Rozpůlený dům

„Člověk by neměl svoje štěstí stavět na neštěstí druhých.“– citace z knihy, str. 267 –

V úvodu samotného tzv. „famílienrománu“ je nám přiblížen zapeklitý romantický mnohoúhelník mezi chlapci z německé rodiny Hollmannů a Zdenky pocházející z české rodiny Honců bydlících ve vesnici jménem Benecko v Krkonoších, které spadají na území Sudet. Vincek byl do Zdenky blázen, Emil ji miloval na tajňačku a Hanz by ji nejraději jen chlapsky svlékal očima a sváděl.

S příchodem první světové války se všechno mění. Postupně jsou do válečného běsnění zatáhnuti všichni tři sourozenci. Vincek se změnil k nepoznání, avšak láskou ke Zdence hoří dále, je to vlastně jediná útěcha, která ho drží při životě v hrůzných podmínkách fronty. Zdenka však neměla stání a Vincka během jeho válečného nasazení podvela s jeho bratrem Hanzem. Ten však na vroucí lásku nevěřil a těšil se pouze z užívání si s ženami. Nezabránilo mu v tom ani narukování. Emil během svého válečného působení v Rusku poznává tajemnou místní židovskou dívku Žeňu, s kterou se ještě před návratem do své rodné vísky ožení.

Není překvapením že ze sexuálního poměru mezi Zdenkou a Hanzem vznikne nový život jménem Arnošt, o kterém však zatvrzelý a sebestředný muž nechce ani slyšel. Ba naopak, rozhodne se svést Zdenčinu nejlepší kamarádku pocházející z poměrně dobrých rodinných, ale zejména finančních poměrů. Ožení se s ní a brzy přijdou na svět jejich společné děti Konrád a Greta. Zdence nezbývá než zasvětit svůj už tak dost mizerný život válečnému navrátilci Vinckovi, který každým činem i slovem Arnoštovi dává najevo nenávist vůči jeho původu. Jeho prvorozený syn Hanskarl, to je jiná – tomu dá a odpustí naprosto vše. Je jeho největší pýchou.

Vincek i Hanz jsou silnými nacionalisty, jednoduše Němci každým coulem bojující za práva německých obyvatel v Sudetech. Fakt, že se oba oženili s českými ženami sebou brzy přivede mnoho rozepří a problémů.

Vše se mění s megalomanským chtíčem jednoho kníratého tlučhuby. S projevem „Utrpení sudetských Němců je nevýslovné. Pro každý národní projev vůle jsou haněni a štvání jako divoká zvěř.“ (citace z knihy, str. 218) vzrůstá u německy mluvící části obyvatel nevraživost a nepochopitelná nenávist. Nejprve vůči všemu židovskému, následně i vůči všemu českému. Najednou se ukazuje pravá tvář lidí, vedle kterých celý život žijete, projevila se jejich neblahá stránka osobnosti v těch nejtěžších chvílích. Ta nepředstavitelná nenávist a zášť mi doslova trhala srdce.

S druhou světovou válkou vzrůstá očerňování německými sousedy na své české spoluobčany, s kterými si dříve připíjeli na zdraví.

Román nezapomíná ani na nesmírnou odvahu a statečnost nejen partyzánů, ale i těch Čechů, kteří se za svoji národnost nebáli bojovat do poslední chvíle. Těmto lidem patří nesmírný obdiv. Stáli si pevně za svými názory, ač tyto projevy mohly často vést přímo do spárů gestapa či hůře, okamžité smrti zastřelením.

Krásně je vykresleno také „převlékání kabátů“ těch, kterým se to podle momentální situace hodilo.

Dobové fotografie doprovází vyprávění tohoto pozoruhodného příběhu. Jen mě mrzelo, že u fotografií nebyly žádné popisky, díky kterým bych si mohla určité osoby v příběhu spojit s konkrétními tvářemi.

Kniha se skládá z krátkých, za to úderných kapitol, které mi naprosto fantasticky vyhovovaly.

Autorce se velice pěkně povedlo zpracovat román výborných kvalit. Čerpá z archivů i starých fotografií. Sama z roku Horáčků (dříve Hollmannů) pochází, Zdenka byla její prababička, Arnošt dědeček. V díle se vypisuje z pocitů rozpolcenosti, protože část rodiny musela být odsunuta a je samozřejmé, že si s sebou nesla pocity křivdy, druhá část rodiny mohla zůstat za jistých podmínek. Například Emil sympatizoval s Čechy a vstoupil dokonce do legií, zatímco druhý z bratrů se přátelil se samotným Heydrichem.

Další informace a knize a ukázku k přečtení naleznete na webu nakladatelství Argo – zde.

Román popisuje delší časový úsek vývoje národních vztahů v Sudetech – od Monarchie až po následky konce druhé světové války, které dle vyprávění nebyly nikdy nikterak jednoduché a sama autorka, jak tvrdí, po svých předcích zdědila mnohé povahové rysy – těmi zásadními jsou pracovitost (kterou dokázala tímto neskutečně propracovaným románem), a pak i umanutost a vztek (který však dokáží posoudit jej její blízcí)…

Denisa Šimíčková