Bylo to krátké, ale zazněly všechny hitovky.. aneb koncert Wednesday 13 v Praze

Osmá hodina večerní a klubem Nová Chmelnice se začínají rozeznívat povědomé zvuky. Tuto noc zavítal do našeho hlavního města Wednesday 13, který se škatulkuje do nejrůznějších stylů jako horror punk, gothic rock a do mnoha dalších možných i nemožných. Ovšem většina fanoušků si tohoto podivína s nepřehlédnutelnou image, který zpívá například i v Murderdolls nebo Gunfire 76, vybaví jako milovníka Alice Coopera a béčkových hororů, které často běží na pozadí jeho klipů.

Neděle 4. listopadu tak měla být v podání tohoto chlapíka a jeho kumpánů, brázdících od října koncertní pódia se svou “Wednesday 13 Spook and Destroy World Tour“. Klub se zaplnil poměrně rychle. Bylo vidět staré známé, s kterými se potkáváme na těchto koncertech pravidelně, ovšem většinu osazenstva zabíraly samozřejmě fanynky. Těch každým rokem rapidně přibývá a dostat se přes ně do první řady je takřka nemožné. Ale tak to má být…  koncert mohl odstartovat.

Klasické intro je u Wednesdaye pověstné a ani v Praze nechybělo. Po něm nastoupil energický song Rot for me. Původně se očekávslo, že se začne jako obvykle hitovkou nového alba Calling All Corpses, ale i Rot for Me bývá častým startovačem těchto show. Každopádně Calling are Corpses nastoupila hned jako druhá. Celý repertoár, který si W13 pro Prahu připravil, šel ve jménu známých hitovek. Neopomnělo se na I walked with a Zombie, nebo slavnou Bad Things, která koncert zakončila. Zvláště příjemné bylo slyšet skladbu Rambo, už jen díky atributům, které si W13 k této písničce připravil. Tyto věci třeba v minulých letech Prahu minuly, už jen z důvodu malého počtu kytaristů, který měl za následek, že se tohoto nástroje chopil Wednesday sám. Tentokráte měl ale na starost pouze mikrofon a show tak mohla gradovat se vším všudy. I novému albu byl dán samozřejmě prostor a co by to bylo za koncert, kdyby bylo vynecháno I wanna be Cremated a další.

Bohužel mnoho songů z nového alba světlo Prahy nevidělo. Koncert skončil příliš brzo, avšak za velkého aplausu. Ačkoliv vše skončilo nečekaně rychle, někdy před desátou, tak byla hitovka na hitovce. Tentokrát se ale nedostalo na pomalejší skladby, které jsme mohli v Praze při koncertech W13 slýchávat (v roce 2007 se jednalo například o Haunt Me a o rok později Skeletons). Letos na ně nevyšel čas. Ale koneckonců nové album jimi taky nehýří. Níže můžete vidět set-list a když si spočítáte, že průměrná doba W13 songů se pohybuje kolem 3 – 4 minut, tak z toho dlouhá show moc nevychází. Ale co se dalo dělat.

Pokud bych měla srovnávat s minulými ročníky, tak u mě jednoznačně vítězí rok 2007. Tehdy byl koncert odehrán se vším všudy a nemusel se zkracovat kvůli rušení nočního klidu jako rok poté. Lidí přišlo sice o něco méně, ale o to lepší byla afterparty. Letos se na žádnou párty nedostalo, ale W13 je známý tím, že fanoušky málokdy zklame a ani letos tomu nebylo jinak. Takže se dostalo na nějaké podpisy a kdo se prodral davem, tak i na fotky.

Pár minut jsme přece jen získali před klubem, a tak nebylo možné se nezeptat, „proč ta show byla sakra tak krátká?“ Stačila jediná věta a došlo nám odkud vítr vane. W13 byl nemocný, prakticky mu dělalo problém mluvit (což také zhatilo plány s domluveným rozhovorem). Co více, odehrát koncert v takovém stavu, že to na hlase nejde poznat, je na smeknutí klobouku. Wednesday 13 opět předvedli, že patří mezi špičku a doufejme, že se u nás ukáží znovu.

Eva Peterková

Maminka mi vždycky říkávala, že Jsem velký lajdák!