Buďte volní, když můžou i motýli …

Hra překvapuje lehkostí, s jakou seznamuje diváka se životem mladého slepce. Pětadvacetiletý Don Baker se po letech strávených v zajetí rodinného sídla a starostlivé matky pokouší o nezávislou existenci v malém newyorském bytě. Od maminky k tomu dostane svolení a dva měsíce na zkoušku, během nichž, jak slíbí, ho ona nenavštíví.

Po měsíci osamocených večerů, které vyplňuje hrou na kytaru, se do vedlejšího bytu nastěhuje nová nájemnice, mladé ztřeštěné děvče, jež má herecké ambice, a pro něž je nejdůležitějším slovem svoboda. Jill nelení a ihned po příjezdu se pozve k sousedovi na kávu. Zatímco si povídají a pokuřují, Jill si přendá popelník do klína. V momentě, kdy Don suverénně odklepne popel na stolek, zarazí se. Zprávu o jeho slepotě dlouho „rozdýchává.“ Nakonec se uklidní a s Donem se vyspí. Dívka má jednu slabost – jídlo. Když zrovna hledá v ledničce něco k zakousnutí, vejde Donova matka. Jill, obeznámená s dohodou mezi ní a jejím synem, zvedne oči od chladničky a prohlásí: „To už jsem tady měsíc?“

Po soukromé rozpravě s Donovou matkou se Jill navázání vztahu s Donem začne obávat, aby mu později neublížila případným rozchodem. Sbalí si kufry a rozhodne se utéct na druhý konec města k mladému režisérovi, svému budoucímu zaměstnavateli.  Následuje ostrá výměna názorů mezi ní a Donem, který je jejím rozhodnutím hluboce zasažen. Nejprve vše vypadá ztraceně, neboť Jill práskne dveřmi a odejde, ale nakonec cit zvítězí a vše dobře dopadne.

Všechny postavy výborně glosují. Ironie, nadsázka, šokující trefnost a načasování, to jsou přísady, ze kterých se skládá zábavný koktejl, který pro Vás v divadle namíchali. Bohužel jsem nebyla schopná zapamatovat si všechny „hlášky“, proto jen pár pro ilustraci:

Don (k matce, jež ho oblažila nečekanou návštěvou): „ Matky a psi tě nikdy nenechají na holičkách…ale ani na pokoji.“

Jill (při soukromé rozpravě s Donovou matkou): „Něco mi to připomíná, něco mi to připomíná, ale co? Už vím. Sněhurku. Jak jí ta ježibaba podává otrávené jablko.“

V hlavní ženské roli excelovala Marie Doležalová, v současné době mediálně známá díky roli Saši v sitcomu Comeback. Dona ztvárnil člen činohry Národního divadla Lukáš Král, jeho matku Jitka Smutná, kterou máte možnost vídat v jednom z nekonečných seriálů na televizní obrazovce, Ordinaci v růžové zahradě. Sebevědomého režiséra si zahrál Jakub Saic, jenž svůj hlas propůjčil Andrému Fuxovi z akčního seriálu Kobra 11.

Chcete i Vy dojít naplnění citátu z Charlese Dickense? Chcete zažít volnost? Pak si udělejte čas na návštěvu Divadla Na Prádle a nechte své myšlenky poletovat ve víru této úžasné inscenace.

Katka Bartošová

Studentka cestovního ruchu na VŠE v Praze. Vyznačuje se velkou upovídaností a úsměvem. Miluje sport - tančí, plave, hraje fotbal, basket, jezdí na in-linech. Zajímá se o kulturu. Ráda poznává nové lidi a místa.