Česká démonologie

Česká demonologie
Česká démonologie

Přiznejte se, kdo se kdy nebál Erbenových postaviček z básnické sbírky „Kytice“? Vůbec tomu nenapomohlo ani zfilmování některých z příběhů, z kterých prostě musela naskočit husí kůže každému, kdo pozorně sledoval. Brrr. Rozhodně to nejsou „pohádky“ pro děti, avšak všechny podobně pověsti a pověry dříve sloužily k tomu, aby si právě děti uvědomili všudypřítomné zlo a nebezpečí. Je velkou chybou, že dnešní děti jsou o krásu strašidelných pohádek mnohdy ochuzeny.

Autorovi Janu Kravčíkovi se podařilo sestavit útlou encyklopedii dvanácti českých strašidel z Čech, Moravy a Slezska (a ano, zde mě autor nadmíru potěšil, že na náš kraj nezapomněl) nesoucí název Česká démonologie. Barvitost, s jakou líčí jejich krvelačné choutky bere dech. Jsou děsivá, nahánějí strach, často nemají nejmenší slitování, a to se mi moc líbí! Mnohem víc než dnešní snaha vše přikrášlovat, aby z toho náhodou dítko nemělo do budoucna trauma.

Všechny příšery do jedné nahánějí hrůzu a já se večer bála vylézt z postele a dojít si na toaletu. Na procházce lesem se stále otáčím, zda někde za stromem není schovaný hejkal. Sice mám při svých toulkách přírodou po svém boku psa, ale myslím, že by při jeho spatření pelašil jako divý. Co se týká hastrmanů a vodníků, tak v tomto případě mám už od malička strach vlézt do českých jezer a rybníků. Co už. Alespoň jsem na možné zatahání za nohu pod vodou připravena…

Milovníci divoženek, polednic (už navždy mám před očima Bolka Polívku), šotků, permoníků a jiných nadpřirozených bytostí, si přijdou na své. Nadpřirozené však v tom nejexplicitnějším slova smyslu. Nehledejme za jejich schopnostmi možnosti, kterými oplývají novodobá americká monstra a hrdinové.

Zůstala jsem ovšem v ještě větším úžasu, co se týče doprovodných ilustrací v knize. Jsou jedním slovem báječné a strhující. Jejich autorkou je lotyšská Līga Kļaviņa-Raiska. Ta vytvořila i obálku, jež je sama o sobě skvostem – z ilustrace plasticky vystupuje písmo, které se ve světle překrásně třpytí.

Jedinečná a překrásná publikace, která dospěláky přenese do časů, kdy byla televize ještě v plenkách a večer při svíčce nám hrůzostrašné příběhy s oblibou četli, nebo rovnou z patra vymýšleli, zejména tátové a dědečkové. Role maminek a babiček byla zřejmá, utišit náš třas a strach vůbec po takovém zážitku usnout…

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Grada.

Více z LaCultury...