Coco Chanel

Hned zpočátku se nabízí ke srovnání film o Edit Piaf. Spojuje je téma osudu silné úspěšné ženy, která to z ulice dotáhla až na vrchol slávy i když se s ní život moc nemazlil. Ba naopak, spíš ji házel klacky pod nohy. Rozděluje je ale režisérovo pojetí a dalo by se říct že i žánr.

Je zřejmé, že při natáčení životopisného filmu, stojí každý reřisér před otázkou, jaký úsek života si vybrat či jak vtěsnat celý dlouhý a komplikovaný osud člověka do dvou hodin filmu. V tomto se zmíněné dva filmy výrazně liší. I když Edit Piaf nabízí ucelený pohled tragických i pěkných okamžiků v jejím životě od „kolébky až po hrob“, nepůsobí film jako životopisný dokument ale drama osudu jedné ženy. Zatímco příběh druhé ženy, Coco Chanel, sklouzl mírně do podoby romatického filmu, aneb jak se chudá holka dostala do lepších kruhů a našla životní lásku.Jak jinak, když režisérka vsadila jen na začátky Coco, které ovlivnili hned dva muži. Nicméně to zachraňuje výborný tah Anne Fontaine, obsazení Audrey Tatou do hlavní role. Audrey, která nemusela vynalézat skoro žádné úsilí, aby vypadala jako Coco, je ve své roli velmi přirozená a přesvědčivá. Že by se konečně zbavila přezdívky Amelie? Film se snaží vysvětlit okolnosti, setkání a příhody, které utvořili charakter slavné návrhářky. Snaží se rovněž objasnit důvody vzniku určitých modelů, což výrazně obohatilo jinak docela obyčejnou love story. Leckteré milostné klišé se však dají odpustit, jelikož byla Coco velmi zajímavá a svérázná žena a Audrey jí to ve filmu nepokazila. S trochou nadsázky jde o návod, jak docílit úspěchu. Smícháme-li špetku tvrdohlavosti s lhaním a pracovitostí, je úspěch zaručen. Coco nechtěla být jen pěkná tvářička, nacpaná v přeplácaných šatech. S krapet mužským myšlením, sázela na jednoduchost a pohodlí. Neuznávala obří klobouky, pod kterými se nedalo snad ani přemýšlet a korzety, ve kterých se nedalo skoro dýchat. A nenechala si to vzít i když byla tohoto názoru sama. Sama, jako vždy. I když se jí podařilo její roztomilostí a ztřeštěností okouzlit hned dva významné muže, pořád byla sama ve svých názorech a pohledech na svět. Tito dva zmínění pánové by dnes byli označeni jako sponzoři, kteří ji podporovali v jejich anarchistických nápadech. Bez nich by zůstala obyčejnou švadlenkou, jelikož ani jako kabaretní tanečnice by se se svým slabým hlasem a úsměvnými pohyby neuživila. Jejich peníze a jejich šatní skříně daly vláhu poupěti Coco, aby mohla plně rozkvést.

První osudový muž, boháč Balsan, byl pro Coco opravdu spíš jen sponzorem, protože nevěřila na lásku, která podle ní dělala ze ženské akorát tak hlupáka. Ale i přes její hrdost a lpění na nezávislosti se zamilovala. Poprvé a naposledy. A tragicky. Až přeslazený a pohádkový vztah s anglickým bussinessmanem Boyem, který Coco miloval a sponzoroval skončil doslova ve škarpě. Autohavárie zpříčinila smrt její jediné životní lásky v době, kdy už byla úspěšná žena s vlastním salónem v Paříži.

Pěkným okamžikem filmu jsou lyrické scény s látkami, které se stávají po tragické smrti Boye jejím jediným společníkem. Dokonale vystihují její samotu, samotu, která pro ni byla tak typická. Jde ji cítit už v sirotčinci, stejně tak jako na konci filmu, kde jí modelky tleskají po její úspešné módní přehlídce.

Ačkoliv může tento výčet údálostí působit tragicky, najdou se ve filmu i odlehčené okamžiky, plné vtipných dialogů na úrovni. Francouzský chic humor smíchaný s ironií a jistou nadsázkou vám vykouzlí úsměv na tváři. Věrohodně zahrané role psychologicky dobře propracovaných postav rovněž zvedají úroveň stejně. Co se týče hudby v pozadí, je velmi nenápadná a nevtíravá. Neurazí, nenadchne. Kromě pár až groteskně jednoduchých kabaretních písní na začátku má za úkol jen jemně podkreslit scény, což je škoda, jelikož Francie byla v té době „plná zajímavé hudby“. Nicméně tady nejde o příběh zpěvačky ale návrhářky, která díky své neobvyklé a tvrdohlavé povaze, dala vzniknout jedinečné značce Coco Chanel a zajímavému filmu, který stojí za shlédnutí. Především pokud u filmů upřednostňujete ty se silným příběhem, kde mezilidké vztahy hrají tu nejdůležitější roli.

Drama, Francie 2009, 105 minut

Redakce