Bojíte se rádi? Aneb není horor jako horor…

Jistě znáte pocity jako je strach a děs – tyto pocity v nás má vyvolat silně emotivní dílo, které spadá do žánru horor. Nejde jen o literární žánr, horor se svým strachem nás provází již od počátku věků ve všech možných formách. Ať už jde o literaturu, hudbu, film, anebo i v reálném životě, kdy děsíme sami sebe. Protože v dnešní době se všemi možnými fobiemi, je snadné někoho vyděsit. Vždyť už malé děti se v knihách bojí vlků a různých „bubáků“, jelikož některé lidové pohádky jsou opravdu děsivé. Spolu s dětskou fantasií končí vyprávění pohádky pravidelnou kontrolou pod postelí, ve skříni a usínáním při slabém světle lampičky. A to nemluvím o pozdější noční můře, kdy se dítě probudí uprostřed noci s křikem.

Děsivé situace se vyskytují už v nejstarších zaznamenaných příbězích. Mnoho mýtů a legend používá scénář, který později použijí autoři hororů ve své tvorbě. Jsou jimi příběhy o démonech a upírech ve starých baladách, kronikách a eposech. Víru v nadpřirozeno najdeme především v období středověku a samotné křesťanství ji obratně využilo a samozřejmě i podporovalo. Ale moderní horor se vyvinul až z gotických románů, které na konci 18. století vytvářeli Horace Walpole a jeho Otrantský zámek, Ann Radcliffová a její Záhady Udolfa, nebo Matthew Gregory Lewis s knihou Mnich. Na ně pak v 19. století navázali další autoři: romány Dracula Brama Stokera, Frankenstein Mary Shelleyové, Ďáblův elixír E. T. A. Hoffmanna a do jisté míry i Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda Roberta Louise Stevensona, jsou dnes považovány za základní díla hororového žánru, stejně jako mnohé povídky Edgara Allana Poea – Černý kocour, Předčasný pohřeb, Jáma a kyvadlo.

Dnešní horor bývá často součástí něčeho dalšího, ať už jde o sci-fi, fantasy, detektivku a i dělicí čára mezi hororem a thrillerem bývá opravdu tenká. Jako fantasy je v hororu často použito „nadpřirozené zlo“, kterým může být ďábel, démon, duchové, upíři, lykantropové, temní bozi nebo čarodějové. Jejich charakteru se jen zřídka věnuje pozornost: jsou to jednoduše zabijáci. Ostatní hrdinové často nemají šanci je porazit, jejich „vítězstvím“ je prostě přežít.

Mezi nejvýznamnější autory hororové literatury patří Stephen King a právě jeho tvorba mívá často prvky fantasy nebo sci-fi. Napsal díla jako Carrie, Prokletí Salemu, Řbitov zviřátek, To, Mlha, Pavučina snů – přičemž většina jeho děl byla i zfilmována. Je rovněž autorem studie Danse macabre, což je jedna z nejpodrobnějších publikací, zabývajících se tématem hororu.

Horor se ještě dělí na „fantasy“ a na „reálný“. A právě na ten reálný horor ne každý má žaludek. Jsou to situace, které by nás mohly potkat v reálném životě a působí velmi skutečně. Ovšem pokud si nejste jisti, zda zvládnete literární horor, určitě můžete sáhnut aspoň po filmu. Literární a filmová tvorba se u tohoto žánru velmi prolíná a kdo by neznal Alfreda Hitchcocka a jeho film Ptáci nebo Stevena Spielberga a jeho Čelisti.

Kateřina Müllerová