Pokus o feministický manifest nevyšel

Radikální feminismus nikdy neměl na růžích ustláno. Jak dokládá bell hooks, autorka eseje Feminismus je pro všechny, boj se nevedl jen s patriarchátem a jeho vzorci, ale i mezi různými frakcemi uvnitř feministického hnutí. Autorka musela během svého života čelit hned trojí diskriminaci. Jako žena bojovala se sexismem, jako afroameričanka s rasismem a jako radikálně levicová autorka s politickou ostrakizací.

Ve své eseji dokázala poměrně trefně proprat špinavé prádlo, které má hnutí tendenci spíše potlačovat, ať už jde o zradu liberálních feministek, které se po dosažení třídních privilegií vzdaly svých ideálů či o reprodukci patriarchálních rolí v případě matek samoživitelek.

Ideově se hooks přihlásila k tradici druhé vlny feminismu, která již vyzrála a přinesla novou taktiku – součástí hnutí musí být i muži, protože i oni jsou obětí sexismu. Bolestivé fňukání heterosexuálních bílých šedesátníků, jimž se hroutí svět, je toho víc než výmluvným dokladem.
Některé již překonané názory (třeba slogan „feminismus je teorie, lesbismus je praxe“) sice autorka nepodrobuje příliš hluboké kritice, ale předpokládejme, že na to v knize nezbyl prostor.

Potud je kniha osvěžující akademickou agitkou. Jaký byl však cíl textu? Autorka v úvodu tvrdí, že feminismus byl co do teorie vždy poněkud roztříštěný a ona chtěla být tou, která vše srozumitelně sepíše do jedné knihy, aby vytvořila „příručku – krátký, snadno stravitelný text“. Z toho by čtenářstvo pochopilo, že cílovou skupinou budou právě neprivilegované, chudé a barevné ženy, které po pochopení feminismu v třídním kontextu mohou vytvořit masové sesterstvo. Kniha je však pravým opakem – změť akademických výrazů a teoretických hypotéz má potenciál oslovit výhradně feministy a feministky z privilegovaného akademického prostředí.

Žena, která má kvůli patriarchální a třídní diskriminaci menší přístup k informačním zdrojům, si po večerech nebude číst o „tělesné integritě“ ani „paradigmatech dominance“. Knížku prostě odloží. Jak by se dal text napsat lépe a čtivěji? Třeba ubrat na akademičnosti a zahrnout do knihy více příkladů z praxe. Zmínit situace, kdy se patriarchát projevuje v běžném životě, zejména takové, které už ženám s patriarchálními vzorci vůbec nepřijdou toxické. Ilustrovat na nich důsledky této dlouhodobé tolerance.

Možnou cestou může být třeba podobný text nigerijské autorky Chimamandy Ngozi Achidie Feminismus je pro každého. Rozdíl mezi akademičkou a profesionální spisovatelkou je však znát a Achidie ví, jak text zaměřit na běžné čtenáře. Pokus bell hooks skončil v půli cesty.

Ukázka:
Muži jako celek mají z patriarchátu největší prospěch, protože se domnívají, že jsou nadřazeni
ženám a měli by nám vládnout. Tyto výhody však nejsou zadarmo. Výměnou za všechny výhody, které muži z patriarchátu získávají, se od nich vyžaduje, aby ženám dominovali, aby nás vykořisťovali a utlačovali, a pokud je to nutné, aby patriarchát udrželi třeba násilím. Pro většinu mužů je obtížné být patriarchy. Většině mužů vadí nenávist a strach z žen, násilí mužů na ženách, a to i mužům, kteří toto násilí udržují. Mají ovšem strach se svých výhod vzdát. Co by se stalo se světem, který tak důvěrně znají, kdyby se patriarchální uspořádání změnilo?

Filip Šimeček

Aktivista, publicista, pedagog, herec, včelař. Brainstorming mi nikdy moc nešel:)