Co na srdci, to na jazyku!

Kulturní dům praská ve švech a kapela No Name si dává pěkně na čas. Fanoušci jsou už netrpěliví a i přes skvělé vystoupení předskokana o5 a Radeček nervózně postávají a očekávají příchod své oblíbené slovenské kapely.

Společně s fotografem a přítelem v jedné osobě Jakubem už netrpělivě vyčkávám u pódia a s blížícím se koncem koncertu jsem stále nervóznější. Naskytla se mi jedinečná příležitost uskutečnit s touto velmi populární kapelou rozhovor. Na pódiu nás už vyhlíží velmi sympatická produkční a společně míříme do šatny.

Igor, Roman, Ivan, Dušan, Zoli a Vilo s úsměvem na tváři podepisují kartičky pro své fanoušky, občerstvují se pivem a vínem a užívají si chvilky odpočinku. Konečně se mě ujímá Igor a usedáme do nejklidnějšího koutu v místnosti a pouštíme se do práce.

Už několikrát jste vystupovali na vánočních koncertech v Opavě nebo dnes právě tady v Dolním Benešově. Poměrně často se do tohoto kraje vracíte, je to tím, že se Vám tady tak líbí?

Tím, že nás volají. My hrajeme strašně rádi tam, kde nás zavolají. Ty kulturáky a náměstí jsou plné a ti lidé ví, že pro ně uděláme vše a rádi zaplatí vstupné, protože vědí, že všechno dostanou. Ruka ruku myje se tomu říká.. Jednoduše proto a pak ty koncerty vypadají tak, jak vypadají.

V nedávné době jste vydali své další cd THE BEST OF NO NAME, proč jste se rozhodli pro rekapitulaci svých největších hitů?

V podstatě my jsme na profesionální scéně už 12 let a kapely vydávají tu „bestofku“ po takovéto dekádě. Vlastně dva roky čekáme. Chtěli jsme ještě jedno album v Rovnováhe, které jsme vydali, a bylo v podstatě velmi úspěšné, prodalo se okolo desetitisíce kusů, takže i z toho tam jsou nějaké písničky např. V Rovnováhe, Duša a ja. Tak a přišel vhodný čas, přišlo turné, vydání „bestofky“ byla to taková oslava deseti let. Jsme velmi spokojení.

Před pár měsíci jsem zde měla také příležitost uskutečnit rozhovor s kapelou Chinaski, se kterou nejen koncertujete, ale také vydáváte nové písně nebo křtíte své CD, čím to, že si tak rozumíte?

Je to byznys no. (smích)

Chinaski mi odpověděli, že jste velicí kamarádi.

Určitě, určitě. My jsme začínali proslavovat je na Slovensku a oni nás proslavili v Čechách. Byla to taková družba, dalo by se říct. Taková vzájemná pomoc. Nápad s písničkou Ná, ná, náá byl vlastně nápad bubeníka Pavla Grohmana, spojit českou a slovenskou kapelu. A pak jsme se toho ujali my a dopadlo to tak. (smích) Neskromně tak geniálně jak to dopadlo. Oni jsou fajn, jsou vstřícní, jsou normální, na nic si nehrají. Jsou prostě slavní, mají svoje publikum a populární jsou také u nás a ta spolupráce byla velmi pohodová. Naložili se Pražáci do vlaku a jeli na východní Slovensko a my jsme se o ně postarali. Pak my zase k nim, pustit jim tu písničku a tak teda, že jo. Je to takové příjemné, když kapela na vaší úrovni v podstatě velmi populární si poslechne vaši písničku a hodnotí, zda je dobrá, je to takové riziko, jdeme s kůží na trh. Je to stejné jako když vy novinářka půjdete za jiným novinářem a řeknete pane to je můj článek, co si o tom myslíte, tak je to takové  …

Očekávání?

..očekávání, ale jsme dost sebekritičtí, skromní velmi ne, ale sebekritičtí ano a prostě jsme věděli, že ta písnička je prostě pecka. Nebylo tedy o čem hovořit, ta písnička je krásná, padl tam kompliment, že za takovou písničku by se nestyděl ani Jarek Nohavica. Byli jsme polichoceni touto spolupráci. Zítra jsme na Československé Miss a tam si to lupneme ještě jednou.

