jsem snášela tzv. “road kill toys”, což jsou hračky znázorňující plyšová zvířatka, která jsou ke koupi i s úmrtním listem. Vytvořil je designérský tým pod vedením Adama Arbera a  jejich roztomilost posuďte sami. Zde je třeba jen upozornit, že dle vlastních slov těchto umělců dělají hračky pro “děti s pivními pupky, chlupatými zády a se smyslem pro humor”, takže dárek kupte spíš kamarádovi z legrace než dětem vašich známých.

Krajnost mysli: Šílenství ukáže čtvrtá část výstavy. Při pohledu na náboženské symboly na obrazech se mi honilo hlavou plno témat otřásajících světem, se kterými se díky mediálním masážím setkáváme každý den. Zneužívání dětí pro účely války; muslimský fundamentalismus, jenž je schopen pohřbívat ženy zaživa za to, že byly znásilněny; aféry kolem katolických kněží, kteří sexuálně obtěžují malé chlapce; bombové útoky ze strany utlačovaných etnických menšin atd. Tísnivou atmosféru negativních důsledků lidské víry podtrhují díla švýcarského umělce Joachima Luetkeho (spolupracuje i se zpěvákem Marilynem Mansonem), který se vyžívá ve stylizacích Ježíše Krista. Luetkeho obrazy s náboženskými náměty jsou temné, děsivé a skličující.

Krajnost života: Smrt pak expozici v pražském Rudolfinu zakončuje. Na rozdíl od kontroverzních a výrazných děl z předešlých místností zde jakoby celá drásavá atmosféra utichla a kruh se tím tak uzavřel. Své pojetí smrti představili i dva čeští umělci – Ivan Pinkava a Václav Jirásek, jejichž fotografie jsou velmi působivé.

Existuje mnoho způsobů, jak je možné na tuto výstavu pohlížet. Z mé strany hlavně oceňuji, že se kurátor Otto M. Urban pokusil shromáždit díla, která v sobě skrývají poselství. Nemyslím tím, že by každý obraz měl jen jeden význam, ale kdokoli si může dešifrovat vlastní vzkaz patřící jen jemu. I o tom by dle mého názoru mělo být umění. Měnit pohled lidí, dávat podněty k přemýšlení, inspirovat a někdy i pobavit.

Decadence Now! Za hranicí krajnosti: 30/9 2010 — 2/1 2011
Galerie Rudolfinum; Alšovo nábřeží 12; P-1
Pokoj č.13
Uměleckoprůmyslové muzeum; 17. listopadu 2; P-1

Vstupné:
Plné
Galerie Rudolfinum + UPM 200 Kč
Galerie Rudolfinum 150 Kč
UPM (Pokoj č. 13) 80 Kč

Snížené
Galerie Rudolfinum + UPM 120 Kč
Galerie Rudolfinum 90 Kč
UPM (Pokoj č. 13) 40 Kč

Ivana Bednářová