Asimov = SCI-FI. Nebo ne?

„Jak ví na téhle planetě téměř každý, Isaac Asimov byl tím nejtalentovanějším, nejproduktivnějším a nejproslulejším spisovatelem sci-fi, jaký kdy žil. Mnohem méně lidí ale ví, že během své kariéry rád bavil sebe a své čtenáře psaním povídek patřících do žánru fantasy. Stejně jako velikáni viktoriánské prózy, které tak obdivoval a jež tolik připomínal vážností i pracovitostí, psal Isaac Asimov, aby pobavil a zároveň i poučil: své čtenáře udivoval, rozptyloval, a někdy je prostě okouzlil či oslnil. Asimovy fantasy vznikaly často na jediné hříčce či nápadu.“

Těmito slovy začínají knihu její vydavatelé. A mají svatou pravdu. Kniha Trocha magie s podtitulem Poslední sbírka povídek fantasy pochází z roku 1996 (její český překlad pak vyšel o dva roky později) a je pravdou, že sice neoplývá statečnými barbary, moudrými čaroději, draky chrlícími oheň, záludnými démony a dokonce ani krvežíznivými upíry. Jedinou nadpřirozenou postavou, kterou v knize najdete, je dvoucentimetrový (ano čte správně, dvou-centimetrový) mimozemšťan Azazel (v knize nejčastěji oslovován „Ó, božská všemohoucnosti“ – zejména proto, že po oslovení následuje prosba o vyřešení zapeklitého problému). Tohoto všemocného vesmírného trpaslíčka si smí kdykoli přivolat na pomoc George, vedlejší postava knihy a jeden z hlavních vypravěčů příběhů skrytých uvnitř naší knihy.

V židovské Bibli a také v Islámu je slovem Azazel označována nadpřirozená bytost spojovaná s padlým andělem či samotným Satanem. Podle výkladu Písma byl Azazel přímo vůdcem padlým andělů na počátku světa. Ženy učil líčit se a muže vyrábět zbraně, čímž je někdy brán jako ten, kdo na svět přinesl žárlivost, marnivost a svár.

Přestože se jedná o povídky ryze lidských osudů a kromě zjevování Azazela (a samozřejmě jeho mocných změn v osudu jednotlivých lidí) na žádné další nadpřirozené jevy nedojde, nudit se nebudete. Naopak. Z ničeho nic zjistíte, že jste v polovině téměř třísetstránkového svazku, složeného především z dříve knižně nevydaných povídek kořeněných hrstkou ironie a samozřejmě trochou magie.

Kniha se skládá ze tří částí: Poslední fantasy povídky, O fantasy a Za hranicemi fantasy. O první části toho již bylo řečeno dost, a tak se teď zaměříme na další dvě části složené z autorových esejí a úvah, které se týkají převážně literárního světa fantasy a sci-fi. Zatímco třináctero esejí v části O fantasy, posuzuje dnešní vnímání literatury, zkoumá podstatu a inspiraci Tolkienova díla nebo prostě ukazuje ty staré dobré pohádky v pravém světle, třetí a zároveň nejkratší část knihy (7 esejí) přibližuje čtenáři samotného Asimova v podobě jeho myšlenek o našem (jeho) soudobém světě. Osobně se mi nejvíce líbila esej o lidské pověrčivosti s názvem Zaklepat na umělou hmotu, která ukazuje, že patrně i dryády a mytologická stvoření musí jít s dobou, stejně jako lidská pověrčivost nebo fantazie.

Závěrem mého příspěvku nezbývá než souhlasně pokyvovat nad závěrečnými slovy prologu vydavatelů knihy: „ V jednom ze svých esejů Asimov cituje svého přítele Arthura C. Clarka a jeho známý bonmot, že „patřičně vyspělou vědu nelze rozeznat od magie“. Totéž lze říci o kouzelných povídkách „dobrého doktora“, jak se Asimovi občas říká – jsou leckdy fantaskní, elegantně podané, napsané skvělým spisovatelem, který je čirou náhodou vědec, a … a vůbec, je v nich víc než TROCHA MAGIE.“

Renata Dorňáková

Co o sobě říci? V etapách relaxace (od programu motorová myš) pak není nad šálek lahodného maté a dobrou knihu s uchvacujícím příběhem.