Čtyřhodinový projekt potřetí. Tentokrát s cílem udělat z vás šéfkuchaře.

Tim Ferriss musí být naprostý blázen. Nebo génius. A dost možná obojí. Ferda Mravenec by mu mohl závidět, do tolika řemesel totiž nefušuje ani on. Po Čtyřhodinovém pracovním týdnu (Jan Melvil, 2010) a Čtyřhodinovém těle (Jan Melvil, 2011) přichází Tim Ferriss se Čtyřhodinovým šéfkuchařem (Jan Melvil, 2013). Ačkoliv zde je název použit spíš ze setrvačnosti. Tuhle téměř 700 stránkovou bichli, ač je po okraj naplněna barevnými fotografiemi a kresbami, totiž nemáte šanci za čtyři hodiny přečíst. Natož vyzkoušet víc než pár receptů. Pokud bude Tim pokračovat v nastoleném modelu, kdy je každá další kniha tlustší  a obsáhlejší, nechci vidět, jak budou vypadat jeho další díla.

Právě barevnost a množství fotografií je to, co Čtyřhodinového šéfkuchaře na první pohled odlišuje od svých předchůdců, což konec konců prozrazuje už designově velmi povedená obálka. Jak je ve Ferrissových knihách zvykem, a jak také napovídá podtitul knihy (Snadná cesta k tomu, abyste vařili jako profíci, naučili se cokoliv a dobře se vám žilo), není kniha jen tím, čím se na první pohled zdá být – tedy kuchařkou. Ačkoliv hlavním těžištěm zůstávají recepty, mimochodem detailní natolik, že se s nimi vypořádá i naprostý kuchařský ignorant, nemalou část knihy tvoří i Timovy postřehy ze života a návody typu: jak se naučit zrychlené čtení, jak se v krátkém časovém rozpětí naučit světový jazyk, jak chytit na náměstí holuba, oškubat jej a připravit ke konzumaci, jak ulovit a vyvrhnout jelena nebo jak spořádat za 20 minut kýbl zmrzliny Ben&Jerry’s (obsahující 15 000 kalorií a 500 gramů tuku!). Tento výčet není ani zdaleka definitivní.

Dílko je rozděleno na čtyři celky. V tom prvním, Po domácku, se naučíte kuchařské základy – tedy kromě nevšedních receptů i způsoby úpravy pokrmů, profesionální krájení, kombinování ingrediencí a chutí. Druhá část, Nadivoko, byla pro mne osobně nejméně užitečná. Ukazuje, jak přežít v divočině, jak opéct veverku, vykuchat vysokou zvěř, a samozřejmě i nějaké ty recepty. Zato třetí část s titulem Vědecky představuje skutečně poutavé čtení. Tim zde na konkrétních příkladech vysvětluje chemické i fyzikální procesy, jakými jsou například vaření pod tlakem, emulgace nebo dehydratace. Pobaví například proces zavzdušňování vína, jehož princip užívají znalci po celém světě – lehké zakroužení obsahu po stěnách sklenice uvolní buket. Tim na to jde trochu brutálněji – s ponorným mixérem. Someliéra asi neošálíte, přátele u večeře nejspíš ano. Profesionálně se snaží odpovědět na otázku, co dělá z šéfkuchaře skutečného profesionála.

Na závěr se sluší knihu zhodnotit. Jestli je v něčem Tim Ferriss skutečným mistrem, pak je to učení se. A v těsném závěsu jde marketing kolem jeho knih. Podíváte-li se na reakce amerických čtenářů, uvidíte velmi rozporuplné reakce – někteří střílí plné počty, jiní knihu zadupávají do země a označují ji za ztrátu času a vyhozené peníze. Dle mého názoru ta druhá skupina nepochopila, že ke Čtyřhodinovému šéfkuchaři musí přistupovat stejně, jako Tim Ferriss k životu – tedy s pořádným nadhledem. Poté pochopíte, že vás kniha nenaučí v zásadě nic převratného, ale pobaví vás a ukáže vám spoustu drobností, které mohou v mnohém váš život zlepšit, budete-li chtít. A to nejen v kuchyni.

Martin Mucha

Studovaný žurnalista, povoláním marketér, ve volném čase muzikant a čtenář. Nejraději čtu a recenzuji knihy o vědě, osobním rozvoji a biografie.