Carmen – vášeň, ženy, zpěv

Začátek představení je poněkud šokující, připadáte se jako v kině. Zhasnou se světla a na plátně umístěném na jevišti se objeví upoutávky na představení, která můžete shlédnou v Hudebním divadle Karlín. Nu, zajímavá možnost propagace, ale myslím, že trochu nevkusná. Do prostředí divadla zkrátka nezapadá.

Scéna je do detailů promyšlena – z města se stává les, z lesa bludiště se zrcadly, dívčí pokoj, cirkus, pláž a další. Na jevišti se objevuje i studánka s opravdovou vodou, ve které nalezne místo svého posledního odpočinku kapitán místní policie Zonyga. Na své si přijdou i milovníci tance. Při ohnivém flamencu v podání profesiolnách tanečníků se tají dech.

Atmosféru umocňuje i živý orchestr, jenž musí v druhé polovině představení snést nálet konfet vystřelených z prostorů nad jevištěm.

Pěvecké výkony v obsazení, které jsem měla možnost shlédnout, byly výborné. V roli Carmen excelovala Lucie Bílá, na níž bylo vidět, že si celé představení užívá do posledního okamžiku. Roli Garcíi, majitele cirkusu, ztvárnil Martin Pošta. Jeho zpěvu se nic vytknout nedá, ovšem kostýmu už trochu ano. Rozhodně se nechci pana Pošty dotknout, ale myslím, že jeho kostým nebyl zvolen zrovna šťastně. Rozhalená vrchní část oděvu a předlouhé vlasy mu nesluší. Zaujal mě výkon mladého zpěváka Roberta Jíchy, člena policie, který se zamiluje do Carmen, ač už je zaslíben starostově dceři. Jeho zpěv se divadlem krásně nesl a nejedna žena byla pohledem na něj okouzlena.

Podívaná je to opravdu velkolepá, ale otázkou zůstává, zda všechny efekty jsou nutné. Proti krásným tanečnicím na provaze, artistům ani ohnivým efektům nic nenamítám, ale živá zvířata na scéně jsou dle mého názoru už rozmarem. Lev, lama a velbloud jsou sice zvířata cirkusová, tudíž zvyklá  na život v zajetí a hlučné prostředí, ale i přesto se domnívám, že jim účinkování v muzikálu moc nesvědčí. Tristně působí zvláště lev, který je zavřen v kleci, do které se sotva vejde. Milovníkům zvířat může být útěchou snad jen to, že k životu má prostor větší.

Za zmínku stojí i budova divadla sama o sobě. Byla zničena při katastrofálních povodních v roce 2002 a posléze opravena, a to opravdu mistrovsky. Interiér připomíná prostředí zámku – malovaný strop, zdobené balkony, křišťálový lustr.

Představení bych zhodnotila velmi kladně. Pokud Vás baví show, neměli byste si tento muzikál nechat ujít. Dojem mi jen malinko zkazilo při děkovačce počínání Lucie Bílé, když se snažila vyburcovat publikum ještě k většímu potlesku a pak i k aplausu ve stoje (příčinou možná bylo, aby diváci již byli ve stoje a po potlesku opustili hlediště). Tato gesta mi přišla jaksi umělá.

A pokud jste zaslechli, že lístky na představení už se sehnat nedají, jedná se o mylnou informaci – více na oficiálních stránkách Hudebního divadla Karlín – www.hdk.cz.

Citace:

Zdroj: http://www.hdk.cz/repertoar/carmen/o-muzikalu

Katka Bartošová

Studentka cestovního ruchu na VŠE v Praze. Vyznačuje se velkou upovídaností a úsměvem. Miluje sport - tančí, plave, hraje fotbal, basket, jezdí na in-linech. Zajímá se o kulturu. Ráda poznává nové lidi a místa.