Spolupracujete ještě s nějakými kapelami nebo sólisty? Pokud ne, plánujete něco takové v budoucnu?

Nabídky jsou, jsou i špičkoví interpreti. My se, ale vyhýbáme těmto projektům. Projekt s Chinaski byl opravdu jedinečný, dáme si pauzu, ať si trošičku oddychneme od ostatních no a ať se trápí všichni sami, my se trápíme sami 12 let. Ať si vybojují ten svůj úspěch. My jsme vlastně oslovili Chinaski a byl to takový společný nápad, jim to tak trošku trvalo, protože v tom čase, kdy jsme to vymysleli, přišlo úmrtí v jejich kapele a než se s tím vyrovnali a tak dále…

Kterou ze svých skladeb máte jako frontman kapely osobně nejraději?

Tabáček teda.

Vážně?

(smííích), néé tak od nás je to písnička Cesta, písnička Čím to je, Ná, ná, náá to nám tak hezky vyšlo a Žily, Ty a tvoja sestra no vlastně všechny. To je těžké, to jsou všechny naše děti. Máte děti?

Néé, ještě ne.

Ale když budete mít, držím palce (smích), to je paráda, já mám dvě. A to když se zeptáte, které dítě máte raději, to je taková blbost, říct třeba dcerku. Všechny ty písničky jsou naše děti, každá ta písnička má jiný motiv, to je strašně těžké říct. V něčem je geniální Cesta v něčem Čim to je, něco Žily. Za těch dvanáct let, každá ta písnička zapadla tam, kam patřit má.

Eurovizní šílenství postihlo už i Slovensko. Neplánujete účast v nadcházejících letech v národním kole Slovenska?

Určitě ne. My jsme tam byli jako hosti, což je velmi lichotivá pozice. Na co být soutěžící, nám se nelíbí ta metoda hlasování, u vás v Čechách jste o to náročnější, že člověk může dát jen tři hlasy. U nás ten Slavík a všechny ostatní soutěže fungují tak, že můžeš poslat hlasů kolik chceš. A potom ten Slavík vypadá takhle, že ten co vyhraje je tak oblíbený, ale většinou ani moc nevystupuje. My jsme tento rok byli čtvrtí a máme plné haly plné kulturáky, prostě krásné, hrálo se v rádiích. Vůbec na tom Slavíku jsme byli druzí, třetí, druzí, teď ty kapely hlasují samy za sebe, je to takové trapné. To už musí člověk asi dospět, aby si toto uvědomil. U vás jste v těchto věcech náročnější minimálně v Českém Slavíkovi.

Patříte mezi velmi populární a uznávané kapely jak u nás tak na Slovensku. Získali jste řadu ocenění, dokonce i Českého Slavíka bez hranic, které je pro vás to nejkrásnější, kterého si nejvíce vážíte?

No to je asi ten Slavík. (smích) Máme asi šest stříbrných a jednoho bronzového na Slovensku. A u vás prostě jen zlaté Slavíky. Asi to zlato z toho zahraničí, já si toho nesmírně vážím. Cenu za nejuváděnějšího slovenského autora v zahraničí. Ale jinak máme vše, kapela, skladba roku, text roku, kromě toho Slovenského zlatého Slavíka máme všechno. Ale nijak to neřešíme, pokud máme dobrou hudbu, tak lidi chodí. (smích)

Od začátku roku máte opravdu nabitý program, koncerty, plesy a mnohé další, zbývá při tom všem čas na rodinu?

