BANDABAND: Jediný, co mě vždy postaví na nohy, je tahleta banda

Jak to už chodí na akcích podobného ražení, největší „nedočkavci“ dorazili do hudebního Klubu Parník ještě před sedmou hodinou večerní, aby zaujali co možná nejlepší pozice pro zhlédnutí koncertu. Ve většině případů to vůbec ani není třeba, neboť nebývá zvykem, aby sál byl aspoň do poloviny zaplněný. Avšak výjimka potvrzuje pravidlo! Do hodiny v hudebním klubu nebylo doslova k hnutí! Člověk si musel v duchu pomyslet – komu čest, tomu čest, aby se ostravská kapela regionálního významu těšila takové oblibě u posluchačů.

Úder třinácté minuty osmé hodiny večerní sebou nesl příchod bosého zakladatele skupiny Martina Reka a jeho líčení „barevné“ historie BandaBandu. Ve svém úvodním proslovu všem přítomným posluchačům vysvětloval úplné prvopočátky BandaBandu, proč zrovna vystupují a slaví své patnácté výročí v prosinci. Martin Rek postupně vyzýval své staré spoluhráče, aby si ještě jednou s ním zahráli a ukázali, že po tolika letech stále mají co nabídnout. A tak například bývalý baskytarista Milan Sýkorský, který již před nějakou dobou svou hudební kariéru pověsil na hřebík, opět vyhrabal z půdy svou čtyřicetiletou rozvrzanou Jolanu a ukázal, že ani dlouholetá pauza nemusí mít žádné fatální následky na jeho kvalitě hraní. Ve staré sestavě skladbami Hej paní vrchní, Blues rozbitých houslí a Kouká, rozpumpovali a rozdováděli publikum na další pecky jejich dosavadní tvorby.

A pak už to jelo. Jeden song lepší než druhý. Celý set list byl průřezem všech jejich dvou alb Zážitkomat a The Best of. Dvě alba za patnáct let, to sice není žádná sláva, ale v případě BandaBandu naštěstí platí, že méně bývá více. Za celé tři hodiny a půl kapela dokázala nejen ukázat, že hraní naživo jim nedělá vůbec žádný problém, ale i projevit své herecké a komické sklony k žertování. Mezi povedené výstupy patřila „scénka“ pošťuchování syna Adama Reka a jeho otce Martina Reka při představení písně s názvem Nízkej tlak. Jak už nám samotný název napovídá, terčem pomyslného posměchu se stalo Martinovo občasné motání hlavy, pocity slabosti, únavy apod. A jelikož čas je neúprosný, u každého člověka se projevují známky stárnutí. V případě našeho frontmana kapely by však asi platilo, že postupně zraje jako víno.

BandaBand pojal celý večer jako již zmíněnou rekapitulaci své existence. Postupně se na scéně ukázali téměř všichni členové, kteří měli co dočinění s touto kapelou. Na jaře roku 2010 došlo v kapele k velkému třesku, přišli noví členové, ze staré sestavy zůstali jen zakladatelé Martin Rek a Vladislav Georgiev. Obsazení skupiny je zatím následující:

Martin Rek – kytara, zpěv

Vladislav Georgiev – housle, zpěv

Adam Rek – perkuse

Tomáš Zetek – saxofon

Karel Pech – baskytara

Pavel Švec – bicí

Jak Kavka – piano

…a také občasná posila v podání trumpetisty Jana Štěpánka

Nic naplat, každý musí nějak vydělávat peníze, uživit hladové krky své rodiny, či chodit do školy, proto je velmi těžké nalézt dobu, kdy všichni členové by měli čas a mohli se věnovat hudbě. Tudíž není překvapením, že vznikla tzv. ořezaná verze BandaBandu – BandaBand Light ve složení těch, kteří si zrovna najdou čas.  Tato sestava má něco do sebe – dobrá čitelnost všech nástrojů, příjemně tichá a přesto rytmická hudba.

BandaBand vznikl jako narychlo utvořená předkapela hudební skupiny Barovka již v roce 1998, nicméně časem to nabralo rychlejší obrátky a zrodila se regulérní formace, kombinující blues, funk, rock, jazz a latinu. Ne, že by tomu bylo v minulých letech jinak, ale kapele to v aktuální sestavě výborně šlape a společně tvoří dynamický, energií nabitý a perfektně sehraný celek, který funguje jako jedno tělo, jako jeden kompaktní organismus. Jakékoliv laciné pózy jsou jim k mé nesmírné úlevě zcela cizí. Nechybí jim osobitost, ironie, nadsázka, jistý šarm či vzájemné popichování. Je zcela zjevné, že BandaBand se chce hlavně hudbou bavit. Celým sálem se vznášela pozitivní energie, která byla extrémně nakažlivá.

Písně jsou tematicky rozmanité, i když jisté vztahové pojítko tam přece jen najdeme. Martin Rek si nahlas zažertoval, že to vypadá, jako by se texty jejich písní pouze vztahovaly k chlastu či k holkám (připomeňme skladby, jako Nalej mi, lásko; Hej paní vrchní; Někdy se jdu opít; Blůzky), ale při poslechnutí mnoha skladeb tomu tak úplně není. Kromě starých písní bychom neměli opomenout i úplně nové skladby, např. Malý Bulhar z Ostravy, který složil a také nazpíval houslista Vladislav Georgiev. Kdo však zná předchozí tvorbu skupiny, toho nemůžou nové výtvory tohoto ražení nijak překvapit. Jednalo se o opravdu povedené zpracování tanga, jen kvůli technickým potížím jsme si nemohli vychutnat houslové sólo Georgieva.

Ale co by to bylo za oslavu bez pořádného narozeninového dortu? Ano, tušíte správně, nechyběl ani velký dort, který představoval takovou milou pozornost od BandaBandu. V půlhodinové přestávce jen málokdo odolal vábení sladké pochoutky.

Konec koncertu se nesl v rytmu písně Po tobě jede, nechybělo závěrečné představení všech členů kapely a navíc se všichni v plné parádě vyřádili na krátkých sólech, obzvláště velký prostor dostali perkusionista Adam Rek s bubeníkem Pavlem Ševcem. Ale jelikož publikum stále nebylo dost nabaženo, dostali přídavek v podobě desetiminutového Pondělního rána, přičemž všichni do toho dali veškerou energii, která jim po třech a půl hodinách hraní ještě zbyla.

Foto:Marek Šurkala

BandaBand

Klub Parník Ostrava

27. 12. 2013

Eliška Okapová