Jana Nováková píše už od dětství. Nejdřív psala jenom do šuplíku, později si založila blog a nakonec se rozhodla napsat knihu a vydat ji. Díky crowfundingové kampani tak spatřilo světlo světa humorné dílko s názvem Ze života blbky, skvělé odechové čtení, které vám zaručeně zlepší náladu.
Minulý rok vyšla tvá kniha Ze života blbky. I když na své webstránce píšeš, že sa čtenáři nemají ptát na to, co z knihy se skutečně stalo , já se na to prostě musím zeptat. Takže : jsou v knize části založené na skutečných událostech?
Čekala jsem takovou otázku. Některé části jsou založeny na skutečných zážitcích. Buď jsem u dané situace byla já, nebo někdo z mých přátel. Většina knihy je však smyšlená, aby si někdo nemyslel, že jsem až taková blbka.
Kniha vyšla pomocí crowdfundingové kampaně. Jaké to bylo, držet v rukách hotovou knihu?
Paleta plná knih mi byla dovezena přímo domů. Když jsem si přebírala zásilku, byla jsem tak nervózní, že jsem se nemohla ani podepsat. Pak jsem otevřela jeden balík a přičichla si ke knize. Miluji vůni nových knih! Musím se přiznat, že jsem na sebe v tu chvíli byla pyšná. Podařilo se mi dojít až do konce svého snu. Jen jsem nikdy svoji Blbku neotevřela pořádně a nečetla. Mám strach, že bych našla chybu.
Co tě přivedlo ke psaní?
K psaní mě přivedla asi láska ke čtení, umělecké sklony a básnické střevo, jak u nás s oblibou říkáme. Psala jsem odjakživa, takže těžko říci, co přesně mě k psaní přivedlo. Ale ten hlavní impulz k napsání a vydání Ze života blbky mi dal přítel. A co mě inspiruje? Lidský život. Jsou příběhy a situace, které vymyslí nejlépe sám život. Proto ráda poslouchám vyprávění a sleduji okolí. A pokud chci chytit psavou slinu, zalezu si do temné kavárny, pustím si hudbu a zbytek už nechám na svojí hlavě a představivosti.
Ze života blbky je kniha vtipná, pohodová, ale i dojemná. Jaké to bylo, psát takovouhle knihu?
Psaní je pro mě zábava. Jsem si vědoma toho, že Blbka není kdovíjak náročná četba, ale mě baví právě takové lehčí a občas zábavné psaní. Práci na knize jsem si užívala, jinak bych nenapsala slovo konec. Pokud se člověk trápí a hledá různé postupy, jak napsat alespoň odstavec denně, jak dokončit knihu během měsíce, je to podle mě špatně. Psaní by mělo plynout samo od sebe a ne se vynucovat. Stalo se mi, že jsem měsíc nenapsala ani řádek, jen jsem si dělala poznámky. Pak jsem si zalezla do svého světa a během jedné kávy napsala několik kapitol najednou.
Jaké jsou tvé spisovatelské plány do budoucna? Chystáš nějaké další příběhy?
Právě dokončuji druhý díl Blbky. Zbývá mi už jen pár stránek, ale jak jsem již popisovala výše, zrovna jsem v období, kdy mi to od sebe moc nejde, takže netlačím na pilu. Ačkoli věřím, že teď jsem některé čtenáře zklamala, protože už několik měsíců mě uhání o pokračování.
Lidi, co píšou, zvyčejně i hodně čtou. Která kniha tě nejvíc ovlivnila?
Mohu se přiznat, že čtu někdy až příliš moc. Překvapivě sahám spíše po válečné literatuře, literatuře faktu či po humoristických románech, než po nějaké červené knihovně, která by se asi u mě dala očekávat. Je těžké říci, kterou knihu mám nejraději. Obvykle odpovídám Saturnin. Ale co se týče psaní, mě samozřejmě nejvíce ovlivnil Deník Bridget Jones.
Začínajíci autoři to mají trochu náročné. Je něco, co bys jim poradila?
Nevím, jestli zrovna já mohu radit začínajícím autorům. Sama jsem ještě spisovatelské pískle. Pokud bych měla nějakou svou zkušenost předat, tak mě stejně nenapadá nic světoborného. Jen prostě pište, pište, pište. A nenechte se odradit od vydání vašeho díla.
Je něco, co bys chtěla odkázat svým čtenářům?
Zde by to chtělo asi nějaké filozofické zahloubání či poselství, že? To ode mě nikdo nemůže očekávat. Snad jen – neberte se tak vážně, což vlastně není ani tak zpráva pro mé čtenářky (pánové prominou), ale spíš pro ty, které odmítly Ze života blbky číst, protože je slovo blbka uráží. Udělat si ze sebe srandu a nazvat se občas pravým jménem, nikomu neuškodí.
Knihy, které napsala Jana Nováková:
Ze života blbky, 2016
Zdroj obrázku: startovac.cz