No jasně. Tak lidi si myslí, že ti muzikanti jsou málo doma, ale my jsme doma od nedělního oběda do čtvrtka. Hrajeme v pátek a v sobotu. Když je promo nebo se točí klip tak je to horší. U nás je problém to, že musíme cestovat z Košic. Ale máme tam skvělý setup to sestavení, máme tam právníka, lékaře, ten když si kýchneme tak už jsme v posteli, teď přeháním, prostata a tyto věci. (smích) Jsme pod kontrolou a je to dobré. Nemáme důvod odjet z Košic. Dneska jste z Košic v Praze letadlem za 55 minut, cenově stejné jako auto. Do Ostravy jsme dneska přijeli vlakem. Dálnice se u nás staví závratným tempem, fantasticky. Proto jsme vyzkoušeli ten český, moravský trh, protože jsme z Košic „kultura těsně u Moskvy“.  Doma jsme dostali cenu města za desetiletou propagaci a dělání dobrého jména města, toho si velice vážíme.

Teď ve světě panuje hospodářská krize, poznamenala vás nějak tato nynější situace?

U nás ne. (smích) Tak na Slovensku ano, ale nás se to netýká chvála bohu. Je to tak, že pokud patříte do Československé TOP 5: Kabát, Elán, Chinaski, No Name, Kryštof tak prostě je práce dost. 7. května 2009 jsme odehráli tisící koncert, to bylo na náměstí v Košicích, kde bylo asi sedm tisíc lidí, strašný masakr, více jak na silvestra, více než když naši hokejisti vyhráli mistrovství Slovenska. To byl mega úspěch. Od té doby jsme odehráli už asi sto. Muzikant, který nehraje je mrtvý, dobrý muzikant by měl stále hrát. My hrajeme pořád, buď to jsou plesy nebo koncerty. Už dneska je jasné co budeme dělat rok a půl dopředu, 11. září 2011 prý hrajeme v Českých Budějovicích jak je uvedeno na našich stránkách (www.no-name.sk). My o tu práci naštěstí nemáme nouzi. Neumíme vlastně pokrýt všechny nabídky, což je mi velmi lichotivé.

A když už jsme u té ekonomie, jak jste si zvykli a jak jste spokojeni s eurem jako vaší národní měnou?

My jsme spokojeni. Všechno je jako v uvozovkách dražší, ale psychologicky je to super. Vaše škodovka Mladá Boleslav ta při posílení koruny ztrácí hodně peněz, to je ekonomický ukazatel, který je hrozný, tím jako posiluje česká koruna. Když už nás člověk vyrobí nějaký výrobek za tři eura, tak je to stejné v Německu, ve Francii. Důchodci se těší, že máme stejné peníze jako Němci, ale je tam 500 euro rozdíl. Pro nás jako Slovensko je to dobré přechod na euro, protože máme stabilní měnu, evropskou měnu. No zase turistický ruch v Praze oproti Bratislavě…… Praha je prostě Praha, české pivo je české pivo a holky jsou stejné jak u nás tak u vás. A máte vynikající český hokej, no vlastně, ale teď jsme lepší my. (smích)

Igor na mě zapůsobil velmi sympaticky. Říká to, co si opravdu myslí a má obrovský smysl pro humor stejně jako zbývající členové kapely. Obyčejných šest kluků s optimistickým pohledem na svět a spoustu energie k tomu z nich dělá neobyčejnou partu.

Málokdy se novinář setká s milým zacházením manažerů a producentů, já měla to štěstí. Manažer Lubomír Novotný a produkční Věra Novotná, kteří byli velmi vstřícní a i přes obrovské starosti s koncertem mi ochotně domluvili rozhovor, tímto bych jim ráda poděkovala ještě jednou. Nesmím zapomenout na psychickou podporu a fotografa v jedné osobě Jakuba Fichnu, kterému taky mnohokrát děkuji a samozřejmě samotné kapele No Name. V následujících letech bych jim popřála hlavně zdraví, štěstí, pohodu a spoustu koncertů, i když vím, že o ně nemají nouzi.

Lucie Steffková

Již pár měsíců se řadím mezi studenty Ekonomické Žurnalistiky na VŠB. Patřím mezi lidi, kteří se neustále smějí a snaží se vykouzlit úsměv i na jinak zabručených tváří. Miluju sport, upřímnost a nejvíce své přátele, bez kterých si život nedokážu představit. Tak to jsem já pánové a dámy, bez obalu, přesně taková, maková.