Bernauer Straße: Poslední kusy zdi

Bernauer Straße

Berlínská ulice, kde hranice kopírovala fasády domů, byla svědkem nedlouho po stavbě zdi mnohu útěků. Jižní domořadí bylo součástí východního bloku, zatímco zbytek ulice a domy na severní straně zůstaly v západním francouzském sektoru. Lidé skákali z oken na matrace položené na dlažbě nebo do hasičských plachet. Ne všichni byli úspěšní, jsou známy dva případy úmrtí. Trvalo necelý jeden měsíc než byli obyvatelé domů na  Bernauer Straße vystěhování. Zůstali zde jen prázdné domy, kde okna byla pro jistotu zazděna. Následně byly domy strženy. Místo nich tu byla zeď.

Samostatný osud má také Versöhnung kirche, kostel, který měl tu smůlu, že jednou stěnou procházela berlínská zeď. Kostel, který přežil 2. světovou válku, nepřežil komunistický režim NDR. Protože zasahoval do pohraničního pásma, byl nedlouho po stavbě zdi taktéž stržen. Na jeho místě stojí dnes netradiční kaple – Die Kapelle der Versöhnung (pozn. red. versöhnung – v překladu usmíření), která byla slavnostně otevřene v 11 let po pádu zdi 9. listopadu 2000. Spojnicí mezi kaplí a zachovaným příhraničním pásmem je stálá výstava The Extension of the Berlin Wall Memorial, která připomíná osudy ulice v čase 20. století.

Když už se blížíte k pásmu smrti, víc než ono samotné Vás z ulice zaujme památník tzv. „dokumentační centrum“ s vyhlídkovou plošinou na rohu ulic Bernauer Straße a Ackerstraße. Pásmo smrti ale také nepřehlédnete, pokud však nemáte domluvenou prohlídku, do prostoru mezi zdi s uhrabaným pískem se nedostanete. I tak je ale zajímavý pohled z východní strany, kdy je mezi panelovými bloky vidět právě jen písek a protější zeď. Patrná je i betonová cesta, která měla pohraničníkům urychlit přístup k lidem, kteří se snažili o útěk. Tento pohled se však obyčejnému člověku sotva nabídl, když už se k této stěně dostal a nebyl členem Stasi či SED s patřičným oprávněním, byl nejméně podezřelý z pokusu o útěk.

Vstup do dokumentačního centra je zadarmo, v multimediální místnosti se můžete kouknout na film o stavbě zdi a úspěšných útěcích. Film je seskládán z raritních záběrů americké, britské a francouzské armády, ty stavbu zdi nejen bedlivě dokumentovaly, ale samozřejmě i natáčely. Smutné jsou především záběry, kdy se lidé přes zeď loučili, zakrátko nato totiž byla zeď tak vysoká, kdy se neviděli. V další místnosti se promítají fotky u kterých turisté rádi usínají a v neposlední řadě jsou obě místnosti posety informačními panely, jejich četba na slušnou hodinku vydá. Hned dole je obchod se suvenýry, pro turisty bych ho velmi doporučil, najdete zde knihy a plakáty týkající se Berlína bez výrazné „obchodní přirážky“, takže můžete oproti ostatním obchodům v centru města několik eur ušetřit.

Z terasy nad dokumentačním centrem je krásný výhled na televizní věž, která stojí na Alexandrplatzu, když ale sklopíte hlavu dolů vidíte pohraniční pásmo smrti, zeď na západní straně byl vysněný cíl. Překonat však několik metrů písku, když po Vás z dnes už neexistujících věží střílí kulometem pohraničníci, bylo v posledních letech před pádem takřka nemožné.

Pokud jste v Berlíně a chcete se jet na místo podívat, doporučuji jet z Alexandrplatzu U-bahnem U8 na stanici Bernauer Straße, hned při východu z metra minete ukazatel, kterým směrem k se k památníku dostat a informační tabuli, které jsou rozmístěny na významných místech, kudy berlínská zeď probíhala.

Michal Prouza

Absolvent žurnalistiky na Fakultě sociálních studií MU a ekonomie na Ekonomicko-správní fakultě MU. V projektu LaCultura.cz by měl být na pozici šéfredaktora, zkušenosti nabíral šéfredaktorováním mutace časopisu Prvákoviny, občasným přispíváním na web Idnes.cz, psaním na již neexistující vlastní blog, vytvářením PR článků. Web LaCultura.cz vede a provozuje pro zábavu a zájem o kulturu s lidmi, kteří tyto zájmy sdílí také. Zajímá se o kulturu, ženy, pivo, Portugalsko a Web "2.0".